Jdou dětičky do školičky, na zádech maj taštičky, z nebe na ně Johny hází napalmové bombičky

06.01.2020 10:53

Jdou dětičky do školičky, na zádech maj taštičky, z nebe na ně Johny hází napalmové bombičky.

Nejsem idealista a vím, že každé pragmatické vedení státu hájí zájem své země, a to v možnostech daných možnostmi. A vím, že si velmoci mohou dovolit více, než nějaké země menšího významu a váhy. Přesto se domnívám, že pokud ona země chce být respektována, měla by si uvědomit, že hranice jejich oprávněných zájmů naráží na hranice oprávněných zájmů ostatních států, ať ostatních velmocí, či států ne tak významných.

Pokud jakýkoli stát tyto vzájemné hranice zájmů výrazně překračuje, nemůže být ani řeči o státu kooperujícím s ostatními v zájmu celosvětové společenské prosperity, ale jedná se o státního predátora, agresora, o státního teroristu. To vše na úkor ostatních států světa.

Myslím si, že žádný stát si nemůže usurpovat pozici majitele zeměkoule, světového policajta, hegemona, který zneužívá síly k osobnímu prospěchu, vynucovanému bezohlednou agresí. Zvláště, když už dlouho zdaleka nepředstavuje přirozeného lídra lidského společenství a doby jeho přirozené autority jsou již dávno pryč. Pak se prosazováním své „autority“ silou stává nebezpečným pro celý svět. Je nutné si uvědomit, že možnosti silového řešení konfliktů má v současnosti celá řada zemí. Je tedy jen otázkou času a trpělivosti ostatních velmocí, kdy na sílu odpoví silou. Ale pak už bude pozdě.

Myslím si, že je potřeba myslet a ve vlastním zájmu správně hodnotit, kdo se jak chová. A pak se rozhodnout, zda se budeme grázlovi servilně vlísávat, nebo zda mu dokážeme říci svoje :“Dost!“.

Jirka B.