Kdybych to býval věděl, stejně bych tam šel!

18.11.2018 12:03

Kdybych to býval věděl, stejně bych tam šel!

V dnešním zamyšlení nad včerejším výročím mi na mysl naběhl film „Knoflíková válka“.

Podle hlášky „Kdybych to býval byl věděl, tak bysem sem nechodil!“ jsem se zamyslel nad tím, jestli bych tenkrát za bolševika chodil proti němu demonstrovat a jestli bych vzal 17. listopadu 1989 květinu a šel s holýma rukama na Albertov s vědomím toho, jak to bude za 29 let vypadat. Ty, kteří očekávají, že jsem si odpověděl ne, zklamu. Šel bych zase. Byl jsem ( a asi pořád trochu jsem) idealista a věřil jsem v lepší příští. Že to lepší příští nakonec o moc lepší není, to jsem nečekal. Chyby se vloudily. Přesto stále věřím, že to lepší příští bude příště lepší.

Druhá hláška, která mne napadla, je, že „ Náčelníkem bude ten, kdo má největšího pinďoura!“. Sice dávám přednost demokratické volbě, ale pokud se kavárenští dobroserové, (pseudo)demokratický blok a ta pouliční žumpa bude nadále domnívat, že vlády se budou nastolovat řevem ve volbách poražené menšiny v ulicích, pak bych je rád upozornil, že nejsou žádnou ani mentální, ani tělesnou, ani morální většinovou elitou, ale jen demokratické principy nerespektující neukázněnou menšinou a pokud dojde na „poměřování pinďourů“, pak budou tahat za tu kratší tkaničku.

A co jsem dělal včera v den výročí? Maje na sobě onu bundu, ve které jsem byl na Albertově v roce 1989 a která se lety stala z bundy parádní bundou pracovní, zazimoval jsem zahradu. Holt většina lidí má na práci smysluplné činnosti a nemají čas vyřvávat po náměstích. Jako spousty ostatních v celé republice jsem vypouštěl vodu z trubek, aby nezamrzla, hrabal listí, přihazoval k rostlinám zeminu. K tomu jsem používal lopatu, krumpáč, hadice a vidle. A při tom jsem občas mediálně sledoval ten „Pussy Riot“ v pražských ulicích, jak vybaveni rozdanými hromadně bůh ví kým natištěnými a distribuovanými transparenty se ti demonstranti snaží přimět premiera k demisi.

Zatím mne ten „majdan“ nechává chladným. Ale může se stát, že situace dospěje do bodu, kdy už to bude neúnosné a zase vyrazím do ulic. A možná při tom tentokrát zapomenu vyměnit to nářadí za tu „albertovskou“ květinu.

Jirka B.