K 395. výročí popravy 27 českých pánů na Staroměstském náměstí

21.06.2016 22:07

K 395. výročí popravy 27 českých pánů na Staroměstském náměstí

Před 395 lety bylo na Staroměstském náměstí popraveno 27 stavovských povstalců proti Habsburské monarchii. Stavovské povstání, které začalo roku 1618 defenestrací císařských místodržících a bylo v roce 1620  poraženo v bitvě na Bílé Hoře, zahájilo Třicetiletou válku probíhající v letech 1618 až 1648.

Může se zdát, že je to tak dávno, že se to naší generace skoro ani netýká. Vlastně mnozí ani nevědí, o co šlo a jen ze zvyku nostalgicky přikyvují, kde že bychom mohli být, kdyby nebylo Bílé Hory.

Já osobně nepovažuji vítězství habsburských císařských vojsk a vojsk Katolické ligy nad protestantskými vojsky podporující české stavy za porážku a tragedii, ale to není to, o čem chci psát.

Chci psát o určitých skutečnostech, které se, do jisté míry, týkají i mé osoby.

Již jsem se několikrát zmínil, že běh našeho rodu legendárně odvozujeme od rodu Buziců a Buzických z Buzic. Ač tento rod mizí rozrodem v průběhu 17.století z dějin českých šlechtických rodů, přesto se považuji hypotetický za jeho potomka.

Již jsem v souvislosti s bitvou u Szigétu psal o Bohuslavu Buzickém a jeho působení ve spolku Petra Voka. Když jsem hledal na internetu některé podrobnosti o životě Bohuslava Buzického, zjistil jsem, že se jeho dcera Benigna provdala za Kuneše Prokopa Dvořeckého a tím propojila rod Buzických s rodem Dvořeckých. Proč to uvádím? Rod Dvořeckých byl velmi angažován ve stavovském povstání a po porážce tohoto povstání  na tento rod dolehly tvrdé důsledky. Dva členové rodu, tedy jmenovaný Kuneš Bohuslav a jeho strýc Prokop byli v procesu s povstalci odsouzeni k smrti. Prokop, který zastával funkci direktora a podkomořího zimního krále Fridricha Falckého, byl před 395 lety na Staroměstském náměstí katem Mydlářem popraven, Kuneš Bohuslav zachránil svůj život útěkem do emigrace. Jeho majetek, majetek jeho manželky Benigny z Buzic a majetek dalších šesti příslušníků rodu byl zkonfiskován ve prospěch Habsburské monarchie. Takže takto bráno, na jedné straně utrpěl rod mých hypotetických předků při příležitosti Třicetileté války poměrně značnou újmu.

Když jsem pátral po předcích z matčiny strany, nalezl jsem následující příběh. V jedné srpnové bouřce roku 1632 se na jedné středočeské tvrzi poblíž Vltavy od Prahy proti proudu zřítila stodola a pod ní zahynula paní zemanka. Hospodařila na tvrzi sama, neboť zeman se ztratil ve vřavě Třicetileté války. Když oblíbená zemanka zahynula, rozběhla se její čeleď po kraji, neboť tvrz prodal císař jako odůmrť novému majiteli a tomu čeleď nechtěla sloužit. Jeden z čeledínů, jistý Jiřík Vlk, byl zřejmě šikovný a podnikavý muž, odvedl část čeledě o kus dál a tam v lesích založil vesnici. Kácel dřevo, stahoval ho koňmi k Vltavě, vázal vory, dřevo plavil do Prahy a protože tam byl protireformační stavební barokní boom, poměrně rychle a dost zbohatnul a stal se  ve své vsi a okolí zámožným a váženým člověkem. Připomínám, že se jmenoval Jiřík Vlk a moje prababička pocházela z té vesnice a z toho rodu se jmenovala se za svobodna Marie Vlková. Takže z této strany  si vlastně moji předkové v důsledku Třicetileté války pomohli.

Takže, co říci závěrem a jaké je poslání? Když nic jiného, tak snad to, že každý máme nějakou historii a rozhodně není nezajímavé ji tak nějak znát. Protože znáte-li svoji historii, máte větší zodpovědnost i za současnost a budoucnost.

Jirka B.