Na to, že nás mělo být málo, nás bylo moc
Na to, že nás mělo být málo, nás bylo moc
Dnešní „Pelé mele“ zahájím cestovatelskou reminiscencí. V italských Benátkách jsem byl několikrát. Poprvé jako týnejdžr v létě 1967 a pak po roce 1989 mnohokrát. Ze všech těch vzpomínek se vzpomínkám na přecpané město se zástupy natlačeně se posouvajících turistů vymyká vzpomínka jediná, kdy nás v Benátkách zastihla průtrž mračen. Ulice se okamžitě vylidníly, turisté zmizeli a my v tom lijáku procházeli, sice durch promočení, ale jako u zjevení, úplně sami. Byly to zcela jiné Benátky, než jsem je dosud vnímal. Byly autentické a byly samy sebou. Pak přestalo pršet, vysvitlo sluníčko, na prázdné náměstí vyběhl z vrat paláce chlupatý pes, vyšla stará Italka v karmínově rudém brokátovém županu, zapálila si cigáro, gondolieři začali stahovat z gondol potahy, odkudsi odevšad se vyhrnuli turisté a bylo po všem kouzlu.
Proč o tom píšu? Včera jsme chtěli využít příležitosti takhle vidět Prahu. Prázdný Staromák, prázdný Karlův most, prázdnou Královskou cestu. Prahu ve dne bez turistů. Výsledek? Na to, že nás mělo být málo, nás bylo moc. A to včetně cizinců. Takže ten pocit, že Praha je zase jen naše město a ne babylonská děvka prodejná, jsem neměl. No, třeba ten ruch alespoň pomůže v přirozenému promoření populace kovidem.
Když už jsme u toho povídání o cestování, uvědomil jsem si, že když se mluví o otevírání hranic, turistický se mluví hlavně o Chorvatsku, Slovensku, Maďarsku, Rakousku, Polsku, ba i o Bulharsku a zcela se zapomíná na destinaci mi v posledních letech blízkou na Rumunsko. Epidemická situace v Rumunsku je stejná, jako u nás, přesto se o něm nemluví. Asi to není turistický trhák. Neprávem. Škoda.
A když jsem si tak vzpomněl na to Rumunsko a v Praze viděl všelijaké ofangličkované připomínky konce II.světové války, uvědomil jsem si, že stejně tak, jako je Rumunsko opomíjeno coby velmi zajímavá turistická destinace, stejně tak je opomíjena oběť 60 000 rumunských vojáků padlých při osvobozování Československa v letech 1944 – 1945. Po Rudé armádě přinesli Rumuni početně druhou největší oběť na životech za naši svobodu. A víte, proč na Rumuny bývá zapomínáno? Protože těm „kladečům" nejde o to prokázat úctu obětem, těm jde jen o to, vtěsnat se do prdele tu tomu, tu onomu panstvu.Takže když ne nikdo jiný, tak alespoň já děkuji.
V další části dnešního „Pelé mele“ bych chtěl trochu prognosticky upozornit, že bychom se neměli specificky soustřeďovat jen na jednotlivé pohromy, kterými nás Matka Příroda vychovává, ba dá se říci, že už trestá, ale měli bychom se připravovat systémově. Je docela možné, že ještě dříve, než se nějak rozumně naučíme žít s virem Covid – 19, může přijít další epidemie v podobě nějaké antropozoonozy pocházející přeskočeně na lidi například z přemnožených hlodavců, konkrétně z myší a hrabošů, nebo evropská invaze asijských sršní likvidujících včelstva se všemi důsledky a útočících na lidi. Prý je u nás můžeme čekat do 3 – 4 let. Když neštěstí udeří, buď připraven!
Na závěr dnešního „Pelé mele“ bych se chtěl přiznat, že nepatřím k lidem, kteří večer usednou ke krbu s dvojkou červeného a před spaním pročitají Zahradníčkovi verše. Ne, že bych měl něco proti poezii, ale myšlenka se dá vyjádřit daleko přesněji, jednoduššeji a srozumitelněji prózou. Pro mne, když poezie, tak zábavné hrátky se slovy.
A proto, když už bych měl usednout ke krbu, tak si k tomu raději pustím nějakou vhodnou muziku. Aktuálně Rock´n´Roll. Why? Umřel totiž jeden z průkopníků tohoto stylu americký zpěvák, skladatel a pianista, hvězda muziky padesátých let Little Richard.
Patřil k těm, kteří v dětství a mládí ovlivnili můj náhled na svět daleko více, než budovatelé pomníků socialistického realizmu, či proskribovaní disidentští básníci. Holt takový je život.
A k tomu jedna zajímavost. Tu tehdy takřka zakázanou „západní kulturu“ jsem hltal zásluhou jednoho spolužáka, jehož otec k ní měl kádrový přístup, na jeich magneťáku Tesla Sonet Duo. Ten spolužák, ač poslouchal stejnou muziku, je teď vysoký činitel současné KSČM. Holt život je pestrý.
Takže Little Richard memorial: https://www.youtube.com/watch?v=eFFgbc5Vcbw&list=PL6848182142599EF8
Zdraví a přeje zdraví
Jirka B.
Diskusní téma: Na to, že nás mělo být málo, nás bylo moc
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.