Luštěniny

26.03.2019 19:56

Luštěniny

Dnešní „Pelé mele“ jsem nazval právě takto, neboť jednak budu luštit to, co mi vrtá hlavou a dále tím názvem upozorňuji na jistou stravovací změnu v naší domácnosti.

První dvě témata se budou týkat světa blogů a blogerů.

Dnes jsem se na idnesu dozvěděl, že zemřel bloger Aleš Presler. Byl jeden z těch, jejichž blogy jsem občas hledal a četl, protože psal rovně. Věděli jsme vzájemně o sobě ještě z dob BBLN, kde jsem měl pověst, jemně řečeno, kontroverzního blogera a mnoho tamních mne nenávidělo, až se jim podařilo mne utnout. Pan Presler byl jeden z mála, který mne, pokud si mne necenil, tak mne alespoň toleroval. Ještě po letech mne občas ve svých článcích, či diskuzních příspěvcích vzpomínal. Teď na oplátku si občas vzpomenu já na něj.

Druhé téma jsou dostihy na téma „Bloger roku“ na idnesu. Začíná se to rozjíždět a ti, co tento titul považují za prestižní ocenění kvality, začínají sprintovat. Snaha na poslední chvíli se ještě více připomenout a prosadit přináší úlety a křeče. Potřeba přesvědčit o své neotřelosti a osobitosti vede uchazeče o titul až ke ztrátě soudnosti. Třeba líčením zážitků typu „stejně mám většího vředa“, popisováním milostných avantýr takřka slovy sloky písně „Studentská halenka“ „Já za to nemohu hodils přes mne nohu, hodils přes mne obě, už jsme byli v sobě, sláva Pánu Bohu!“, nebo předstíráním svého intelektualismu popisem toho, jak uklízet je zbytečné, lépe je sedět s kafem a cígem uprostřed bordelu a číst krásnou literaturu. Možná to bude imponovat klace závislých diskuterů a diskutérek, kteří mají v diskuzích potřebu se také přihlásit a vyznat, že jsou nepořádní intelektuállové, a kteří jdou ve svém flagelantismu za blogerem, jako krysy v Hammelnu za krysařem, mně to ale neimponuje. Líným bordelářkám citujícím Dostojevského jsem se vždy tak nějak intuitivně vyhýbal. Takže v těchto souvislostech luštím, proč jsou lidé schopní ztrácet soudnost a takto veřejně odhalovat své špinavé prádlo. Asi proto, aby se tím blogerem či blogerkou roku stali.Asi nikdy ničeho prestižnějšího nedosáhli. Tak se chlubí alespoň publikací svého největšího vředu.

Já to mám podstatně jednodušší. Já tím blogerem roku na Karel-blogu prostě jistojistě budu. Tak, jako vloni, předloni i napřesrok, dá-li Pán Bůh. Co mne může těšit, je, že stoupá jak návštěvnost, tak čtenost mých blogů.. Troufám si říci, že počet denních individuálních přístupů je plus mínus 200, průměrný denní počet navštívených stránek je přes 800 stránek. Odhaduji, že na mé články čeká a mne pravidelně čte cca 300 až 400 lidí. A to jsem sám a nemám „krám na hlavní třídě“. Osobně potěšující.

A nyní v dnešním „Pelé mele“ k těm luštěninám rostlinným. Vzhledem k cenám brambor, které se patrně díky zemědělské politice EU stávají luxusní potravinou s cenou brutto skoro ke 30 Kč za kilo (po oškrábání slupek netto přes 40 Kč za výsledný produkt ke konzumaci), pomalu přecházíme na jiné druhy příloh. Osvědčily se chlebové knedlíky, langoše, palačinky, těstoviny a luštěniny. Dnes jsem vařil k pečeným plátkům z krkovice hrách, nedávno jsme měli čočku na kyselo, chystám fazole. Člověk se musí umět přizpůsobit podmínkám. Ale to, že brambory, které byly posledních pár století základem české gastronomie, se stávají přepychem, to mne fakt štve. Nechci si pod taktovkou Berlína, Paříže a Bruselu zvykat na kuskus.

A to je dnešní „Pelé mele“ celé.

Jirka B.

www.youtube.com/watch?v=z0qxP46dDlA