Lady Remoska

03.12.2022 10:13

 

Lady Remoska

Samozřejmě, že se v současné energetické situaci, kdy evropští politikové vyrobili problém, který nyní zcela neuměle „řeší“ na úkor obyvatel Evropy, v čemž čeští hlavně vládní politici hrají nechvalný prim, je jasné a nutné, že jsme i doma začali řešit tristní situaci s energetickou drahotou. Hledáme způsoby nejen náhrady stávajících energií, tedy plynu a elektřiny jinými zdroji, ale zároveň hledáme způsoby, jak spotřebu energií snížit. Důvod, proč tak doma činíme, alespoň z mého pohledu, nespočívá, jak tvrdí předseda vlády Fiala, ministr Sikela a mnozí další představitelé, v boji proti Putinovi a dodávkám ruských energetických surovin, ale jednodušše je to snaha ušetřit zbytečně vyhazované peníze za dodávky předražené „západní demokratické a svobodné“ energie a hlavně obecná snaha ušetřit životní prostředí naší matky Země, která dostává současnými vojenskými, politickými, ekonomickými a společenskými avantýrami dost na prdel skrzeva zcela nerozumné rozpoutání mezinárodní krize a neschopnosti řešit tuto celosvětovou krizi racionálně.

A tak jsme doma přistoupili k posílení co největší energetické soběstačnosti pořízením fotovoltaiky, změnou způsobu vytápění a vaření přechodem na co největší možný podíl používání klasického spalování dřeva a další obnovitelné biomasy, zateplováním objektu a také používáním úspornějších a efektivnějších spotřebičů. A tak jsme si pořídili Remosku.

Co to je Remoska, to snad ví skoro každý. Český výrobek, který je v našich domácnostech využíván již okolo sedmdesáti let a který svou jednoduchou takřka genialitou dobyl i část světového trhu s kuchyňským vybavení.

Remoska je specielně tepelně vodivý hrnec, kde je varná energie dodávána svrchu z elektřinou vytápěné poklice. Na vaření, na dušení, ale hlavně na pečení, a to jak masa a zeleniny, ale i koláčů, bábovek, chleba a ledasčeho dalšího, co kuchařinky a kuchaříci vymyslí a zvládnou. A to vše s daleko nižší spotřebou energie, než při použití klasického sporáku, či trouby.

A tak se vracím do dětských a mladistvých let, kdy jak doma, tak hlavně na chalupě moje maminka v Remosce připravovala sekanou, pečené vepřové, kuřata, bábovky a koláče a ještě mnoho jiného. A nyní se v naší Remosce o to samé pokouším i já. Že se mito daří, o tom svědčí, že když jsem pekl včera v Remosce kuře, přišla na návštěvu starší dcera a hned komentovala mé počínání reminiscencí : „Tady je to jako u babičky o prázdninách, když jsem byla malá.“.

Tak tedy bojuji používáním Remosky proti energetické drahotě, do které nás vmanipulovala a zcela zbytečně a pod taktovkou západních papalášů naše papundeklová „vláda pana profesora Fialy“.

A s Remoskou mám ještě jeden zážitek starý zhruba pětatřicet let. A dokonce mezinárodní a možná docela v historickém kontextu unikátní. Ale to jsem tenkrát netušil a z indicí jsem si poskládal ten příběh až ex post.

V roce 1986 jsem si vytrucoval na československém státu vydání devizového příslibu pro manželku, mne a dceru na cestu do Jugoslávie. Jeli jsme tenkrát naší Škodou 120 LS a se stanem. Část z této cesty jsme strávili v Černé Hoře až na úplné hranici s Albánií v nudistickém kempu Ada Bojana. Prostě ostrov v déltě řeky Bojany, přejelo se přívozem přes jedno rameno řeky a pak šaty dolů a celý pobyt nůďo. Pláž, kemp, sociálky, obchod. Užívali jsme si moře, krásnou písečnou pláž, vařili na vařiči na suchý líh v ešusu, po večerech jsme u ohně, nebo ve stanu seděli a hráli na kytaru, tedy žena, já jsem kytarový analfabet a zpívali docela dobře dvojhlasně. Asi dobře, protože se velmi často z okolní tmy ozýval oceňující potlesk.

Jednoho dne v podvečer z blízkého karavanu přišel zcela nahý stařík a v rukách nesl dolní díl Remosky. Přinesl nám jako dar domácí v Remosce upečený chléb a to z několika důvodů. Tedy za prvé, jako poděkování a uznání za naše vokálně instrumentální vystoupení a pak proto, že podle espézetky zjistil, že jsme Čechoslováci, potažmo Češi. Takže další důvod byl český výrobek Remoska, která mu výborně sloužila na jeho cestách v karavanu po světě k příprave pokrmů. A také dalším důvodem náklonnosti bylo to, že on Brit měl za ženu původem Češku. A vyprávěl nám, že on je emeritní architekt o dvacet let starší, než jeho žena, která je původem z Československa a že když žena ještě pracuje, tak on sám jezdí v karavanu po Evropě a při tom karavaningu že mu při vaření moc Remoska pomáhá. Potěšilo nás nejen ocenění našeho zpěvu, ale i pochvala Remosky coby praktického českého výrobku. Mimochodem, ten chleba za moc nestál.

A pak jsem se za pár let dozvěděl, že ve Velké Británii žije paní Milena Grenfell- Bains, která je původem z Československa, je jedním z židovských dětí, které do Velké Británie vyvezl Sir Winton a která v Británii propaguje s velkým úspěchem český výrobek Remoska. A protože je o dvacet let mladší manželkou architekta sira George Grenfell-Bainese a má titul lady, je známá pod přezdívkou Lady Remoska.

A tak jsem si dal dohromady tuto informaci s příhodou z roku 1986 a našel jsem mnoho styčných bodů.

A tak osobně si myslím, že onen starý pán, se kterým jsme se setkali tenkrát v nudistickém kempu na Adě Bojaně, byl Sir Grenfell-Baines a chléb upekl v Remosce od své ženy Lady Remosky, tedy Mileny Grenfell-Bains.

Jen když jsem hledal, kdy začal příběh Remosky ve Velké Británii, tak prameny z medií hovoří o letech okolo roku 2000. Ale protože jsem v oněch mediálních historiích Lady Remosky našel i mnohé další nepřesnosti, jsem nakloněn přesvědčení, že příběh Remosky ve Velké Británii začal už o dost dříve a my jsme se tenkrát v roce 1986 v kempu v bývalé Jugoslávii tohoto příběhu dotkli.

Osobně jsem přesvědčen, že tenkrát v tom roce 1986 jsme na Adě Bojaně potkali nahatého tehdy osmasedmdesátiletého Sira George Grenfell-Bainse a ochutnali jím upečený chléb z Remosky od Lady Remoska.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.