Miluj mne málo, miluj mne dlouho

08.03.2022 13:47

Miluj mne málo, miluj mne dlouho

Před mnoha lety se u nás v ulici konala svatba. No, divadlo obrovské. Ženich a nevěsta dávali svoji velikou lásku ostentativně najevo, na stromech vlály fábory, přes ulici se klenula slavobrána, na asfaltu byla permanentními barvami vymalovaná srdíčka, sluníčka, čápové a vrány.

Vedl jsem zrovna svoji tenkrát malou dceru do školky a věštecky jsem prohodil, že ta srdíčka, sluníčka a ptactvo nebeské budou ještě čouhat na asfaltu a manželé se budou ve zlém rozvádět. No, manželství nevydrželo rok.

Vzpomněl jsem si na tuto záležitost u příležitosti exaltovaných projevů sympatií s Ukrajinou, projevovaných malováním si ukrajinských vlajek na obličej a zpěvem Kryla, přejmenováváním Ruské zmrzliny na Ukrajinskou, možná i ruských vajec na Henry vejce (to už tady bylo v osmašedesátém), křečovitými projevy o nutnosti vojenské pomoci bez ohledu na riziko světového jaderného konfliktu, odmítáním ošetření Rusům žijícím v Česku v českých ordinacích a jejich vylučování ze škol a obecně jejich šikanu, zabavování ruského majetku, blokace ruských institucí a útoky na pomníky a přejmenovávání ulic.

Když tyto projevy „podpory“ Ukrajiny před 14 dny začaly, téměř okamžitě mne napadlo, jak dlouho tato podpora vydrží od národa, který ještě před pár lety otevřeně a většinově Ukrajince viděl jako umouněné přiopilé námezdní dělníky v kuliších a teplákách, nocující po sklepích a zemljankách okolo českých měst, které Češi vykořisťovali jako levnou a většinou bezbrannou pracovní sílu, neboť tito neměli zastání, nebo naopak jako mafiánské bezskrupulozní násilníky, kterých se našinci buď báli, nebo je najímali na „špinavou“ práci. Pamatuji si to dobře. Ty první i druhé jsem ošetřoval ve své ordinaci, ty první proto, že je čeští zubaři široko daleko odmítali ošetřovat, a tak se stahovali ke mně, neb jsem je ošetřoval zadarmo, jelikož jsem v nich viděl lidi, kteří jsou v nouzi a potřebují pomoc, kterou jim mohu poskytnout. Nával těchto insolventních chudáků byl takový, že mi to začalo blokovat normální činnost ordinace, a tak jsem se musel obrátit na tu mafiánskou vrstvu, kterou jsem také ošetřoval, neboť zde bydleli, aby omezili množství ukrajinských pacientů na únosnou míru. A tak se také stalo.

Krize na Ukrajině trvá v horké fázi týden, či dva a už se začíná karta obracet. Od euforické exhibice mnohých nastává obrat k hledění našinců na běžence skrz prsty. A nejedná se jen o Čechy, ale tato kocovina je mezinárodní a projevuje se nejen v řadách lidu obecného, ale i mezi státy řídícími politiky. A to jsme pouze na začátku mimořádného stavu a sociální a ekonomické „ústrky“ od našinců zatím pouze v mírném stupni započaly. A proto říkám „Miluj mne málo, miluj mne dlouho!“. Nepřehánějte to s exhibičními projevy, a to jak podpory Ukrajiny, tak odsudku Ruska. Uvědomme si, že je zde obrovská krize a odcizení a budou-li nadále prohlubována, bude to mít nedozírné následky na možnost normalizace situace v budoucnu, bude-li budoucno jaké.

Předpokládám-li, že budoucnost zůstane zachována a nám všem dohromady se podaří zabránit eskalaci lokálního konfliktu v globální jaderný konflikt, pak je mi jasné, že válka na Ukrajině jednou, dříve, či později, skončí. Ač mám jakýsi tip, jak onen konflikt dopadne, nebudu ho publikovat. Důležité je si uvědomit, že čím dříve vojenský konflikt skončí, tím menší budou ztráty na životech, zdraví, majetku, životním prostředí atd. A zůstane nám tu, tedy celému světovému společenství, více,nebo méně zdevastovaná Ukrajina. Kdyby nic jiného, tak zdevastovaný a vybydlený světový producent obilí, dřeva, uhlí, železa a mnoha dalších komodit, které jsou poměrně obtížně nahraditelné jinak.

A tady jsem zvědavý, jestli to mezinárodní společenství, které tak vehementně podporuje Ukrajinu ve vedení války, stejně tak bude podporovat Ukrajinu v poválečné rekonstrukci. Zda stejné prostředky, jako byly Ukrajině poskytovány na zbraně, budou nezištně poskytovány Ukrajině na pluhy. A zda stejně, jako byla podpora poskytnuta ukrajinským běžencům ve směru pryč z Ukrajiny, tak zda bude podporována i možnost jejich repatriace zpět.

Na znovu vybudování a rekonstrukci poválečné Ukrajiny by měly přispět všechny strany, jejichž dlouholeté počínání, vršení problémů a přehlížení jejich řešení ke konfliktu vedly. A to bez ohledu na to, jak konflikt dopadne a jaký bude poválečný ukrajinský režim. Je vcelku jasné, že má-li mít poválečná ukrajinská normalizace šanci, je nutná spolupráce Ukrajiny, zemí Západu a Ruska. Proto se domnívám, že prohlubování nenávistného příkopu mezi jednotlivými stranami ukrajinského problému je silně kontraproduktivní. Nejhorším poválečným stavem by byla zdevastovaná Ukrajina, zbědované Rusko a distancující se zchudlý Západ a tyto strany by stály proti sobě v opozici a neschopné spolupráce, což by byla konstelace, která by jen roztočila další spirálu nenávisti všech ku všem.

Problémy je nutno konstruktivně řešit. Řešení ukrajinského problému je v zájmu celého světa. Je nutné co nejrychlejší zastavení horké války, byť za cenu ústupků a individuálních proher a otevírání si cesty k multilaterální spolupráci na konstituci Ukrajiny jako fungujícího státu.

Ti, kteří běh tohoto světa mají ve svých rukách, by si k takové spolupráci, když už to dovedli tam, kde situace je, neměli fanfaronským a zbrklým chováním zavírat dveře.

Ukrajinský problém by neměl být zameten pod koberec, ale vyřešen. Věcně, racionálně a trpělivě bez teatrálních exhibic. I zde platí „Miluj mne málo, miluj mne dlouho!“.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.