K výročí 21.8.1968

18.08.2020 21:12

K výročí 21.8.1968

Blíží se datum výročí okupace Československé socialistické republiky pěti armádami států Varšavské smlouvy . Účastnila se vojska Sovětského svazu, Polska, Maďarska, Bulharska a Německé demokratické republiky. Z tehdejších členů VS se invaze nezúčastnila vojska Rumunska a Albánie. Na tento fakt neúčasti, jehož cenit bychom si měli hlavně u Rumunska, bych chtěl specielně upozornit, neboť svojí neúčastí tehdy, a to zaštítěni Čínou v zádech, nám vyjádřily svoji podporu.

Nebudu popisovat podrobně tehdejší situaci a události, pamětníci vědí své a mladí, pokud mají zájem, nechť reálně bádají. Jen musím říci, že „zlatá šedesátá“, zvláště „osmašedesátý“ patřily k tomu nejlepšímu, co jsem prožil. Byť (a nebo právě proto) v zajetí nekritického a naivního mládí.

Československá epizoda té doby byla pokusem o porušení dohod z Jalty a porušení statutu quo mezi Západem a Východem a snaha o odtržení ČSSR z bloku socialistických států, věřím, že aktivně konstruovaná Západem, ale v souladu s představami podstatné části obyvatel ČSSR.

Západ se pokusil, Východ to zhatil a bylo. Každý chtěl to své a Západu to nevyšlo. Ani tento nezdar Západu moc nevadil, zkusil to, zkusil, nevyšlo to, vyjádřil formální protest a jelo se dál. Varšavská smlouva dostala sovětskou armádu i na střední část evropské železné opony a zarovnala tak i v zájmu sil NATO čáru dotyku obou bloků. Tenkrát jsem byl pobouřený a nešťastný, dnes to chápu, byl to naivní pokus o převrat a změnu světařádu.

Hodně lidí bude okolo výročí zase běsnit a využijí to k protiruským a protikomunistickým lamentacím a invektivám.

Já bych chtěl k té příležitosti zaměřit pozornost na to, jak rychle mnozí občané, kteří třeba i dnes budou vést hrdinskou, demokratickou a vlasteneckou rétoriku, využili zvratové situace, aby rychle naskočili do rozjetého rychlíku dějin a zaujímali místa konduktérů, manšinfírů a vlakvedoucích nového normalizačního režimu a dělali karieru stejně, jako ji dělali po únoru 1948 a stejně po listopadu 1989.

Tuto karieristickou historii jisté části naší společnosti si dovolím ukázat na vývoji počtu členů KSČ od roku 1923 dpo roku 1990.

Posuďte sami:

 

1923 132 000 členů

1931 40 000 členů

1936 50 000 členů

1938 70 000 členů

1946 1 081 544 členů

1949 2 267 688 členů

1956 1 333 415 členů

1968 1 690 977 členů

1969 1 671 637 členů

1970 1 535 537 členů

1971 1 194 191 členů

1972 1 196 025 členů

1973 1 234003 členů

1974 1 279125 členů

1975 1 330654 členů

1979 1 364 047 členů

1980 1 396 815 členů

1981 1 425 150 členů

1982 1 457 859 členů

1989 1 697 745 členů

1990 756 120 členů

1991 317 104 členů

K počtu členů KSČ je potřeba přičíst i počet členů komunistického předvoje Československého svazu mládeže, kdy před rozpadem v roce 1968 měl ČSM na konci roku 1967 přibližně 900 000 členů.

Stejně pak je potřeba přičíst počet členu předvoje normalizační KSČ Socialistického svazu mládeže, kdy v roce 1971 dosáhl počet členů SSM čísla 541 000 a v roce 1985 už to bylo 1 661 000 členů.

Sledujeme-li výše uvedenou číselnou řadu počtu členů KSČ, jasně z ní vyplývá konjunkturální politické angažmá mnohých občanů Československa, kteří rádi využili možnosti zlepšení svého postavení účelovým vstupem do komunistické strany a tím i určité exkluzivity postavení ve společnosti. Vzestup členstva je patrný jak po roce 1948, tak i po okupaci v roce 1968.

Vysokému procentu československých občanů nebylo cizí nemorální účastenství na komunistické totalitní vládě a ochotně se na ní aktivně podíleli, či alespoň parazitovali.

Takže pokud budeme vinit z porážky „Pražského jara“ okupační vojska, berme v úvahu, že ta pragmaticky bránila vojensky politickou doktrínu rozděleného světa. To je pochopitelné.

Více vypovídající a vhodné kritického posouzení je chování statisíců Čechů a Slováků, kteří se se znalostí situace hrnuli do komunistické strany, aby využili politické protéže k budování osobní kariery, a kteří stejně bezostyšně KSČ opouštěli po listopadu 1989, kdy se stalo členství v KSČ přitěžujícím stigmatem, aby se zapojili do budování „svobodné a demokratické“ nové společnosti v nových konjunkturálních stranách tak, aby to byli stále oni, kdo drží prst na tepu doby.

Tolik snad letos k výročí 21.8.1968

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.