Kolik jich šlo a vrací se půl

17.07.2022 13:55

Kolik jich šlo a vrací se půl,

to bude nářku a na tváři sůl a bez mužů žen a bez otců dcer! Bože, co bude dál?

Mám takovou úchylku. Určité písně ve mne vyvolávají vzpomínku na nějakou událost a naopak některé události v mé mysli evokují určité písně.

Slova písně, která jsem uvedl na začátku článku ve mně vyvolaly zprávy o ruských útocích na Siversk, Bachmut a Soledar. V Soledaru jsou solné doly, které z 95% zásobují Ukrajince solí. V důsledku bojů, kdy Rusové prakticky operačně kontrolují výše uvedená tři města, je na Ukrajině nedostatek jedlé soli a ta sůl vyplakaná na tvářích ukrajinských žen a dcer je asi jediná sůl, které je na Ukrajině dostatek. A stejně tak pláčou ruské ženy a dcery, které ztratily v té „válce – neválce“ na Ukrajině muže a otce. A týká se to nejen vojáků, ale i civilistů, kteří na Ukrajině za posledních 8 let zahynuli. A nejen mužů, ale i žen a dětí.

Válka je vždy hrozná a brutální, ať jsou důvody k ní všelijaké. Někteří mají při definování důvodů pro tuto válku jasno. Někteří je vidí jednoznačně tam, jiní jednoznačně onde. Já jasno v důvodech nemám, stejně, jako mnoho dalších. A zkušenosti mi říkají, že ty důvody nejsou ty, které formulují tu ti, tu oni. Opravdové důvody se dozví možná naši potomci za pár desítek let, až se bude na tuto válečnou epizodu pohlížet racionálně a objektivně, bez emocí a s odstupem, podloženě fakty z otevřených archivů. Já jen vím, že tato válka nezačala 24.2.2022, ale někdy před třiceti lety a první její výstřely padly na Majdanu v roce 2014.

A také vím, že za 70 let mého života jsem nežil ve větší společenské nejistotě, než žiji nyní. Nikdy jsem neměl válku za humny tak, jako jí mám teď, nikdy nehrozila ( s krátkou výjimkou karibské krize v roce 1962) tak bezprostředně jaderná válka, co nyní, nikdy nehrozila taková ekonomická nouze, jako teď, kdy hrozí nebezpečí, že nebudeme schopni za pár měsíců pro sebe a své rodiny zabezpečit to základní, tedy „teplé jídlo, teplou vodu a teplou postel“. K tomu navíc hrozí v některých částech globalizovaného světa hladomor a následná migrační krize a epidemická krize v podobě migračních a pandemických vln. To vše s vládou, která nejenže stávající a nadcházející problémy nezvládá řešit, ba právě svojí poplatnou ideologickou servilitou levicově liberálnímu šílení Západu, která nemá nic společného se snahou postarat se o vlastní občany, je prohlubuje.

Řítíme se do celospolečenského krachu a je potřeba začít brzdit. První zásadní věc je zastavit válku na Ukrajině. Čím dříve se zastaví boje a začne se jednat, tím menší budou následky pro všechny. Je třeba přiznat realitu a být připraven na nutné ústupky. Incize hnisavého abscesu, či amputace gangrenozního údu je také bolestivý a deformující zákrok, ale je to k hojení život ohrožujícího stavu nutné. Je nutno uzavřít mír a jednat o narovnání a normalizaci vztahů mezi Západem, Ukrajinou a Ruskem. Rovně a spravedlivě. Jiná šance není. Jak pro Západ, Ukrajinu, nás, Rusko i svět.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.