Kdo má písmo jako školák, neměl by matrik psáti

09.04.2023 16:06

Kdo má písmo jako školák, neměl by matrik psáti

Minulou neděli jsme s manželkou vyrazili užít dárek, který jsme obdrželi k narozeninám. Bylo to zážitkové střílení ze zbraní nejrůznějšího typu i kalibru. Mohli jsme si omezeně vybrat střelnici a termín. Zvolil jsem jednu střelnici u Příbrami, a to z důvodu, že se nacházela v místech, odkud mám v okolních obcích část svých historických kořenů, tudíž jsem chtěl zvolit kombinaci jednak střelby, druhak pobloumat v obcích odkud pochází jedna má prababička a další předkové ve vyšších stupních.

Co se týká střelby, tak docela dobré, jen snad, že jsme stříleli na otevřené střelnici, byla zima a pršelo, takže bylo bláta až po kotníky. Takže nejdříve instruktáž, pak trocha historie a pak bum, bum, bum z dlouhých i krátkých zbraní nejrůznějšího typu a kalibru. Zásahy slušné.

A pak jsem vyrazil do obcí mých předků. Úvod do historie této větve je zde: https://karel-blog.webnode.cz/news/doba-temna-vzpominkou-takrka-osobni/.

Měl jsem jen kusé informace pocházející ze zápisků mé maminky, která mne s touto větví geneticky a genealogicky spojuje. Konkrétně jsem měl tři adresy ve dvou obcích.

Jak jsem později zjistil, tak jeden objekt zničil „socialistický hospodář“ v době kolektivního hospodaření a prakticky není. Další objekt sice existuje, ale už není v držení někoho s příbuzenským vztahem, takže jen takové kouknutí přes plot.

Na třetí adrese se nacházel docela rozlehlý selský objekt, krásně zrenovovaný, využívaný k rekreaci. Měl jsem štěstí. Jednak to byl hlavní objekt mého zájmu a dále, když jsem přišel k plotu, na dvoře kutil s poskakovací „žábou“ pán. Když mne viděl u vrátek, vypnul „žábu“ a naznačil, abych si otrevřel a vstoupil dál. Byl to současný majitel objektu.Uvedl jsem ho do důvodu mé návštěvy a on měl pochopení. Projevil lítost nad tím, že jsem přijel příliš pozdě, neboť před nějakým časem zemřela jeho teta, která znala více souvislostí o rodu a usedlosti. Provedl mne zběžně objektem, podal informace, které o objektu věděl, zapůjčil mi nějakou místopisnou literaruru a sdělil mi, že by rád také zjistil případné historické informace a souvislosti. Vyměnili jsme si kontakty s nadějí, že pokud něco on, či já zjistíme, budeme se informovat. Rozloučili jsme se a my jsem s manželkou odjeli.

Musím říci, že jsem poslední spojující kontakty na místě měl někdy před šedesáti lety, kdy jsme s rodiči navštívili jednu známou pouť na zdejším lokálně významném poutním místě, kdy s námi byla tehdy asi pětasedmdesátiletá prateta a tenkrát jsme se setkali s místními příbuznými na úrovni asi pratetiné sestřenice a byli s nimi na obědě. Nevím, jestli u nich, nebo v hospodě. Tolik moje vzpomínka.

Když jsme se vrátili z výletu, vytáhl jsem maminčiny kusé zápisky, pustil jsem počítač, vyhledal příslušné digitalizované matriky a hledal. Cílem mého snažení je sestavit řetězec příbuzných předků, kteří žili a hospodařili na onom navštíveném statku. Sedím už nad tím pár dní a hledám a luštím. Zatím jsem se dostal k řetězci, který se táhne od prvních desetiletí 20. století do nejzazšího roku 1791, kdy 6.11.1791 měli svatbu můj prapraprapradědeček a praprapraprababička, tedy šest generací přede mnou. A zjistil jsem dost zajímavých věcí. Teď asi bude čas a potřeba zmapovat cestu posledního sta let a zjistit, zda a eventuálně jak jsme příbuzní se současným majitelem objektu.

Hledání v matrikách je ukrutná práce. Nejsem systematický, natož genealog.Vypracoval jsem si svůj vlastní systém, kdy projíždím jednotlivé matriky a pro mne zájmové položky vypisuji. Navíc se výpisky snažím dle určitých kritérií dělit a řadit. Výsledek je ten, že mám okolo sebe na stole již možná desítky popsaných papírů, na nichž jsou možná stovky výpisků, čehož výsledek je, že už se nevyznám ani v těchto výpiscích.

Materiály, ve kterých hledám, jsou převážně matriky. Matriky se dělí na matriky narozených, matriky oddaných a matriky zemřelých. Někdy jsou matriky rozdělené podle typu, či podle obcí, jindy je vše napsáno v jednom chumlu. Hledáním v těchto matrikách, lavírováním mezi nimi a vzájemným propojováním získaných informací hledám souvislosti a posunuji se v čase mezi jednotlivými generacemi.

V matrikách je vždy zapsáno datum, adresa, jméno dotyčného, jména jeho rodičů a jména prarodičů. Takže se dá zjistit totožnost podle domu, datum aktu, a od jmenovaného sedm jmen (jmenovaný, dva jeho rodiče a čtyři prarodiče s adresami). Pokud se jedná o matriku oddaných pak tedy 14 jmen s adresami, pokud o zemřelého, lze určit manželku, eventuálně její předky.

Prakticky tedy hledám tak, že se zaměřím na události v dotyčné nemovitosti, vyberu jednu z matrik a prohlížím inkriminované matriky položku po položce, tedy jak jsem uvedl výše, zhruba v rozpětí zatím 150 let mezi lety +- 1790 – 1925. Pokud něco naleznu, snažím se u dotyčného odhadnout další zápisy. Tedy za 15-40 let po narození hledám u dotyčného zápis o sňatku, od sňatku dalších 40 let hledám zápis o jeho potomcích a ještě delší úsek matriky prohledávám a hledám zápis o jeho úmrtí.

A od jeho narození ve stejných intervalech hledám zápisy o jeho předcích. A z jednotlivých získaných zápisů skládám puzzle rodokmenu jedince, eventuálně objektu.

Je to dost náročná práce, protože zápisy jsou psány v průběhu času různými typy písma, různými typy per od husích brků až po plničky, různými rukopisy, různě pečlivě a úpravně. Většinou jsou zápisy těžko čitelné, zvláště ty nejstarší, většinou se musí luštit a mnohdy i odhadovat.

A od tohoto problému se odvíjí i název tohoto článku. V jedné matrice jsem našel v dlouhém latinském úvodu vložené zoufalé české vsuvky, kdy si následující farář stěžoval na předchozího téměř hysterickými zápisy typu: “Kdo má písmo jako školák, neměl by matrik psáti!“. O kus dál je do latinského textu vetknut povzdech „Kliky háky pro vojáky!“ a celý zápis je zakončen kritickým hodnocením, že „Farář Bláha nedbalostí svojí předchozí matriky poškodil!“.

Přesto, že je bloumání v matrikách zdlouhavá piplačka, dává mi jisté uspokojení. Jednak se prokusuji historií rodu, jednak konkretizuji poznatky o svých předcích, poznávám jejich život a problémy, neboť někde na okraji bývají i úřední zápisy, například zplňoletňování mladistvých nevěst a ženichů, či přihlašování se k otcovství k nemanželským dětem, mohu poznávat průměrný věk ženichů a nevěst, posuzovat značnou novorozeneckou, kojeneckou a dětskou úmrtnost, věk dožití v tehdejší době a diagnozy smrti, či sociální složení a vztahy v tehdejší společnosti.

Samozřejmě, že nejsem fundovaný genealogický badatel, ale i tak si rozšiřuji obzory nejen o mých kořenech, ale i o tehdejší venkovské společnosti.

Z hlediska mého rodokmenu je směr a omezení pátrání jen na jednu z větví. Ale vzhledem k tomu, že jsem dohlédl asi 7 pokolení dozadu, je potřeba si uvědomit, že kdybych měl vytvořit kompletní rodokmen přímých předků, obsahoval by tento můj strom života v sedmém pokolení 64 praprapraprapradědů a 64. prapraprapraprababiček, tedy 128 prapraprapraprapředků přímých a celkem 254 příbuzných v linii přímé.

Když si k tomu přidáme příbuzné v širší rodině, myslím, že příbuzných pokrevných bude v těch 7 pokoleních tisíce, možná desetitisíce. A to jen v řadě vzestupné. Když bych šel i v linii sestupné, tedy o dvě generace níže k mým vnoučatům, myslím, že nějakou společnou krev máme skoro všichni se všemi.

V dnešním povídání jsem se zamyslel tak trochu nad svými kořeny a nad dobou, kdy vyrůstalo mých 7 mne předcházejících generací. Pro mne je to rozhodně zajímavé, možná i pro čtenáře a možná, že i inspirativní.

Mimochodem, bylo by zajímavé zjistit, kdo z nás navzájem jsme spojeni příbuzenskými vztahy, o nichž vlastně ani nevíme.

A pokud nic jiného, tak jsem na základě čtení v matrikách objevil úžasnou radu a poučku o kompetentnosti:

„Kdo má písmo jako školák, neměl by matrik psáti!“.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.