Mám větší morální právo být prezidentem, než má generál Pavel

24.01.2023 10:22

Mám větší morální právo být prezidentem, než má generál Pavel.

Ne, že bych se chtěl o post prezidenta ČR ucházet, na to jsem dost soudný, ale myslím si, že jsem na tom morálně lépe, než karierní lampasák Pavel, který dělal karieru za každého režimu a byl ochoten přísahat věrnost každému, kdo mu dal post. Nikoli obránce vlasti, ale prachobyčejný námezdní knecht. Přísahal věrnost Československé socialistické republice a její armádě a sliboval přísahou v součinnosti s armádou Sovětského Svazu i položit život v boji proti armádám NATO. Aktivně se coby člen KSČ připravoval na specielní odbornost boje proti Západu. No a po změně režimu buduje přímo antagonistickou karieru v NATO. A možná se již někde v ústraní učí čínsky a žloutnout. Přísaha, nepřísaha, čest, nečest. Ubi bene, ibi patria, kde je dobře, tam je i má vlast. Hnusný morální defekt.

Nechápu, kdo se může s takovým chováním ztotožnit. Asi ti, co mají stejné morální zásady. Ze starší generace ti, kteří volili v 99,9% kandidáty komunisty řízené Národní fronty, členové SSM, Svazu československo-sovětského přátelství a podobných režimních organizací, kteří si svým rozhodným antibabišovstvím smývají své viny z období minulého režimu, z mladší generace aktivističtí „svazáčci“, kteří by se za minulého režimu bezskrupulozně drali přes politiku k moci v akčních bojůvkách. Shrnuto, vychcaní bezpáteřní karieristé a nemyslící příživnický lumpenproletariát. Ne, s nimi ve smečce nebudu.

Žil jsem půl života v bolševickém režimu. Poslední prorežimní organizace byl Pionýr, kde jsem byl členem od 9 do 15 let. Ale pak jsem již nevstoupil do Československého svazu mládeže. Krátce jsem byl členem Únie středoškoláků a učňů v roce 1968-1969. Po jejím zrušení jsem nevstoupil ani do Leninského svazu mladých, ani se následně nesjednotil do Socialistického svazu mládeže, natož později do KSČ. Přesto jsem vystudoval vysokou školu. Na vojně jsem jako nesvazák nebyl povyšován a když mne po skončení vojny a několika cvičeních povýšili na podporučíka, místo děkovného „Sloužím socialistické vlasti!“ jsem teatrálně zvolal „Ó, lalá!“ a byl okamžitě degradován a na podporučíka jsem byl automaticky povýšen administrativně bez osobní účasti až za několik let a několik dalších vojenských cvičeních.

Mimochodem, ani vojenskou přísahu jsem nesložil. Nastoupil jsem na vojnu do Košic do opuštěných kasáren v likvidaci a několik týdnů jsme tam žili jako zapomenutí čerti. Pak si na nás vzpomněli s přísahou, kterou jsme měli číst z papíru chorálem všichni dohromady. Přísaha byla ve slovenštině a já jsem při té komedii mlčel. Podepsat akt přísahy jsme měli až další den, ale v noci mne schvátila jakási podivná choroba a putoval jsem sanitkou na posádkovou ošetřovnu a k podpisu přísahy už mne nikdo nechtěl. Tak nevím, zda tedy mám někde zapsáno, že jsem nepřísahal, nebo to někdo podepsal za mne.

Po vojně jsem nastoupil na pracoviště mimo Prahu, ale již jsem měl rozjednané místo v Praze. Na poliklinice na Spořilově jsem ovšem potom rušil jednotnost kolektivu bronzové „Brigády socialistické práce“ a bránil jí ve získání stříbrného stupně, neboť jsem nebyl jediný ze všech členů oddělení ve Svazu československo- sovětského přátelství. Tak mne, když jsem explicitně odmítal, vypoklonkovali z polikliniky na detašované pracoviště v jedné okrajové obci Prahy. A tam jsem existoval až do listopadu 1989 a odtamtud jsem jel 17. listopadu na Albertov.

Nebyl jsem žádný dizident, proto to nepíšu. Jen jsem nechtěl s režimem hrát tu přiblblou bezpáteřní hru. Chtěl jsem si zachovat čest a důstojnost a slovo „přísaha“ pro mne něco znamenalo a znamená. A úctu k sobě samému, čest a důstojnost si chci zachovat i při současné prezidentské volbě.

Je trochu smutné, že volba mi nabízí dva bývalé komunistické nomenklaturní kádry. Ale bezpáteřnost, bezskrupuloznost a bezectnost námezdního žoldnéře je pro mne nepřijatelná. Proto nebudu volit generála Pavla a budu volit tak, abych jeho zvolení bránil.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.