Love Island to nebyl, ale za to nás tam bylo hodně

12.03.2023 10:25

Love Island to nebyl, ale za to nás tam bylo hodně.

Ano, mluvím o včerejší demonstraci na Václaváku s tématem proti nastupující bídě, jejíž původ má na svědomí současná vláda. Nebudu mluvit o tématech, která se týkala zhoršování ekonomické situace, ohrožování energetické stability, omezování svobody slova, kovidové situace, pocitu válečného ohrožení atd. atd. Popíšu mé dojmy.

Počet účastníků odhaduji na 50 000 +-. Václavské náměstí bylo plné, nikoli poloprázdné, jak se snaží oklamat mainstreamová media. Navíc demonstrace byla co do účastníků průtoková, někteří přicházeli a jiní odcházeli, takže celkový počet navšívivších byl asi vyšší.Složení bylo různorodé, jak geograficky, tak sociálně, tak i věkově. Samozřejmě, že to nebyl žádný Love Island, převládaly starší ročníky, jsou nejvíce ohroženy, mají nejvíce zkušeností s totaliitou a mají zodpovědnost za své „mladé“. Ale bylo tam tentokrát i více mladých, ba i s malými dětmi. Asi začínají mít strach o svoji budoucnost a zvláště perspektiva důchodu někde okolo sedmdesátky je aktivizuje. Krásné byly české vlajky, vlající ve značném množství ve větru. Mezi přítomnými jsem ale viděl i stejné typy, jaké jsem před cca 35 lety viděl na demonstraci na Albertově. V davu jsem zaznamenal několik týpků, kteří vypadali přesně tak, jak by si tajné služby měly představovat radikály. Myslím tím, že pár zahlédnuvších bych tipival na agenty-provokatéry.

Osobně jsem měl v jeden moment těžkou chvíli, kdy jsem se bál, aby nevypukl masakr ušlapáním. V horní třetině Václaváků byl dav namačkán „ode zdi ke zdi“. Nedalo se hýbat, nedalo se ani dýchat. Z demonstrací v listopadu 1989 mám takovou zásadu, že v takovémto davu nikdy nestojím před skleněnou výlohou a vždy dbám na únikovou uličku. A najednou jsem byl v pasti, hýbat jsem se nemohl a dav se vlnil sem a tam, jak se lidé snažili jedni se dostat nahoru k Muzeu a druzí dolů k Opletalce. Tam opravdu šlo o to neupadnout, neboť to by mohl být začátek masové tragedie. Nakonec jsem ale ani nemusel požádat o azyl v průjezdu chilské ambasády a podařilo se mi nakonec po určité chvilce hrůzy prodrat a protáhnout do volnějšího prostoru u ústí Opletalovy ulice.

Nemám už tu výdrž, jako jsem měl na demonstracích v období 1968 -69, kdy jsem byl týnejdžr, ani v roce 1989, kdy jsem byl muž v nejlepším věku. Teď už jsem „dezolát“ a demonstraci jsem neabsolvoval celou. Proto nemohu referovat o incidentu u Národního muzea, je docela možné, že šlo o provokaci. Odešel jsem asi po necelých dvou hodinách. Ale prezenčně jsem účastí podpořil program a cíle demonstrace.

A jako další pohled zde odkazuji na popis stejné události očima jednoho z referujících z podia, tedy známého blogera Vidláka. Odkaz na článek Volá Vidlák z Václaváku je zde.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.