Je to pěkné dílko, Jirko. Děkuji za něj. Já jsem v Rumunsku ještě nebyla. Chyběla mně motivace, protože jsem slyšela od těch, kteří tam byli, řeči ve stylu: jsou to samí cikáni, kradou, vraždí a stojí to tam za....Tvé vyprávění o Rumunsku mě skutečně natolik zaujalo, že bych se nejraději hned vydala na cestu dle tvého itineráře. Děkuji také za možnost získání více informací na emailové adrese. Zdravím tě! Eva M.
Navštivte Rumunsko, dokud je (Epilog)
16.11.2016 19:25
Navštivte Rumunsko, dokud je (Epilog)
Dopsal jsem povídání o cestě po Rumunsku, kterou jsme absolvovali letos na sklonku léta.
Inspirací k tomuto mnohadesítkostránkovému spisku byla jednak má grafomanie, jednak zlozvyk, či odhodlání si zážitky z cest zapisovat, což obvykle skončí druhý, či třetí den, mimochodem, nedávno manželka třídila historické rodinné fotografie a našla tam moje zápisky z naší svatební cesty také po Rumunsku, další inspirací k sepsání tohoto dílka byla snaha se podělit o zážitky a zkušenosti s těmi, kteří by chtěli podobnou cestu také realizovat a také příčinou tohoto spisku byl i pokus o zajímavější pohled, než některé podobné články, které jsem o zahraničních cestách specielně do Rumunska četl na BBLN. Ty vyzněly asi následovně: "Před čtyřiceti lety jsem byl v Rumunsku u moře, pršelo tam a už tam více nepojedu!". A v diskuzi ho kdosi doplní sdělením, že on tam jednou také byl a zatím, co všichni ostatní měli průjem, on zásluhou slivovice ho neměl. A další přidá, že autor jr vůl, že tam jel, vždyť tam nic není.
Chtěl jsem ukázat, že člověk nemusí letět přes půl světa, aby viděl a prožil hodně zajímavého. Vždyť na naší cestě, která trvala pouhých devět dnů, jsme viděli několik místních, evropských, či světových unikátů.
Tady je výčet. Barlangfürdó v Miškolci, Nyirbator s otiskem Alžběty Bathory – Čachtické paní a jejího rodu, vysokohorský průsmyk Tihuta - hranice našeho Rakouska-Uherska, poslední leprosarium v Evropě v Tichilesti, Delta Dunaje, pláž Corbu a jedna z nejkrásnějších světových přírodních pláží Vadu, bahenní spoky v Paclele, pohoří Bucegi s „medvědím“ kempem Zanoaga, klášterem a jeskyní Lalomita, průsmyk Predeal a solný důl Salina Turda.
Kromě těchto „specialit“ jsme poznávali místní přírodu a setkávali se s místními lidmi.
Když píši ten výčet, trochu mne mrzí, že jsem podobný cestopis nepsal vloni, kdy jsme, na rozdíl letošní severovýchodní trasy, jeli trasu jihozápadní. Tam jsme navštívili termální lázně v Cegledu, projeli vysokohorskou silnici Transalpinu, koupali se na legendární pláži starých hipíků ve Vama Veche, v jezeru Techirghol, které je slanější než Mrtvé moře, byli jsme na opravdovém hradě hraběte Drákuly na Poienari, překonali pohoří Fagaraš po Causescově vysokohorské silnici Transfagaraš, zaháněli krávy na statku v Apusenských horách, kde jsme navštívili i ledovou jeskyni Scarisoara a na závěr jsme měli příležitost se zamotat do migrantského pochodu desetitisíců mladých a vybavených islamistických pěšáků, kteří táhli z Budapešti na Vídeň. No retrospektivně to psát nebudu, už bych musel vzpomínat a konfabulovat.
Ujeli jsme letos za 9 dní přes 3800 km. Možná je to mnoho, ale pro nás je i cesta cíl.
Co mne po cestě trochu děsilo, nebyli rumunští cikáni a toulaví psi, ale vojenské aktivity v Rumunsku. Vojáci něco nakládající do vagonů na nádražích, vlaky s desítkami tanků, jedoucí na východ, hesla vyzývající k obnově velkého Rumunska, letecké několikadenní manévry na obloze, americké vrtulníky Black Hawks bez označení patrolující podél rumunského pobřeží k Ukrajině, Krymu a Rusku, to vše evokovalo přípravy na válku a mne to v jejím nebezpečí utvrzovalo. Nyní po amerických volbách se snad situace změnila.
Takže název „Navštivte Rumunsko, dokud je“ už snad nevychází z ohrožení jeho existence válkou, ale jen z ohrožení autentického Rumunska rychle nastupující globalizací.
A teď poděkování. V prvé řadě chci poděkovat panu Karlu Drábkovi, který, když viděl moji neschopnost zavěsit do textu fotoilustrace, raději mi pomohl tím, že těch 135 fotek zavěsil do textu sám. Za druhé chci poděkovat mojí ženě, že tu cestu absolvovala se mnou a je zároveň většinovou autorkou stovek a stovek fotografií, ze kterých jsem musel vybírat. Za třetí chci poděkovat naší Oktávce, která nás ať v rukách mé ženy, nebo mých dovezla vždy bezpečně a spolehlivě tam, kam jsme chtěli a potřebovali. Pak poděkování navigaci, která nás vedla a Trivagu, který nás ubytovával. A nakonec děkuji sám sobě, že jsem cestu připravil, absolvoval a popsal.
Pokud by měl někdo zájem nechat se naší cestou inspirovat, může se o informace či itinerář cesty poptat na emailové adrese provoly@seznam.cz . Budu se snažit vyhovět.
A zazvonil zvonec a rumunského povídání je konec.
Jirka B.