Když se ruka k ruce vine, tak se rekord podaří

24.08.2020 09:34

Když se ruka k ruce vine, tak se rekord podaří

25.týden (17.8.-23.8.) kovidové epidemie v ČR byl rekordní. Celkem bylo za tento týden prokázáno1950 nových nákaz virem Covid – 19, což představuje denní průměr 273,57 nově prokázaných infekcí. Je to nejvyšší počet od počátku kovidové epizody u nás.

Co je příčinou? Možná, že nějaká mutace viru. Podle mne je ale hlavní příčinou patrné podceňování rizika přenosu nákazy a nemoci vůbec a z toho vyplývající nedodržování bezpečnostních opatření. Prostě společnost prokázala, že pokud nad ní viditelně nevisí Damoklův meč a drábova knuta, nedokáže být uvědoměle zodpovědná a ukázněná.

A zodpovědné orgány nejsou schopny konat tak tvrdě, jak je potřeba. Podléhají jednak politickým, ekonomickým a sociálním tlakům obecně, tlaku opozice, populisticky vycházejí vstříc jisté „věčně rebelující“ části veřejnosti, propadají vzájemným soubojům osobní marnivosti.

U veřejnosti zavládlo nenošení roušek, nedodržování sociálního odstupu a Bůh ví, jak je to s osobní hygienou.

Nechápu to pubertální rebelství části společnosti, kdy část veřejnosti najust nebude nosit roušky, bude pít na párty z jednoho kýble společným brčkem a nedokáže se oprostit od nutnosti cesty vlakem na pláž rizikového Chorvatska. Nechápu, že podstatná část veřejnosti (a pohříchu i „odborné“ veřejnosti), soudě podle diskuzí v mediích, považuje existenci viru za virtuální mediální bublinu a fakt přítomnosti viru, existenci světové pandemie a zdravotní, sociální a ekonomické riziko popírá.

Nechápu přístup odpovědných orgánů, které přistoupily na hru politizace a ekonomizace problému a lavírují při jeho řešení způsobem od bagatelizace, přes silácký postoj „we do it !“, až k alibistickým výzvám veřejnosti k zodpovědnosti, aniž by byly schopny restriktivní karantenní opatření nařídit a prosadit jejich dodržování.

V dubnu a květnu jsem byl hrdý na to, jak Česká republika a česká společnost zvládla počáteční ataku viru na výbornou. Chtěl jsem vyvěsit na náš dům vlajku ČR, coby projev obdivu a poděkování. Nevyvěsil jsem vlajku proto, že jsem ji po stěhování nenašel. Nyní ji už mám nalezenou, ale už nemám ten pocit hrdosti. Nějak jsme si to zase, jako vždy, když pomine akutní krize, pokazili.

Máme poslední týden srpna. S počátkem září se objektivní situace změní k horšímu, končí doba prázdnin a dovolených, dojde k masivní koncentraci lidí ve školách a na pracovištích a jiných společných prostorách, k ochlazení a k povětrnostním podmínkám vhodným pro šíření respiračních infekcí. Předpokládám, že epidemiologická situace se zhorší. Nakolik bude horší, to záleží na nás všech. Záleží na nastavení bezpečných pravidel a jejich dodržování. Jak zodpovědnými orgány, tak i veřejností.

Už osobně zase nosím častěji roušku tam, kde vidím riziko, k pozdravu používám loket, snažím se striktněji dodržovat bezpečnou vzdálenost, opět si častěji myji ruce mýdlem a častěji dezinfikuji.

Vím, že žádná opatření v infekčně zamořeném prostředí, kterým Česká republika je, mne před nákazou stoprocentně neochrání. Ale pořád si myslím, že prevence je prvořadá a že nekomfortně dýchat pod rouškou je vždy lepší, než dusit se s kovidem.

Vezměte si z toho, co jsem napsal, pro sebe, co chcete.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.