Jakým právem?
Měli jsme jako kluci občas takovou zábavu. Srolovali jsme tenkrát největší a nejčtenější noviny do ruličky a bili jsme se s nimi po hlavě. A při tom jsme střídavě vykřikovali otázku: „Jakým právem mne biješ?“. A na ni jsme vykřikovali odpověď. „Rudým!“. Je fakt, že teď mi to připadá poněkud přitroublé, ale v době puberty to jistě bylo vtipné a ještě s jistým nádechem protirežimního odboje.
Občas si na toto klukovské blbnutí vzpomínám, když si pokládám otázku, jakým právem nás majstrují ti, kteří se, ač v menšině, samozvaně pasovali na etalony citu i rozumu, na garanty svobody, humanity a demokracie, na svědomí národa a na národní šafáře, kteří již jen z pozice své existence jsou přesvědčeni, že mají puvoár na to, aby nám vnucovali svůj jediný názor na to, co je dobré a co je zlé, co je pravda a co je lež.
Prý vědci, umělci, žurnalisté, politici, odborníci, elita a svědomí národa.
A já si kladu otázku, proč by měl literární komparativec, diletantský žurnalista – samouk, či herec, který celý život na jevišti předstíral, že je například sněhulák, být orientovanější v otázce rizik migrační tsunami, než tří čtvrtě národa, včetně jiných umělců, žurnalistů, politiků a odborníků a konec konců i včetně mne..
Proč o tom píšu zrovna dnes? Četl jsem vyjádření kohosi z této skupiny, kde obviňoval politiky, kteří se staví proti migraci, z předvolebního populizmu. Tři čtvrtě naší populace je zdůvodněně proti ustupování migrantům v jejich invazi do Evropy. Tak proč by to tři čtvrtě politiků necítilo stejně? Co opravňuje autora této akuzace k této dehonestaci jinak a většinově smýšlejících politiků?
Co dává právo této namyšlené „čtvrtinové“ skupině stavět své názory nad názory většiny, většinu dehonestovat a odsuzovat?
Copak tato „svědomí národa, obhájci svobody a ochránci demokracie“ neuznávají demokratický princip většiny? Nebo ho uznávají jen tehdy, kdy jim to vyhovuje? Nebo jsou ve svých představách přece jenom o něco rovnější, volnější a bratrsštější, než ten pro ně sice většinový, ale hloupý plebs?
Co napsat závěrem? Snad jen doporučení s varováním: Každý by měl čurat jen tak vysoko, na jak vysoko má. Chce-li čurat výše, načurá si na hlavu.
Jirka B.
Diskusní téma: Jakým právem?
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.