Jak medvědář učil medvěda tancovat.

03.08.2017 22:12

Jak medvědář učil medvěda tancovat.

Jistě znáte pohádku o Kubulovi a Kubovi Kubikulovi. Kubula byl medvěd a Kuba Kubikula medvědář. Vodil Kubulu po poutích, kde prodával medvědův tanec.

Víte, jak se medvěd naučil tancovat? Prostě se přivedl na rozpálený plech a medvěd, kterému hořely tlapy bolestí, přešlapoval. K tomu mu medvědář hrál na harmoniku, nebo housle. Tak se vytvořil podmíněný reflex a pak vždy, když medvědář začal hrát, medvěd v očekávání ukrutné bolesti tancoval. Když nechtěl „tancovat“, znovu se postavil na rozžhavený plech. Inu, podvod na podvod.

Medvědáři v našem prostředí byli většinou rumunští kočovní cikáni, u nichž medvědářství a hudba patřily mezi jedno z tradičních řemesel.

Medvědářství bylo tak kruté, že bylo v Rakousku-Uhersku zakázáno již někdy v polovině 19.století.

2.8., tedy včera, se vzpomínal Den cikánského holokaustu. 2.8.1944 byl v Osvětimi zlikvidován cikánský rodinný koncentrační tábor a usmrceno plynem tu noc bylo posledních zhruba 3000 jeho obyvatel. Celkem tímto táborem prošlo 23000 evropských Cikánů a Sintů, z nichž 21000 v táboře zahynulo. Mezi nimi i čeští a moravští Cikáni a Sintové. Těch bylo před válkou 6 a půl tisíce. Po válce jich zůstalo 650.

Chtěl jsem najít nějakou zmínku o tom, že na místě památníku v diskutovaných Letech u Písku se včera konala nějaká pieta. Nic jsem nenašel. Ani jsem neslyšel nic o tom, že by se konala nějaká vzpomínková akce na hřbitově v Mirovicích, kde je pohřbena většina zemřelých v letovském táboře.

Myslím, že se tam nic nekonalo, o prodeji „prasečáku“ už se přece rýsuje dohoda, takže nějaká publicita se asi nehodí. A že by na své mrtvé vzpomínali v Letech či Mirovicích jejich potomci, to se asi také neděje. Alespoň podle toho, co tam vídám, jsou ty hroby a památníky celý rok dosti opuštěné. Já tam párkrát do roka zajedu, čas od času do Letů, do Mirovic častěji.

Myslím, že potomků oněch českých a moravských Cikánů a Sintů moc není, i když jsou. Dokonce je mám i v širším nepokrevním příbuzenstvu. Asi je to moc nezajímá. Nebo nechtějí být s touto etnickou skupinou spojováni.

Českého či moravského Cikána, nebo Sinta už vlastně za cikánské etnikum nepovažujeme. Je přece jen jak povahou, tak vzhledem bližší majoritě. A jmenují se třeba Růžička, Vrba, Janeček, Holomek, Švarc, Miler, nebo Flachs.

To, co u nás vnímáme jako cikánské etnikum, je vlastně „náplava“, která se do Čech a na Moravu dostala po II.světové válce převážně ze Slovenska, kam se dostalo cikánské etnikum převážně cestou přes uherské Sedmihradsko v průběhu středověku a novověku z Valašska a Moldávie.

Na Balkán se dostaly skupiny Cikánů v souvislosti s tureckou expanzí. Není jasné, zda jako uprchlíci před Osmany, nebo jejich předsunuté hlídky ve funkci zvědů.

Jisté je, že ve Valašském a Moldavském knížectví byli Cikáni na nejnižším společenském stupni a je málo známé, že ještě v polovině 19. století, tedy někdy do roku 1860 na těchto územích byli považováni za bezprávné otroky, kteří mohli být prodáváni a beztrestně zabíjeni.

Z těchto důvodů Cikáni utíkali z rumunských území na území Habsburské říše, hlavně do Sedmihradska, kde byli přijímáni jako běžní obyvatelé a tak s nimi bylo zacházeno. Dodnes je toto „cikánské azylové území“ na jihu Sedmihradska patrné. A ze Sedmihradska se původně rumunští, nebo pomaďarštění Cikáni dostali až na území Horních Uher, nyní Slovenska, kde se stali v roce 1918 občany Československa. A ze Slovenska po II.světové válce migrovali na Moravu a do Čech, aby nahradili obyvatele vysídlených Sudet. Proto mají Čechy a Moravu obývající Cikáni převážně příjmení rumunského a maďarského původu.

A proč by měl nějaký Mirga, či Horváth ronit u letovského památníku, či na hrobě na mirovickém hřbitově, slzy za mrtvé Růžičkovi, či Janečkovi, když s nimi, kromě jakéhosi indického prapůvodu, nemají nic společného, že?

No, třeba jsem přinesl tímto článkem pro někoho nějaké nové informace. On totiž jeden, pokud zná souvislosti, ledasco lépe dokáže pochopit.

Jirka B.