Mazal

10.03.2019 16:00

Mazal

Když má určité slovo více významů, nazývají se ona slova homonymy. V lexikonech bývá uveden různý význam stejně znějícího slova. Pokusím se zde o vysvětlení několika významů homonym slova mazal.

Mazal -

1/ neúhledně píšící člověk

2/ nekvalitní výtvarník, malíř

3/ administrátor internetového blogového portálu, odstraňující jemu nevhodné články

4/ autocenzurou stižený bloger, který z „existenčních“ důvodů v panice smaže vlastní články

5/ příjmení

Mazal – neúhledně píšící člověk. Celé dětství jsen trpěl tím, že jsem mazal. Psal jsem neúhledně, škrábal jsem a úprava děsná. Co já dostal poznámek do sešitů, do žákovské, co já se napřepisoval psaných textů! Pro okolí jsem byl mazal. V sedmičce jsem ovšem zaznamenal, že vlastně nejsem nepořádný lajdák, ale že mám diagnozu. To tenkrát učitelé civěli, když po jejich výlevu kritiky mé písemné úpravy ode mne dostali pádnou odpověď, že nejsem mazal, ale vlastně nemocný. Že jsem dysgrafik. Tenkrát jsem byl „s diagnozou“ vlastně exkluzivní rarita. Dnes je dysgrafie brnkačka, teď je to samý autista, hyperaktivista, ADHD, dyslektik a bůhví, co ještě. A to těch šestasedmdesát různých pohlaví ani není diagnoza. Zkrátka, kdo dneska nemá diagnozu, jako by ani nebyl. No, mezi námi, já jsem asi tak trochu mazal, ale mou rukou psané se dá docela dobře, na rozdíl od mnohých grafických pedantů, rozluštit.

Mazal – nekvalitní výtvarník, malíř. Kdysi jsme v garáži u tchána našli obraz. Protlučený hřebem, začernalý. Takové tržiště. Tak trochu jako Schikaneder. Obraz se mi líbil. Nechal jsem ho u kamarádky zrestaurovat a nesli jsme ho nechat zarámovat. Paní v atelieru (nebo spíše v galerii) se na obraz podívala, přečetla signaturu, teatrálně vytřeštila oči a obdivně vzdychla „ F. Šrámek !“. A vnutila našemu obrazu nesmírně drahý rám. Když jsme si pro zarámovaný obraz přišli, sdělila nám, že žádného F.Šrámka v katalozích a lexikonech nenašla.Takže asi nějaký mazal, ale pěkně orámovaný. Mimochodem, v souvislosti s tímto blogem jsem si obraz lépe prohlédl a zjistil, že podpis není F.Šrámek, ale T.Šrámek. A signatura sedí na akademického malíře Tomáše Šrámka, celkem schopného krajináře z konce19. a první půle 20. století. Žádného mazala.

Mazal - administrátor internetového blogového portálu, odstraňující jemu nevhodné články. V dnešní „svobodné době“ je až s podivem, kolik mazalů se mezi adminy vyskytuje a jaký je tlak na zglajchšaltování medií ve prospěch určitého proudu, který se zmocnil většiny medií. Prostě cenzurou. Podobné je to s mazáním příspěvků v diskuzi. Chápal bych to ještě u medií soukromých, ale nikoli u medií veřejnoprávních. Já byl mazán, posléze vyhozen ze dvou blogových portálů. Osobně jsem pro „svobodu slova“, ať je to „slovo“ jakékoli. Názor by měl být dán nikoli příkazem „majitele klíčů“ a hendykepováním názoru oponentního z téhož postu, ale publikací názorů různých a jejich tříbením v diskuzi.To je můj názor a na něm trvám.

Mazal - autocenzurou stižený bloger, který z „existenčních“ důvodů v panice smaže vlastní články. Všiml jsem si, že v poslední době pár blogerů z ničehož nic smazalo své články. Někteří kompletně, někteří ty články, ve kterých napsali věci, které by „mohly být použity proti nim“. Například obsahem blogu jisté blogerky byly atraktivní články z prostředí jejího atraktivního zaměstnání. V autorské slepé euforii šroubovala informace tak, že nakonec její články poněkud, byť patrně bez záměru, znevažovaly instituci, ve které pracovala a kterou my si povinně musíme platit. Věřím, že ty články byly pravdivé a ukazovaly systém a kvalitu práce v instituci, kterou my povinnými platbami živíme. Zkrátka "dobrej šolich". Najednou články zmizely. Asi si autorka uvědomila, že vlastně ohrozila svoji existenci a "dobrej šolich" v této kojné instituci a provedla autocenzuru. Nebo jí bylo naznačeno. Holt každý může čurat jen tak vysoko, jak dočurá. Jinak si namočí na vlastní hlavu. Co z toho vyplývá? Pišme to, na co stačíme, za čím si stojíme a spoléhejme sami na sebe, na své srdce, mozek a ruce. Pak nebudeme manipulovatelní a nesvobodní. Nebudeme muset připosraní své články mazat.

Mazal – příjmení V dobách minulého režimu, kdy nebyly mobilní telefony a kdy byla i nouze o pevné linky, se stal takový příběh. Jistá rodina ve vesnici u Prahy léta čekala na připojení na telefonní síť. Byli ochotni si i „připlatit“. A byl zaměstnanec telekomunikací, který za tu „příplatu“ linku byl schopen zařídit. A tak se jednou na rohu ulice objevil sloup, na něm drát a po něm šla k oné rodině vytoužená telefonní linka. Ani jim nevadilo, že vždy po několika týdnech se jim měnilo telefonní číslo. Hlavně, že mohli volat „ven“. Vše však skončilo jedno ráno, kterému předcházela „divoká noc“, plná nesrozumitelných šifrovaných příchozích hovorů. Druhý den hned ráno telefonní aparát zmrtvěl, sloup a drát zmizel a linka jako by nikdy nebyla. To bylo tak: Pracovník telekomunikací si „přivydělával“ tak, že vždy nějakého řádného telefonního účastníka odpojil a na jeho linku připojil účastníka „neřádného“, pochopitelně, že za úplatu. A dokud nezaplatil „za opravu poruchy“ účastník řádný, „neřádný“ účastník telefonoval přes jeho linku. Takže dva příjmy z jednoho aktu. K problému došlo, když „neřádného“ účastníka připojil na linku plukovníka M., důstojníka vojenské kanceláře prezidenta Československé socialistické republiky a oné inkriminované noci vypukly ve vojenské kanceláři prezidenta ČSSR nějaké velké manévry a místo do bytu plukovníka M. šly tajné šifrované hovory do bytu oné na černo připojené rodiny. Onen zaměstanec telekomunikací se to zavčas dozvěděl, takže linku promptně zlikvidoval a sabotáž se nevyšetřila. Svedlo se to na zastaralou ústřednu. Teď sice všichni máme mobily, ale naše hovory může napíchnout také kdekdo. Takže nic nového pod sluncem, jen je to technologicky dokonalejší.

Jirka B.