My čekali jsme jaro a zatím přišel mráz (2020)

22.03.2020 06:27

My čekali jsme jaro a zatím přišel mráz (2020)

Včera ráno nasněžilo a teploty padly proklatě nízko. Měl bych začít nadávat, že nemohu šukat po zahradě, ale já to beru pozitivně. Svatý Petr odradil měšťáky od spanilých jízd na venkovská sídla lépe, než výzvy krizového štábu a zvýšený dohled policie. On to asi nebyl svatý Petr, ale nějaká tlaková výše, či níže nad Biskajskými ostrovy, či jinde. Ale i tak dobré.

Další pozitivum je, že kromě negativních zpráv se objevují i ty pozitivní. O ostrůvcích pozitivní deviace, kdy si lidé navzájem pomáhají, jsou na sebe ohleduplní, mají pro sebe, byť na dálku, vlídné gesto, o tom, že roušky šije celá SAPA, namátkou.

Jinou pozitivní zprávou je, že už i u nás je šest vyléčených.

Myslím, že bychom měli pomalu přejít z toho stavu celospolečenské excitace do klidnějšího modu, pomalu se přizpůsobit tomu, že tento stav protipandemických opatření se pomalu stává normou a jako normu jí brát. Společnost nemůže být tak vyblázněná trvale několik měsíců. K tomu by měla přispět i media, která by měla opustit bulvární senzacechtivou žurnalistiku a přejít do stavu klidného a věcného informování.

Je třeba si uvědomit, že Covid – 19 je sice virulentní, ale my přece jenom nejsme v historickém období, kdy řádila „černá smrt“. Jsme na daleko vyšší úrovni společenské i ekonomické. Věda je daleko dál, společnost akceschopnější a silnější.

U většiny pacientů infekce proběhne pod obrazem těžší a delší chřipky, ale většina pacientů se vyléčí doma za běžné symptomatické léčby. Těžší případy se budou léčit při hospitalizaci, ti nejtěžší specializovanou péčí i za použití zatím nejisté a neověřené kauzální protivirové medikace.

Pravděpodobně dojde i k úmrtím a to převážně v rizikových skupinách vymezených věkem (větší riziko nad 65 let, čím starší jedinec, tím větší riziko, 65 -70 let cca 5 % úmrtnost, 80 a více let cca 15% úmrtnost) a u skupin vymezených oslabením organizmu v důsledku jiných poruch zdraví ( snížená imunita, diabetes, kardiovaskulární a plicní choroby a pod).

Celková úmrtnost se uvádí do 3 % nakažených a nakažených se odhaduje okolo 1/3 všech.

Ale to vše jsou jen odhady, které se liší a jsou jen predikcí. Ale rozhodně strašení černou smrtí není na místě. Holt tak to je, že člověk je smrtelný, práce je živá, Antonín umírá, žárovka zpívá. Je potřeba si uvědomit, že smrt je normální a k životu patří, čemuž jsme si v době kultu mládí, krásy, neomezeného úspěchu a věčného zdraví a schovávání smrti za plentu odvykli. A je potřeba si uvědomit a připustit, že opatření proti explozivnímu vzplanutí pandemie u nás slouží také k tomu, aby naše zdravotnictví bylo personálně a materiálně schopné asistovat případné odchody ze života bez zbytečného utrpení.

Ale abychom se vrátili k tomu optimizmu, ještě dvě veselé historky z natáčení, pardon o epidemiích.

První bude z roku 1979 a bude se týkat epidemie 32 tisíc případů žloutenky v ČSSR. Tehdy proběhla epidemie žloutenky, která kopírovala cestu distribuce polských jahod pohnojených fekáliemi žloutenkářů a tudíž zamořenáých virem hepatitidy. Jeden můj kamarád, lékař, se podílel na potírání epidemie v jistém kraji. Telefonoval jsem mu tenkrát a on mi sdělil, že připravují oslavu k potlačení epidemie. Telefonoval jsem mu za pár dní a on mi na otázku, jaká byla oslava sdělil, že dobrá, akorát, protože se jim epidemii ještě nepodařilo potlačit, tak, když už byla oslava nachystaná, alespoň oslavili desetitisící případ v kraji.

Druhá historka je moje vlastní zkušenost, kdy jsem se v letech 1992-1993 podílel z úřadu mé funkce centrálně na prevenci šíření viru HIV v Česku. Jisté světové ústředí, mající řešení problematiky HIV a AIDS na planetě na starosti, nám poslalo jako experta na týden svého pracovníka. Byl to obrovský černoch. Objevil se u nás v pondělí, okamžitě se zeptal, kde je nejbližší automat na prezervativy a kde najde nějaký gay club, odešel a objevil se až, "vyskákaný jak chocholouš", v pátek, dal nám pár nepoužitelných hraběcích „rad“ a zase odletěl.

No, tak ještě na závěr připomenutí, že veselá mysl je půl zdraví a čisté ruce ta druhá. Noste roušky, držte odstup, myjte si ruce a buďte optimisté.

Takže zdraví a přeje zdraví

Jirka B.

No a k tanci a poslechu jednu country, která mne inspirovala k nadpisu.

Takže Jindra Šťáhlavský a Jaro 

A opakuji žádost. Žádám ty, kteří si myslí, že mé články o současné pandemii a o její prevenci a zadržování jsou užitečné, nechť upozorní  své kontakty na tuto blogovou adresu. Třeba tím někomu dalšímu pomohou se trochu více orientovat v současné situaci, nebo jen zabaví v tom bezčasí karantény. Děkuji.