K jedenadvacátému srpnu bych měl něco napsat

21.08.2016 19:57

K jedenadvacátému srpnu bych měl něco napsat

Máme tu 48.výročí okupace ČSSR vojsky pěti států Varšavské smlouvy. K tomuto výročí se vyrojily komentáře a vzpomínky. Mnohé hodně tendenční, jejichž hlavním cílem byla snaha v souladu se současnou tendencí co nejvíce plivnout na současné Rusko ve smyslu: „Bacha na toho hitlera Putina, nezapomeňte, že nás Rusáci v osmašedesátém okupovali a coby okupovanou zemi 20 let deptali. A teď to zkoušejí na Ukrajině a v Pobaltí. Vykopat do prdele za Ural tu rusáckou svoloč!“:

Ale  časy se mění,jak zpíval tenkrát Bob Dylan, Rusko není dávno  Sovětský Svaz, Putin není Brežněv, USA není to, co bývaly a vůbec a vůbec a vůbec.

Takže trocha faktů.  Vojenské obsazení ČSSR 21.8.1968 neprovedlo Rusko, ale 5 států Varšavské smlouvy, tedy SSSR, Polsko, Maďarsko, Bulharsko a NDR, údajně jako reakci na tzv. Pražské jaro 1968, tedy jakousi československou demokratizaci. Ale možná to bylo celé úplně jinak, ale berme to tak.

Údajně prvním z komunistických papalášů, který s návrhem na vojenské obsazení ČSSR přišel, byl Bulhar Todor Živkov. Podporovali ho Gomulka, Ulbricht i Kadar.

Iniciátorem a prosazovatelem vojenského zésahu proti ČSSR na politbyru UV KSSS byl údajně předseda UV KS Ukrajiny Pjotr Šelest, který se bál infiltrace demokratizace přes slovensko-ukrajinskou hranici.. Podle dostupných údajů nebylo rozhodnutí o intervenci na politbyru UVKSSS jednoduché a konečné rozhodnutí bylo konsensem na konci názorového střetu. Zde je popis účastníků rozhodování, jejich funkce, jejich názoru a národnosti dle místa narození.

Zastánci vojenského řešení

První tajemník UV KS Ukrajiny Pjotr Šelest (Ukrajinec)

příslušníci silových útvarů, tedy armády a policie

Maršál Andrej Grečko (Ukrajinec)

šéf KGB Jurij Andropov (Rus)

členové politbyra

Nikolaj Podgornyj  (Ukrajinec)

Dmitrij Ustinov (Rus)

představitelů spojeného velení Varšavské smlouvy a generálního štábu sovětské armády

Ivan Pavlovskij (?)

Ivan Jakubovskij,(Bělorus)

Sergej Štemenko (Rus)

Původně odpůrci vojebského řešení, kteří se postupně podvolili rozhodnutí politbyra a přistoupili na konsensus pro vojenskou intervenci

ministr zahraničí Andrej Andrejevič Gromyko.(Bělorus)

sovětský premiér Alexej Nikolajevič Kosygin, (Rus)

sekretář UV KSSS Michail Suslov (Rus)

člen polytbyra Boris Ponomarjev (Rus)

Nejdéle zastával názor na nevojenské řešení situace předseda UV KSSS Leonid Brežněv (Ukrajinec), ovšem na zasedání politbyra 15.-17.8.1968 se podvolil konsenzu pro zásah.

Tedy podle výše uvedeného, o vojenské intervenci v srpnu 1968 rozhodli vedoucí sovětští komunisté národnosti ruské, ukrajinské a běloruské v souladu s podporou vedoucích komunistů Bulharska, NDR, Polska a Maďarska.

Neúčastnili se a okupaci odmítli ze socialistických evrppských států Rumunsko (člen Varšavské smlouvy a RVHP),, Albánie a Jugoslávie..

Pokud tedy je okupace ČSSR v roce 1968 podávána jako okupace ruská, pak je potřeba pro úplnost tuto okupaci interpretovat jako okupaci ruskou, ukrajinskou, běloruskou, dále okupaci vojsky dalších  postsovětských států, z nichž Lotyšsko, Estonsko a Litva jsou státy EU a NATO, a vojsky dalších čtyř států EU,a NATO, tedy vojsky Bulharska, Polska, Německa a Maďarska.

Při popisu okupace ČSSR nesmíme zapomenout na naše české a slovenské kolaboranty. Nejdříve jich byla hrstka, ale postupně začali přibývat. Holt v bouřích se zvedá ode dna bahno. Nejdříve aparátčíci, pak i krysy z lidu. O rok později „hrdinové Pražského jara“ Svoboda, Dubček a Černík nechali střílet československé vojáky, policisty a lidové milicionáře do těch, kteří si pro ně před rokem lehali před pásy tanků.a podepsali tzv. pendrekový zákon A za pár let že těch kolaborantů bylo. Myslím, že tenkrát z kolaborace žili, sdružovali se v KSČ, SSM a SČSP, odevzdávali ve volbách své hlasy kandidátům NF a výsledkem 99,7% legalizovali komunistickou moc zde. A teď to jsou ti, kteří nejvíce plivou po Rusech a  v protikldu velebí třeba „ukrajinskou demokracii“ , a to podle úsloví, že nejvíc kříčí, od koho to fičí. Holt nějak musí překřičet své slouhovství, se kterým režimu posluhovali. Třeba jako komunističtí lektoři či konstruktéři podílející se na posilování armád socializmu. Oni se už poznají.

Uběhlo 48. let. Svět se změnil. Jen někteří zůstali zamrzlí v době minulé a podle se toho také projevují.. Na ochranu proti nim je tenhle článek.

Jirka B.