Krvavý boj o vodu

10.04.2019 16:17

Krvavý boj o vodu

První téma dnešního „Pelé mele“ bude téma nedostatku vody. Čas od času jsme četli o krvavých bojích o vodní zdroje. Většinou to bylo daleko, někde v Africe, na Blízkém, či vzdáleném Východě, či ve westernech na americkém Západě. Předpokládám, že boj o vodu se nám akutně přiblíží jednak v podobě migrační krize, která pokud se suchá místa v Africe budou nadále plundrovat a přelidňovat v důsledku „humanitární pomoci“, zasáhne nás v budoucích pár letech daleko větší migrační tsunami, druhak se nám přiblíží v důsledku klimatizačních změn, které se vyznačují již pětiletku trvajícím suchým obdobím.

Jak říká starý dobrý slogan, „When disaster strike, be prepared!“, neboli (pro latiníky) „Když neštěstí udeří, buď připraven !“.

Myslím, že řešení pro Afriku by bylo nastavení správného poměru úživnosti území k počtu obyvatel, to znamená nepěstovat kytky na okrasu vyspělého světa, ale soustředit se na využití vody na produkci potravin pro místní a dále nepřelidňovat ona bezperspektivní území podněcováním populační exploze v těch oblastech tzv. „humanitární pomocí“. Vždyť to znáte „Přispějte na podvyživené kojence v Africe!“. A ti podvyživení kojenci, kteří se narodili jen díky „humanitární pomoci“ přežijí, budou mít další hladovějící kojence a kolotoč utrpení a na druhé straně černých kšeftů se bude točit dál. Je třeba ho zastavit.

V našem více méně bezpřítokovém územní, kde jsme odkázáni na nebeské nadělení, by měl náš boj o vodu spočívat v jejím jímání a její zadržování pokud je a v rozumném hospodaření s ní.

Já osobně jsem v bitvě o vodu zahájil letošní generální ofenzivu a krvavě jsem na to doplatil. Skončil jsem zkrvavený s rozseklou kůží na hlavě, přes krev v očích jsem neviděl a kanoucí krev znečišťovala okolí.

To bylo tak: Na náš pozemek se dostává voda jednak z veřejné vodovodní sítě a tu používáme na pití, vaření, praní, mytí a splachování. Část takto použité vody vracíme do veřejné kanalizace, část vody ze dvou ze tří koupelen a ze dvou ze tří kuchyní jímáme přes vyčištění v kořenové čističce do jedné z jímek na pozemku. Dále získáváme vodu ze dvou vlastních studní na pozemku. Tuto vodu používáme jako technickou k zalévání, napouštění a dopouštění bazénu a k dalším „technickým“ potřebám, jako je využití vody na stavbě a přestavbě domu, mytí auta apod. Přebytek vody ze studny využíváme k jímání do retenčních nádrží na pozemku. Třetím zdrojem vody je dešťovka, kterou z větší části okapů jímáme do retenčních nádrží a sudů pro další „technické“ využití, z menší části okapů a z ostatních ploch jde dešťovka do vsaku na pozemku.

Retenční nádrže jsou dvě jímky o kapacitě 5 a 6 m3 vody, bazen o kapacitě 16 m3 vody, kořenová čistička s mokřadem a jezírkem o kapacitě 8 m3 vody, sudy o kapacitě 0,5 m3 a dvě studny s proměnlivou kapacitou dohromady 0 – 1,5 m3 vody.

Můj krvavý boj o vodu spočíval v redistribuci vody mezi jednotlivými retenčními nádržemi tak, aby se naplnily, ale zárověň se jejich obsah mohl doplnit eventuelním deštěm. Pracoval jsem s čerpadly a při práci v jedné z jímek mi vstupem do jímky spadlo asi půldruhakilové závaží ssavice asi z metru a půl na hlavu a rozrazilo mi kůži. Vzhledem k rozsahu rány a k momentální snížené srážlivosti se mi takřka okamžitě zalila hlava, obličej a krk krví, takže jsem z poklopu jímky vylézal jako „krvavé koleno“. Ze všeho nejvíce jsem se bál, aby mne v ten okamžik nikdo neviděl, protože jsem vypadal tak hrozivě, že by mohli okolní při pohledu na mne zkolabovat. No krvácení jsem zastavil starým trikem, tedy doslova tričkem přitisknutým do rány, umyl jsem se a nakonec to hůře vypadalo, než bylo.

Někteří „jediní spravedliví“ by mne mohli osočit, že kradu veřejnou vodu pro sebe. Takže nekradu. Pouze zadržuji přebytky, které by neužitečně odtekly a po využití na užitečné je vracím zpět do přírody. Vsakem při zalévání, odparem z pozemku a vegetace, přepadem z jímek. Takže cílené využití v potřebný čas. Nic nekradu, jen vodu z dočasných přebytků skladuji a vracím ji přírodě v potřebnější čas. Tak, jak by to měl dělat každý, kdo má možnost. To bychom si měli uvědomit všichni. Jde o náš problém, který za nás nikdo nevyřeší. Přírodu nezlomíme, musíme se užitečně přizpůsobit.

Dalším tématem dnešního „Pelé mele“ jsou vtipy, které jsem v poslední době pochytil.

První věc, která mne pobavila, byl incident v rámci francouzského vojenského letectva . Tam chtěli jakousi VIP osobnost proletět v nadzvukovém letadle a on se jim při startu katapultoval ještě dříve, než se letadlo stačilo vznést, takže byl ve vzduchu dříve, než letadlo. Nejmenované VIP osobnosti se podařilo dostat na zem i na porouchaném padáku s lehkým zraněním, pilotovi se podařilo přistát i s odhozeným krytem kokpitu. Takže černý, ale humor.

Druhá věc, která mne pobavila, i když trochu s mrazením v zádech nad úrovní některých novinářů, byla informace, kterou pustila do media jakási snaživá novinářka . Ve snaze nás informovat o špatnosti komunistického režimu se rozhorlila natolik, že napsala, že komunistický režim v roce 1948 proto, že nechtěla spolupracovat s StB odstranil Jiřinu Štěpničkovou z před televizních kamer. Pokud vím, ČST začala vysílat až v roce 1953, tudíž v roce 1948 před kamerami Československé televize nevystupoval nikdo. Takoví hloupí lidé, kteří ve snaze se zalichotit patologickým komunistobijcům píší takovéto nesmysly, by měli být exemplárně potrestáni, neboť svou blbostí absolutně znevěrohodňují historii.

A třetí věc, která mne pobavila, souvisí s předešlým. Četl jsem na idnesu blog komunstobijce Jana Pavlíka s diskuzním příspěvkem komunistobijce Marka Trizuljaka o pravidlech dialogu. Dost jsem se zasmál, když jsem četl právě Pavlíkovy úvahy o pravidlech dialogu, stejně jako Trizuljakovy moralizující exprese. Trochu jako poučky vegetariánů o husím stehně.

Další téma dnešního „Pelé mele“ je zahraniční, sice nenápadné, ale podle mne důležité. Zajímalo by mne, jak dopadne tažení generála Haftara v Libyi na Tripolis. Osobně se domnívám, že bude pro Haftara úspěšné a Libye bude opět po letech sjednocena pod vládou pevné ruky. Jaká to bude vláda, to ukáže čas. Asi nedemokratická a autoritativní, což je asi ale pro daný region optimum. Takže to může být startovní čára konce chaosu a rozvratu s reálnou silou v čele. I když se to mnohým nehodí.

A nakonec dnešního „Pelé mele“ jedno téma z domova. Václav Klaus zakládá novou stranu. Věřím, že má smysl i šance. Rozhodně bych raději viděl, že to „lepší příští“ přikl(a)usá, než přičaputá. Pro ty, kteří slovní hříčce nerozumí, jde o narážku na blog M.Trizuljaka na idnesu, který byl věnován poněkud infantilně naději, že po zvolení paní Čaputové na Slovensku prezidentkou „přičaputá“ jaro i k nám.

To je dnešní „Pelé mele“ celé.

Jirka B.