Komu ku prospěchu?
Komu ku prospěchu?
Je-li hledán pachatel nějakého zločinu, je první na řadě otázka „Komu ku prospěchu?“.
Tuto otázku bychom si měli položit i v případě údajného útoku chemickými zbraněmi v syrském Idlíbu.
Západ z bombardování chemickými zbraněmi okamžitě obvinil vládní syrskou armádu, potažmo Rusy. Na základě informací od notoricky profláklého majitele frcu v Coventry, který se vydává, či kterého vydávají západní media i zpravodajci za organizaci ochránců lidských práv v Sýrii SOHR. Později Západ „upřesnil“ své obvinění na syrskou armádu a dodatečně upřesňoval „důkazy“.
Na jejich základě dnes v noci americké námořnictvo zaútočilo na základnu vládních vojsk raketami, jako trest za „nelidský čin diktátora Assada“.
Myslím, že jak chemický útok, tak obvinění, nakonec i odveta jsou účelové akce předem připravené, které nemají ani tak souvislost s vnitřní situací na bojištích v Sýrii, ale řeší spíše problémy prezidenta Trumpa v USA. Pokud ale prezident Trump mínil své prohlášení „America First“ takhle, pak si myslím, že USA je ztraceno jak za demokratů, tak i za republikánů.
Nemyslím si, stejně jako mnoho přemýšlivých lidí ve světě, že by chemický útok byl dílem syrské vládní armády, nebo Rusů. V odpovědi na otázku, čím by takováto eskalace problému prospěla jejich zájmům, je nutno si odpovědět, že ničím. Jen by jim uškodila.
Naopak by takováto krize prospěla jejich odpůrcům, ať je to ISIL, či tzv. „demokratická opozice“, což v podstatě jedno jest. Dostávají nakládačku, potřebují se zviditelnit a stáhnout na sebe „pochopení a podporu“ pomatených sluníčkářů celého světa. A nebyl by to žádný problém, aby tyto síly provedly operaci pod cizí vlajkou, kdy vyčkají běžného náletu syrského vládního letectva a po třech reálných konvenčních bombách syrského letectva čtvrtou „němou bombou“ kamuflují vypuštění chlóru ze svých skladištních zásob. Že chlór vyrábějí a na bojištích používají, vědí všichni. Jen se na to na Západě při této příležitosti zapomělo.
A co více, mohla být tato.akce inspirována a koordinována s centrem tajných operací Američanů., neboť "razantní" odpověď prezidenta Trumpa vůči údajnému agresorovi by mu pomohla doma v USA jako projev rozhodnosti a akce, zaměřené i proti Rusku. Co na tom, že je zaměřena proti nevinným a silně zhoršuje světové bezpečnostní klima. America First! Ale takhle jsem si toto heslo fakt nevysvětloval.
Ale co je také docela možné, je to, že i "útok" na syrskou základnu byla podle výsledků útoku také kamufláž.
Co je nyní nutné? Je nutno tuto chemickou provokaci vyšetřit. Objektivně, dokonale, s jistojistými závěry.
Zda vůbec byl útok reálně proveden, je základní otázka. Že všelijaké mediální klipy z doby po bombardování s největší pravděpodobností jsou hraným podvrhem, je pravděpodobné. Jednak byly produkovány v celém průběhu syrské vlády, jednak jsou současné klipy v rozporu s realitou, kterou mají předvádět. Oběti zasažené neurotoxickým plynem by se chovaly jinak, byly by mrtvé, stejně, jako kolem nich se motající záchranáři bez ochranných oděvů. Stejně tak by vypadaly jinak i oběti útoku chlorem. Tedy zveřejněná videa z údajného útoku jsou silně podezřelá.
Pokud chemické zamoření proběhlo, bylo to bombardování, či jiný způsob rozptýlení otravných látek a kterých a kdo byl původcem? Nebo bylo zamoření náhodným důsledkem zásahu islamistického skladu chemických zbraní ?
To jsou otázky, na které je nutno najít odpověď. Ne vypouštět nepodložená tvrzení a obvinění, stejně tak, jako byla obvinění vypouštěna v souvislosti se sestřelením malajsijského Boeingu před třemi lety nad Ukrajinou. I tam byla okamžitá a jasně vyřčená obvinění, která dosud nebyla ničím konkrétním podložena, právě naopak.
A Donald Trump by si měl své problémy v USA řešit jinak. Útok na Irák pod neprokázanou záminkou boje proti chemickým zbraním už provedl Busch. Devět států už bombardoval nepodloženě a marně i Obama. Pokud si chce Trump zničit reputaci a naděje do něj vkládané, nemůže konat lépe, než když kopíruje své předchůdce. „Doníku, to je cesta do politické i lidské prdele. Máš-li tam namířeno, tak pokračuj!“.
Atentáty islamistů v Paříži, Bruselu, Berlíně, Londýně, dnes Stockholmu, v pondělí v Petrohradu, to vše ukazuje, komu takovéto polcení světa vyhovuje. A ten boj proti islamistickému nebezpečí nerozbíjejí Assad a Putin. Klacky pod nohy jim házejí ti, co boj proti společnému nepříteli sabotují.
Jirka B.
Diskusní téma: Komu ku prospěchu?
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.