Nahý v kopřivách

07.06.2022 12:26

Nahý v kopřivách

Západ mi nyní připomíná frajera, který se rozhodl, že se vydá skrz houští žahavých kopřiv a myslel si, že je na tuto procházku perfektně připraven a absolvuje ji bez problémů a újmy. A teď stojí uprostřed kopřiv, které ho žahají a on najednou neví, co dál. Protože je namyšlený frajer, nechce přiznat, že ho to žahá a že je mu ouvej, ale pod sílou situace ví, že takhle to dál nejde a nepůjde.

Jaké má možnosti? Může se pomalu plížit stále kupředu, ale kopřivy budou žahat stále stejně a pořád dál. Půjde do nekonečna a vysilujíc se. Nebo může začít kolem sebe máchat rukama a snažit se s pálivými stvoly kolem sebe zatočit, umlátit je a udupat, nehledě na spalující a zničující násedky pro obě strany. Nebo může pomalu vzít zpátečku a krok po kroku se jako ve filmu puštěném pozpátku vracet ven z pasti kopřivového houští zpět.

První způsob pokračovat stále kupředu k ničemu nepovede, jen to bude zhoršovat a prodlužovat trápení. Druhý razantní přístup skončí jak devastací a zničením kopřiv, ale stejně tak onoho frajera.

Třetí řešení, tedy cesta zpět ven z houští ke stavu, než do houští vlezl, je jediné rozumné, byť obtížné řešení.

Jenže to by si ten frajer musel přiznat, že celé extempore s lezením do kopřiv byla chyba a že není takový frajer, jak si o sobě myslel. Takže jalový frajer takovéto řešení bude odkládat. Jen opravdový frajer s velkým „F“ by byl schopen rychle přiznat chyby a snažit se je napravit.

Válka na Ukrajině se dostala do vleklého stádia. Její další pokračování poškozuje jak Ukrajinu samotnou, tak Západ, kde někoho poškozuje více, někoho méně a jen vybraní na tom vydělali, či vydělávají. Kupodivu, nejméně asi válka na Ukrajině poškozuje Rusko, které na ukrajinském území postupně obsazuje východ a jih a sankce na ně uvalené Západem Rusko zvládá celkem úspěšně. Příčinou je, že „kopřivu mráz nespálí“, Rusové jsou v nouzi flexibilní a odolní, sankce nejsou příliš účinné, neboť jejich dodržováním by si Západ odřízl sosáčky od zdroje a Rusko má dost jiných obchodních partnerů ve světě, kteří kvantitou i kvalitou vzájemných vztahů umožňují takřka normální fungování státu.

Je jasné, že současné řešení, ke kterému Západ přistoupil, řešením není. Tato „podivná“ válka Západu s Ruskem prostřednictvím ukrajinských vojáků a území povede v dlouhodobém horizontu k profitu Ruska, byť to nebude úplně ruské vítězství, spíše jen menší prohra, než prohra Ukrajiny a Západu.

K ukončení vleklé války na Ukrajině můžou vést dvě cesty. První cestou je eskalace konfliktu až k použití jaderné munice a světové globalizaci konfliktu v podobě nukleární války. Tedy ke zničení současné lidské civilizace, popřípadě likvidace lidstva jako celku. Pak už by ale nemělo cenu cokoli dál psát.

Další cesta z vybřednutí z konfliktu je ukončení války racionální dohodou. A pokud ukrajinské vedení nepochopí realitu situace a bude stát v cestě, pak tedy ukončení války dohodou mezi Západem a Ruskem, neboť bez pomoci Západu Ukrajině konflikt skončí brzy, nejpozději výstřelem posledního ukrajinského náboje z poslední ukrajinské zbraně posledním ukrajinským vojákem. Ale myslím, že dříve.

Při jednání o dohodě budou nejvyššími trumfy územní zisky na Ukrajině, počty zajatců a vojenská, ekonomická a sociální situace. Tady prodlužování války nahrává Rusku. Jak jsem psal dříve, ze začátku šlo o Donbas, nyní také o jižní přístup k moři, brzy půjde o celou východní část Ukrajiny od Podněstří až k Charkovu.

Jak uvedla některá media, např. CNN, začíná Západ uvažovat a jednat o možnostech uzavření dohody s Ruskem bez konzultací s Ukrajinou. Nepůjde-li to jinak i to je řešení. Je na čase si uvědomit, že vlna proukrajinské manické adorace byla poněkud iracionální. Ukrajina byla politicky, ekonomicky i sociálně problematický stát od svého vzniku a je jím dosud. Nebyla a není to žádná Utopia, sídlo svobody, demokracie a prosperity, s níž svět stojí a padá, ba právě naopak, je to po třiceti letech samostanosti jedna z nejchudších zemí Evropy, politicky nestabilní, s široce rozevřenými nůžkami pozic drtivé většiny obyvatelstva a úzké vrstvy vládnoucí oligarchie, která profitovala z politických příklonů tu k Rusku, tu k Západu, která má pro Západ nyní hlavně cenu coby předsunuté postavení Západu v jeho soupeření s Ruskem.

Je na čase, aby si Západ uvědomil realitu, že to tentokrát s ostrakizací Ruska zase nevyšlo, udělat tlustou čáru a začít s Ruskem jednat způsobem „ Já jsem pán, ty jsi pán, každý má svůj marcipán!“.

Dobrá, možná to bude hořká pilulka ke spolknutí, ale je to medicína k řešení. Lidé to pochopí a ti političtí vrtichvostové, kteří dosud stáli na straně válečné poroby Ruska Západem, ti se časem konjunkturálně stanou právě těmi největšími podporovateli takové dohody. A možná, že se Náměstí Borise Němcova v Bubenči bude jmenovat znovu Pod kaštany. A tito vrtichvostové se při té příležitosti budou opět cpát do prvních řad tleskačů.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.