Mažňák, nebo Losna

02.11.2022 16:33

Mažňák, nebo Losna ?

Předem upozorňuji, že nejsem znalcem, ani obdivovatelem Foglarových Rychlých šípů. Nečetl jsem je ve věku, pro který jsou tyto příběhy určeny a nebyl jsem schopen tyto foglarovky číst ani jako dospělý. Jednou jsem to zkoušel, ale nedočetl jsem tu knihu, neboť mne nefascinovala rychle kmitající krásně modelovaná chlapecká lýtka. Mažňáka a Losnu jsem použil v nadpisu, neboť tuším, že se jednalo o jakousi zásadní volbu Velkého Vonta. A Mažňák byl padouch a Losna správný hoch. Tuším zde tedy paralelu předvolebního boje o prezidentský post v příštím roce. Mažňák, nebo Losna, Babiš, nebo Pavel, Mažňák, nebo Losna, Pavel, nebo Babiš. Zásadním problémem volby bude určit, kdo z těchto dvou je Mažňák a kdo Losna, kdo je padouch a kdo je hrdina. Pro mne je tento problém v podstatě shrnut do jiné hlášky. Do hlášky „Padouch, nebo hrdina, všechno jedna rodina.“. Přesto se asi budu muset rozhodnout, komu z těch dvou dám svůj hlas. A já už v podstatě rozhodnutý jsem.

„Padouch, nebo hrdina, všechno jedna rodina!“ v mém podání znamená, že tři a půl desetiletí po listopadu 89 jsou nejžhavějšími kandidáty na prezidentský post bývalí komunisté. A v plejádě všech kandidátů nejsou jediní. Myslím, že pár jich tam ještě je. Určitě Pepík Skálů, který to v komunistické hierarchii dotáhl jak předrevolučně, tak porevolučně dost vysoko. Vím to, neboť jsem jeho karieru v obou obdobích sledoval. V dětství na základní škole jsem s ním totiž seděl sedm let v jedné lavici, byli jsme nejdříve nerozluční přátelé, později nerozluční nepřátelé. Přesto bych jeho kandidaturu na prezidenta nyní podpořil. Kdyby nedošlo k převratu v roce 1989, jistě by to na prvního tajemníka KSČ, potažmo na prezidenta ČSSR dotáhl. Sice bych ho za prezidenta ČR asi nevolil, ale šanci být volen bych mu dal. Je opravdu velice chytrý, vzdělaný, má přehled a je schopný. A nevolil bych ho ne proto, že by byl neschopný, ale z osobních důvodů a z důvodu toho, že je podle mne naopak všehoschopný.

A teď už k duelu Babiš vs. Pavel, který je očekáván ve druhém kole. Na jedné straně údajný agent StB Bureš (Babiš), který prý v rámci svých výjezdů obchodníka PZO udával své kolegy, kteří využívali svého postavení v zahraničním obchodě k „malým domů“ v podobě úplatků, dárků a výhod, které inkasovali výměnou za výhodné podmínky pro zahraniční partnery a tak parazitovali na možnosti obohacení se na úkor socialistického státu, tedy tenkrát na úkor nás všech. Byl-li Babiš spolupracovníkem StB a prováděl-li to, co je mu dáváno za vinu, pak pro mne to není žádný velký problém. Estébák udával jiné estébáky, neboť pracovat v zahraničním obchodě a být v kontaktu s cizinou znamenalo být spolupracovníkem StB a byl jím asi každý z těchto lidí. Navíc ti, kteří si hráli do vlastní kapsy, okrádali nás běžné občany a z titulu svého postavení parazitovali na nás ostatních. Pakliže Babiš svým počínáním tyto parazity tzv. dojiče socializmu eliminoval, pak dělal správnou věc a proti křivosti komunistického režimu dělal více, než ledaskterý nyní velebený disident. No a že se Babiš po převratu domohl velkého majetku, pro mne znamená, že využil příležitosti a svých schopností. Nebyl jediný, kdo tak učinil, ale jen málokterý dokázal se získaným majetkem schopně hospodařit tak, jako on. Mimochodem, na ono kontroverzní Čapí hnízdo čas od času s vnučkami jezdím a využívám veřejných možností zábavy a poučení, což mi mnoho z porevolučních zbohatlíků neumožňuje. A to, že se Babiš dal později na politiku, je pro mne přirozeným vyplynutím určité cesty od plnění soukromých cílů k plnění cílů veřejných. Takže Andrej Babiš se mi jeví, není-li jiný kandidát s určitým dokazatelným pracovním výsledkem a politickou zkušeností za sebou a křišťálově čistým morálním profilem k mání, jako přijatelný.

Generál Petr Pavel je pro mne nepřijatelný. Co má agent Pávek (gen. Pavel) za sebou, je vojenská kariera socialistického vojáka a pokus o karieru vojenského špiona a agenta vojenské rozvědky a to od útlého dětství, kdy jako lampasácké dítě následoval karieru svého otce, tedy karieru vojáka Československé lidové armády, věrné součásti vojsk Varšavské smlouvy, jejímž účalem bylo bránit vymoženosti socialistického režimu proti armádám NATO, coby vojenského představitele imperialistické snahy kapitalistického Západu. Pro svou osobní prestiž byl ochoten vstoupit do KSČ a budovat politickou karieru a ve své odbornosti plnit specializované úkoly přesně cílené na boj s kapitalizmem, imperialismem, vojensko-politickými kompexy Západu. Pro to přísahal, že v boji proti západnímu nepříteli položí i svůj život. Pokládám si otázku, co ho k vojenské karieře vedlo. Možná, že vojenská rodinná tradice. To je poněkud hloupé, připravovat se zabíjet lidi proto, že na podobném pracoval otec. Nebo zvolil karieru vojáka z povolání proto, že to byl poměrně lehký a dobře placený život. Každý kluk by si chtěl hrát na vojáčky a žádný z důstojníků naší ČSLA nepočítal, že by se někdy mohlo válčit na ostro. Další důvod být vojákem mohl být mindrák a potřeba si ho kompenzovat drezůrováním podřízených. Nebo chtěl zabíjet, což by mu vojenská kariera mohla za určitých okolností umožňovat. Nebo opravdu věřil ve správnost socialistického zřízení a chtěl za něj bojovat, bránit ho, eventuelně se zbraní v ruce šířit. Pak byl ale hloupý a naivní. Nejpravděpodobnější jeho motivací je pro mne touha po moci a postavení. Proto jsem přesvědčen, že v touze po moci a karieře a postavení, když padl socialistický režim, na který původně vsadil, začal budovat karieru přesně na opačném pólu světonázoru. Tak jak původně velebil socializmus a postupně krok za krokem si budoval karieru socialistického lampasáka, po změně situace pokračoval v budování lampasácké kariery velebením kapitalizmu na opačné straně barikády. Ubi bene, ibi patria – Kde je dobře, tam i vlast je má.

Takový člověk u mne pochopení nenalezne. Prostě pro mne je exemplář bezpáteřníhu konjunkturálního karieristy.

Takže pokud dojde v druhém kole prezidentské volby na duel Babiš vs. Pavel, můj hlas má, byť s výhradami, Babiš.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.