Jakpak je dnes u nás doma? Jestlipak tam ještě šumí les?

19.01.2017 19:46

Jakpak je dnes u nás doma? Jestlipak tam ještě šumí les?

S rukama od malty usedám k počítači, abych vypočítavě něco napsal. Zaměřím se na tři domácí záležitosti, které mne zaujaly.

První záležitost je poněkud nechutná. Dvacetiletý adolescent a teplický zastupitel Dominik Feri se hodně primitivně obul do Václava Klause jr. ohledně jeho tělesného postižení. Zjednodušeně řečeno, napadl V. Klause jr. za to, že se vyjádřil (stejně, jako já) ve smyslu tom, že nevidí důvod, proč by nám měl informace a názory filtrovat z moci úřední jakýsi pornoherec z gayporna. D.Feri ho napadl výrokem, že označit pornoherce za pornoherce je stejné, jako kdyby on zpochybňoval kompetentnost V.Klause mladšího proto, že vypadá jako boxer zbitý v ringu, čímž narážel na Klausovu vrozenou deformaci obličeje. Sice to maskoval tím, že on si to sice nemyslí, ale všichni víme, že a proč to Feri použil. Předvedl, že je to mladý namachrovaný hlupák, který nerozlišuje morální hendykep živit se kvedláním pyje v gaypornovideu a tělesný vrozený hendykep.

Klaus ml. mu velmi slušně a velmi trefně odpověděl. Je to velice inteligentní člověk, který se se svým hendykepem velmi dobře srovnal a srovnává. Mohu to říkat, znal jsem ho v dobách jeho dětství. To, že ho tento hendykep nezahnal do společenského kouta a že vede přirozeně a opodstatněně sebevědomý život, je jednak jeho zásluha a jednak zásluha výchovy k vyrovnání se s tímto hendykepem tak, jak ho vychovávali jeho rodiče.

To, že si D.Feri staví karieru na politické bázi, na kterou se dostal hlavně patrně svým nepřehlédnutelným zjevem, je na bíle dni. Jeho prezentace je prezentace samolibého hebefrenního adolescenta, fascinovaného sebou samým. Ovšem zjev je okolím subjektivně vnímaná hodnota. Jistě je D. Feri svým zjevem fascinován a je s ním spokojen. Mně ovšem pohled na něj evokuje například onu postavu podivného pitoreskního čertíka z filmu Princezna ze mlejna, zatím, co V.Klause ml. vnímám pozitivně vzhledem k jeho názorům a projevům.

Druhá věc, která mne zaujala, je to, že i po zrušení internetové adresy, kam měli občané udávat živnostníky, kteří jim nevydali účtenku (stránky byly ustanoveny oficiálně v souvislosti se zahájením EET a hned od začátku hojně k udávání využívány a později zrušeny proto, neboť takováto z minulosti nechvalně známá „schránka důvěry“ vyvolávala reminiscence na totalitní režimy naší historie), občané masově volají po jejím obnovení. Tradice udavačů v našem národě je pevně ukotvená. Převážně mezi těmi, co na daních, vybraných na usilujících se, prostřednictvím státu parazitují.

Samozřejmě, že daně by se měly platit. Ale aby je lidé platili řádně, musel by být stát „jejich“ a s jejich daněmi by státní aparát musel nakládat ve prospěch jejich plátců. Nemají-li plátci daní tento dojem a já si myslím, že oprávněně, pak je pochopitelné, že raději se budou snažit na daních ušetřit a takto získané prostředky mnohdy dokáží investovat lépe, než stát, a to i k všeobecnému prospěchu. „Stát“ by si měl uvědomit, že tento aparát je služebníkem občanů, nikoli jejich drábem. A bude-li se stát chovat vůči občanům jako tyran, pak se občané k němu budou chovat podle citátu, který říká, že „Vražda na tyranu není zločinem!“.

Třetí záležitost, která mne zaujala, byl soud s ředitelkou zdravotky, kterou zažalovala jakási neúspěšná žadatelka o studium ze Somálska s odůvodněním, že důvodem nestudia byl její náboženský akt zahalení se šátkem. Somálka ale hlavně nepředložila ke studiu potřebné doklady a její „žaloba“ je inspirována místními dobrosery, kteří se potřebují zviditelnit kauzou.

U soudu došlo k několika incidentům, které měli příčinu v exhibicích dam s šátkem na hlavě, které tím údajně bojovaly za svobodu náboženského projevu. Diskuze a hádky byly většinou z obou stran plytké a lidé se handrkovali o „nandání“, či „sundání“ šátků.

Chybělo ovšem zásadní. Chybělo ze strany odpůrců zašátkovaných „bojovnic za svobodu náboženského projevu“ jedno zásadní sdělení. Že ony zašátkované dámy se svým „kostýmem“ přihlašují k propagaci totalitního náboženství a ideologie, která zásadně porušuje základní lidská práva, počínaje rovností muže a ženy, rovnosti lidí nejrůznějších náboženství a dalších základních lidských práv a která své totalitní praktiky prosazuje nezřídka terorem, vraždami, genocidou jak svých protivníků, tak například i vlastních nezletilých dětí, které k těmto zločinům zneužívá coby sebevražedných atentátníků. To by si měli ty bojovnice za svobodu šátku na hlavě uvědomit.

No, doufám, že soud bude mít zdravý rozum a rozhodne jak po právu, tak i po slušnosti.

Tolik dnešní „Pelé mele“. Jo a k otázce v nadpisu. Dnes jsem v lese nebyl, ale včera ano a šuměl.

Jirka B.