Každá trampota má svou mez, aneb co bolí, to přebolí
Každá trampota má svou mez, aneb co bolí, to přebolí
Dá se říci, že nadějné trendy naznačující, že se daří strategii regulace pandemie u nás uplatňovat.
Samozřejmě, situace je nová a může se turbulentně změnit, ale jsem opatrný optimista, že každá trampota má svou mez a že co bolí, to přebolí. Možná, že v létě, za půl roku, nebo za dva. Možná u toho už nebudu,ale spíš počítám, že ano. Takže je potřeba myslet nejen na to, co teď, ale už teď i na to, co potom.
Nejsem ekonom a tak si vůbec netroufám na nějaké celospolečenské ekonomické prognozy a rady. Takže snad jen povídání o tom, co dělám a asi budu dělat já.
Budu hlavně hledat pomoc na konci svých paží. Budu se snažit zajistit pro sebe a své blízké (samozřejmě vyjádřeno zkratkou) tři základní věci: 1/ teplou postel na spaní, 2/ teplé jídlo do žaludku 3/teplou vodu na mytí, Tedy mít kde bydlet, co jíst a nějaký základní komfort.
Kde bydlet máme. O to jsme se postarali v průběhu života a tímto děkuji komunistickému režimu za to, že mne znechucoval, ba sral natolik, že ještě na jeho sklonku jsme se rozhodli opustit Prahu a odstěhovat se do částečně koupeného a částečně vybudovaného vlastního na venkov, oplotit pozemek a uvnitř se snažit žít nezávisle na režimu. Tehdy komunistickému, ale v průběhu času na jakémkoli. Takže i dnes to bezčasí karantény omezení prakticky nepociťuji, neboť se na vlastním zabavuji prací okolo baráku.
Co jíst snad budeme mít také, nepočítám, že se společnost zhroutí až do takové míry. Přesto jsem už v posledních letech v očekávání takových nějakých nyní přišedších trablí rozšířil „osevní plochy“ a již nyní seju a pěstuji sazenice tak, abych určité a již nezanedbatelné procento potravin vypěstoval sám. A vzhledem k lokálním topidlům a průběžně doplňované zásobě topiva si dokážeme poradit s vařením a topením i v případech částečného a dočasného výpadku energie.
Zajištění teplé vody, nebo vody vůbec, je téma, které jsem zde avizoval již pár let dozadu. Kořenová čistička a rezervoáry dešťové vody jsou zárukou nejen dostatku vody na zálivku a ostatní technické vody, ale i jako náplň rekreačního bazénu a konec konců i jako ultimátní nouzová zásoba pitné vody. Mimochodem, letos jsou srážky docela dobré, v březnu už jistě překročí u nás dlouhodobý průměr.
Samozřejmě, že ne všichni mají stejné možnosti, ale také samozřejmě, že ne všichni se starali. A starat se a myslet dopředu mne, kromě výchovy k selskému rozumu, naučila třeba i komunistická základní vojenská služba. Všichni starší si z ní mohli odnést alespoň ponaučení, že „ Voják se stará, voják má!“.
Samozřejmě ale také, že ne všichni mají snahu myslet dopředu a snažit se zajistit sebe a svoji rodinu. Je stále mnoho „mladých italů, co v létě tančí a v zimě nepracují“. Tak snad se ještě musím zamyslet, jak to vše při případných situacích sociálního napětí, které po pandemické krizi nelze vyloučit, ochránit. Musím pouvažovat, zda stačí vidle, či cep.
Holt není a nebude čas polevit. Je stále potřeba být připraven na přišedší trable. Protože tato pandemie určitě nebyla jediná a poslední rána, která nás postihla
Zdraví a přeje zdraví
Jirka B.
No a když jsem v nadpisu použil názvy dvou písniček, nabídnu je dnes k tanci a poslech obě:
Diskusní téma: Každá trampota má svou mez, aneb co bolí, to přebolí
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.