Kýho vira, který bacil nás to bacil?

31.03.2020 07:48

Kýho vira, který bacil nás to bacil?

V současné době je skoro každý z nás erudovaným epidemiologem. S epidemiologií infekčních chorob se úzce váže další medicínský obor, obor mikrobiologie. To je obor, který se zabývá těmi breberkami, které mnohdy tak nějak promiskue nazýváme bacily, bakteriemi, či viry. Tak abychom se neproflákávali základními neznalostmi, uděláme si v těch breberkách alespoň základní jasno.

Slovo „bacil“ je v podstatě tak, jak je veřejností používán, laickým označením jakéhokoli choroboplodného zárodku. Tedy řekne-li laik, že chytil nějaký bacil, znamená to, že je infikován nějakým patogenním agens, tedy biologickým faktorem, který může vyvolat onemocnění hostitele. Patogenem mohou být živočichové (např. členovci - svrab), prvoci (např plasmodium - malárie), houby (plísňová a kvasinková onemocnění), priony ( bílkovinné částice vyvolívající např. nemoc šílených krav) a hlavně bakterie a viry.

Nejčastějším patogenem jsou tedy bakterie a viry.

Bakterie jsou jednobuněčné organizmy obsahující jednoduché jádro s genetickou informací, které se rozmnožují dělením. Některé z nich mohou vyvolávat u lidí nejrůznější nemoci.

Virus je nebuněčná částice, vlastně jen genetická informace, která není schopna samostatné existence a pro svoji existenci potřebuje buněčného hostitele, který virus zásobuje energií,vytváří materiál viru a množí virus. V podstatě virus napadne buňku, pronikne do ni, vloudí svůj genetický vzkaz do jádra buňky a ta začne vytvářet uvnitř sebe nové viry, které většinou napadenou buňku zničí a uvolní se k dalšímu napadání dalších buněk. Takže virus je parazit, který ke své existenci a množení potřebuje buňku, kterou napadne, využije k reprodukci a zničí, nebo nezničí, ale přemění na „továrnu“ na viry.

Zatím, co bakterie dokážeme většinou zvládnout pomocí antibiotik, na viry antibiotika nejsou účinná. Medikamentozně se proti virům v organizmu dá zasáhnout velmi omezeně, snažit se zabránit navázání viru na buňku, proniknutí do buňky, či zotročení buňky k virové reprodukci. Nejúčinnější zábranou množení viru je zábrana kontaktu viru s buňkou dalšího hostitele, tedy přenosu z jedince na jedince. To je smyslem karantény, roušek, hygieny.

Takže tolik zjednodušeně o patogenech a hlavně o bakteriích a virech a o rozdílu mezi nimi.

K tématu jedna vzpomínka starého zbrojnoše:

Když jsem studoval medicínu, skládal jsem zkoušku z mikrobiologie u jedné z významných kapacit světové mikrobiologie u profesora Patočky. Krom jiného se zabýval virologií a k jeho přínosu patřila i metoda hemokultivace (pěstování patogenní kultury z krve) v tzv. Patočkově nádobce.

Pan profesor Patočka byl svérázná persona a měl své rozmary. K jednomu z mnohých patřilo to, že medici museli být přítomni ke zkoušce již v 7 hodin ráno. Tedy ráno se dostavilo ke zkoušce asi 15 vystresovaných, nevyspalých a hladových mediků a čekalo. V 10 hodin sekretářka oznámila, že již pana profesora telefonem vzbudila a že pro něj posílá taxík. V 11,30 pan profesor přijel na katedru a v poledne pozval první tři kandidáty do kanceláře a rozdal otázky. Byl jsem vzhledem k abecedě třetím z nich. Bylo to štěstí, neboť bylo známo, že pan profesor v jednu hodinu obědvá, po obědě spí a další várka zkoušených přichází na řadu až okolo třetí.

Dostal jsem tenkrát otázky. 1. vzteklina, 2. riketsiozy, 2. hemokultivace. Protože jsem se připravoval na odpovědi u stolu, kde měl pan profesor pod sklem strojopis přednášky o vzteklině, mohl jsem si tuto otázku připravit excelentně opisem, bohužel jen z první stránky. Riketsiozy jsem uměl, protože mne zaujaly názvy nemocí jako je horečka Skalistých hor, horečka rýžových polí, či horečka tsutsugamuši. Ale pan profesor stále nějak nebyl spokojen.

Nejméně jsem toho věděl o hemokultivaci, což zase byla doména pana profesora. Takže situace přituhla. Naštěstí jsem vědel alespoň to, že se provádí v Patočkově nádobce. A tak jsem po dvou zodpovězených otázkách vsadil při třetí vše na jednu kartu. Odpověď jsem začal servilní krhounkovskou větou „Hemokultivace se, pane profesore, provádí ve Vaší ctěné nádobě!“. Bylo to vše, co jsem o tom věděl, ale stačilo to. Pan profesor se samolibě rozzářil, přerušil mne, do indexu zapsal „Dobře“, propustil mne a odešel na oběd. Poslední zkoušení končili zkoušku krátce před půlnocí po téměř 17 hodinách čekání. Bylo to 31.3.1973.

A co k tanci a poslechu? Snad něco aktuálního. No tak třeba Vlaďky Kozderkové Rýma

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.