Jestli mne mrzí, že budu drzý?
Jestli mne mrzí, že budu drzý? Nemrzí. Jestli mne něco mrzí, tak nulové reakce na mé články v diskuzi. Myslím, že minulý blog „Jak byste se zachovali?“ dával docela potenciál k diskuzi na ožehavá témata, a přesto zůstal nevyužitý. Škoda, že těch okolo šesti set čtenářů mlčí. Z nezájmu? Ze strachu projevit názor? Z důvodu tajit svůj zájem o moje blogy? Všechno je špatně a vypovídá to mnohé o naší společnosti. To je úvodem k dnešnímu „Pelé mele“.
Takže jako první bod dnešního „Pelé mele“ se budu věnovat právě anonymním čtenářům. Dělají, jako by nečetli a při tom mé blogy hltají. Možná, že někteří čtenáři zaznamenali mé články, které směřovaly s otázkou k blogeru idnesu panu Trizuljakovi, proč dnes tak tepe do komunistického režimu, když v jeho průběhu dvě generace jeho rodiny ze symbiozy a poklonkování komunistickému režimu profitovali. Reakce pana Trizuljaka byla nulová. Prostě předstírá, že o mém dotazu neví. Ví, ale nemá šanci skutečnost, že on i jeho rodina prostě bolševický režim budovali, slušně obhájit.
Že pečlivě mé blogy čte, dokazuje skutečnost zahalená v kryptogramu z jeho blogu „Zatrolené černobílé vidění“, kde v diskuzi veršotepe:
"Byli Štíři,
byli čtyři
a každý z nich
pronikavou intuicí hýří
Pak byl Štír
a ten byl ze Štiřína
to ale už pohádka je jiná."
Je to jednoznačná narážka na můj vztah ke Štiřínu a na mé občasné články Štiřínu věnované. (Mimochodem, štiřínský park v nedávných větrných bouřích přišel o několik desítek stromů.)
Nebyl bych si s mým tvrzením o zašifrované narážce na mne tak jistý, kdyby nohsled páně Trizuljaka diskutér pan Josef Prouza „vtipně“ nedoplnil verše pana Trizuljaka svým dodatkem:
„A po Štírovi v Štiříně
Zavířilo se v hlubině
Kdyby byl zajel do Vystrkova
Moh’ se tam před hlubinou schovat“.
Rozhodně není náhoda, že se zmiňuje o Vystrkovu, o kterém jsem psal jako o hnízdu mých předků v mém blogu asi před 14 dny.
Takže od pana Trizuljaka bych raději, než jeho štiřínské exkurze, četl, jak by obhájil rodinnou poměrně významnou kooperaci s komunistickým režimem minimálně od 40tých let do konce 80tých let minulého století.
A když už jsme u původu slov a jmen, chtěl bych v tomto „Pelé mele“ opravit pana Trizuljaka i pana Prouzu. Původ místního jména "Štiřín“ nepochází od štíra, ale od slova „štiřit“, neboli vypalovat. Na tento význam můžeme v češtině narazit ještě nyní ve slově „štihrat“, což znamená žhnout. Jméno „Štiřín“ je tedy příbuzné místním názvům „Žďár“. Štiřit = žďářit= vypalovat.
No, ale pana Trizuljaka omlouvá, že český jazyk není jeho rodným jazykem..
Ostatně, zajímavé jsou i původy jmen obou „konspirátorů“. Jméno „Trizuljak“ by mohlo pocházet ze staroindických jazyků, kde výraz „trizul“ znamenal trojzubý původně zemědělský nástroj, tedy vidle. Pak tedy „trizuljak“ znamená to samé, co česky „vidlák“. I přenos slova mezi Indií a střední Evropou by se dalo možná odvodit z migrace některých indických etnik do Evropy v ranném středověku.
Jméno Prouza je odvozeno od slova prudký. Má stejný původ, jako slovo „opruzenina“, tedy prudce vyražená vlhká zapářka, vyrážka.
A tím končím v dnešním „Pelé mele“svoji exkurzi do etymologie.
Další téma dnešního „Pelé mele“ bude téma s klíčovými slovy “koronavirus, Čína, epidemie, česko-čínská válka".
Údajný dopis čínské vlády zastrašující skrzeva senátora Kuberu Česko jsem nečetl, ale ze zachycených útržků bych ten dopis nepovažoval až tak za vyhrožování, ale pragmatické upozornění na možné důsledky podle mne zbytečných exhibic ohledně Tchajwanu. I ten Voskovec a Werich sice statečně zpívali o pidimužíkovi, co se mydlí s obrem a vítězí K.O., ale pak , když přišlo ouvej, místo, aby se postavili Hitlerovi osobně tváří v tvář, utekli za „velkou louži“ a většinu národa tu nechali obrovi napospas.
Ono směšné popichování pár ambiciozních hrdinů, kteří by neuřídili ani kozí spřežení, miliardové Číny, která se za posledních 60 let posunula od zaostalé agrární země do pozice světové ekonomické velmoci, je to samé. Štěkání ratlíků zpoza křoví.
Zajímavý je ekonomický dopad, který se projevuje chyběním čínské produkce na globálním trhu, hokejkami počínaje a přes řadu jiných produktů např. takřka absencí totálního sortimentu léků konče.
Zajímavé je, že výpadek čínské výroby se projevuje i na „echt“ západních výrobcích renomovaných západních značek, které se pyšní originál domácím původem.
Teď k tomu děsu z oné pandemie. Pandemie asi bude. A co máme dělat? Ono to nebude tak katastrofické, jak to z nejrůznějších důvodů prezentují media a když ano, tak to bude mít možná stejný efekt, jako lesní požár, který vypálí podrost, pomůže zdravé a silné vegetaci a umožní vznik nové a snad lepší generace. Jsem v tom optimistický fatalista.
Zhruba před 50 lety jsme zpívali píseň „My jsme děti lidové Číny“. Tenkrát sranda a utopie. Ale dnes po půl století spíše reál. Posuďte:
My jsme děti lidové Číny,
ťang, ťang, ťang,
my vyrostli jsme z bambusu a hlíny,
ťang, ťang, ťang.
Tatíček Mao naučil nás ping-pong,
ťang, ťang, ťang,
vezmeme pálky, půjdeme na Hongkong,
ťang, ťang, ťang.
Evropa bude, Rusko je naše,
ťang, ťang, ťang,
a až se naserem z USA je kaše,
ťang, ťang, ťang,
Rusko je naše, Evropa bude,
ťang, ťang, ťang,
a za pár roků bude Čína všude.
ťang, ťang, ťang.
A abyste měli představu o melodii, ukázka je zde :
www.youtube.com/watch?v=jswmWqTI3uk
A to je dnešní „Pelé mele“ celé.
Jirka B.
Diskusní téma: Jestli mne mrzí, že budu drzý?
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.