V červnu 2009 jsem na toto téma napsala blog, jehož internetová podoba zmizela v nenávratnu. Protože sem přílohu v .pdf dát nemůžu, článek Vám pošlu emailem.
K čemu to bylo?
K čemu to bylo?
K čemu byly naši mrtví, ranění a zmrzačení vojáci v Afghanistánu? K čemu byly prostředky tam vynaložené, abychom vycvičili armádu a policii, která se ukázala být pro naše zájmy k ničemu? K čemu byly prostředky, vynaložené na tzv. humanitární projekty, kterými jsme se chtěli vlísat do přízně místních?
K ničemu.
Vše bylo zbytečné, protože jsme se vazalsky podíleli na znásilňování kultury, sociálních vzorců a historicky osvědčených tradic, kterými afghánská společnost žila a přežila po staletí a tisíciletí.
Byli jsme součástí mašinerie, která násilím vnucovala místním způsob života, který jim nevyhovoval, nebyl jim vlastní a který nechtěli přijmout a nepřijali.
Vůbec nechápu, co nás opravňuje se na takovémto silovém nátlaku podílet. A to už vlastně téměř půl století. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století jsme vazalsky podporovali nastolování afgánského socializmu Sovětským svazem, tenkrát, zaplať Pán Bůh, jen verbálně a materiálně. Afghánci v pantoflích se Sověty dost zametali a tak se v počátkem 90. let z Afghanistánu stáhli, lízali si rány a počítali mrtvé. Čas trhl oponou, Sovětský svaz, stejně, jako socialistický tábor, se rozpadl a my opět vazalsky podporovali naše nové západní spojence v nastolování afghánského „vyspělého západního“ způsobu života. Tentokrát mimo verbální a materiální pomoci jsme vrchnosti vyšli vstříc i živou vojenskou a policejní silou. Živou silou tam, mrtvou, bohužel, někdy zpátky. Po dvaceti letech nastolování míru a demokracie vyspělé státy Západu musely v podstatě narychlo, natajňačku a v noci opustit Afghanistán a prchnout před místními, kteří ve stejných pantoflích a na stejných mopedech jako za Sovětů, s ukořistěnými, či vyšmelenými zbraněmi dnes obsazují Kabul, čímž prakticky Talibán přebírá kontrolu a moc nad Afghanistánem.
Ať mi nikdo neříká, že Talibán dobývá, nebo dokonce dobívá Afghanistán. To není žádné dobývání, či dobívání, nikdo jim nebrání, to je jen dosazování k vládě síly, která je místním blízká a má jejich podporu. Je jasné, že Talibán jen naplňuje vůli většiny místních. Jinak by takovéto rychlé převzetí moci Talibánem nebylo možné.
Je k zamyšlení, proč jsme se podíleli a podporovali ať sovětské, či západní silové nastolování a udržování moci v Afghanistánu, když se evidentně neslučovalo s vůlí místních a objektivnější z nás to věděli. A to jsme byli a jsme národem, který, alespoň nyní, když se to může, ba je dokonce žádoucí, ex post převážně slovně odsuzuje intervenci armád Varšavské smlouvy a „okupaci“ ČSSR Sovětským Svazem od roku 1968 do devadesátých let minulého století.
Byla spousta argumentů, proč jsme v Afghánistánu byli. V podstatě se to dá shrnout pofiderní argumentací, že v Kábulu se bojovalo za Prahu ( lépe snad za New York). Nyní bude spousta argumentace, proč jsme se stáhli. Stejně plytké.
Myslím, že by bylo dobré, kdybychom respektovali vůli národů a společenství po celém světě a nesnažili se jim vnucovat náš, pohříchu, mnohdy nedokonalý systém a nechat je i nás rozhodovat podle zásady „Já jsem pán, ty jsi pán, každý má svůj marcipán!“.
Chraňme svoji českou společnost a naše české potřeby a zájmy, buďme hrdí lidé a hrdý národ, nepoklonkujme momentálním pánům a armádu a policii mějme k tomu, aby byla schopna bránit naše české zájmy v rámci našeho českého teritoria, nikoli pod žoldem cizí zájmy kdesi ve střední Asii, Africe, či kdekoli jinde.
Zdraví a přeje zdraví
Jirka B.
Diskusní téma: K čemu to bylo?
Souhlasím
Jarka Jarvis | 15.08.2021
Re: Souhlasím
Jirka B. | 16.08.2021
Děkuji za přečtení a za odkaz. Mám takový pocit po přečtení Vašeho článku, jako bych ho od Vás trochu opsal. Ale neopsal, snad je to tím, že takto musí uvažovat všichni soudní lidé.
Zdraví a přeje zdraví
Jirka B.