Jak bratři mordovali bratry

27.06.2016 11:34

Jak bratři mordovali bratry.

Neznámá epizoda z dějin čs.legií

Před dvěma týdny mi uteklo jedno neslavné a neslavené výročí. A tak,tak nějak, morbidně řečeno, opravdu s křížkem po funuse, se k němu vracím.

Bylo 12. června 1918, 9 hodin večer. U zdi vesnického hřbitova v Barberanu Vicentinu třeskly výstřely popravčí čety. Pod kulkami bratrů legionářů padlo osm bratrů legionářů. Údajně zrádců a dezertérů pofiderně odsouzených k smrti za „pozdní návrat z vycházky“. Ne za dezerci. Vždyť přece není možné, aby legionář dezertoval. Ten přece uvědoměle bojuje za samostatnost vlasti. Zahrabali je k pilíři hřbitovní brány beze jmen.  Jen na pilíř vrat napsali hrobaři číslo 8.  Byli to zrádci! Byli ale ti, jejichž jména sdělím na konci článku, zrádci? Nebyli spíše zrádci ti, co mačkali spouště popravčích pušek?

Blíží se výročí 100 let konce první světové války. . Za více, než půl miliardy proběhne kampaň, která má podpořit Bude se jásat, slavit, dojímat, mlžit, lhát a klást věnce, bude se oprašovat mýtus o Československých legiích jako o exilové Československé armádě, která naplnila tužby národů budoucího Československa na samostatný stát. Pokusím se k tomu paralelně postavit svůj názor.

Po vypuknutí I. světové války se ve státech nepřátelských Rakousku-Uhersku začaly tvořit vojenské skupiny Čechů a méně i Slováků, kteří z národnostního důvodu chtěli bojovat proti Rakousku - Uhersku. Tato nijak početná skupina vytvořila dvě základní centra, a to v Rusku tzv.Českou družina a ve Francii Rotu Nazdar. Do nich v počátku vstupovali ideologičtí nadšenci, nacionalisté, panslavisté, Sokolové, anarchisté, dobrodruzi a ti, kteří nenáviděli Rakousko-Uhersko z konkrétních důvodů či z principu. O jejich  představách svědčí například to, že mnozí toužili po připojení českých zemí a Slovenska k carskému Rusku, či to, že prvními padlými ve Francii byli kluci ve věku 16 a 17 let.

Další skupinou “dobrovolníků“ byli ti, kteří v zemích Trojdohody měli majetek a báli se jeho konfiskace z důvodu příslušnosti k nepřátelské mocnosti. Ti se vstupem do těchto vojenských skupin snažili projevit dostatek loajality vůči Rusku či Francii s představou toho, že válka skončí “do švestek“ a oni svým gestem zachrání majetek před konfiskací a rodiny před internací s tím, že nepočítali s nasazením v boji.Tito kalkulátoři se ale přepočítali a jejich spekulace jim nevyšla.

Další skupina legionářů pocházela z řad zverbovaných zajatců. Podlehli propagandě a vyměnili zajatecké tábory a zajetí vůbec za účast v legiích. Část z nich, ne tak početná, jak se uvádí, do zajetí přešla na základě propagandy  s úmyslem vstupu do legie aktivně. Velké množství zajatých vojáků vstoupilo do ruských legií po uzavření příměří v roce 1917 proto, že to pro zajatce rozptýlené po šíré Rusi byla jediná možnost, jak se v kontaktu s legií dostat domů.

Největší počet vojáků se stal legionáři protiprávním rozkazem, kdy zajatci v Itálii byli rozkazem České národní rady protiprávně vyhlášeni československým vojskem jak v průběhu války, tak i den po jejím skončení, kdy se na Piavě naráz stalo legionáři zhruba 60 000 českých a slovenských zajatců. Celkový počet legionářů byl přibližně uváděn mezi 80 000 a 130000. I tento rozptyl o něčem vypovídá.

Význam legií spočívá hlavně v tom, že byly trumfem Masarykovým v jeho hře o jeho vlastní stát. Zdůrazňuji Masarykův stát, neboť samostatné Československo nebylo touhou národů zde žijících, ale vytouženým Masarykovým slepencem.

Vojenský význam legií byl zanedbatelný.Většinu bitev, kde se účastnily a nebylo jich zas tak mnoho, absolvovaly v rámci jiných jednotek a pod velením cizích důstojníků, neboť byly jak pro Rusy, tak pro Francouze a Italy vojskem nedůvěryhodným. Rusové to vystihli posudkem, že “Kdo jednou zradí přísahu, klidně jí zradí i podruhé!“. Jejich bojové úspěchy byly značně propagandisticky nadhodnocovány, nejznámější a nejúspěšnější legendární bitva u Zborova byl v podstatě zábor 15 km2 na jeden den. Legie měly na poměrně malé vojenské nasazení značné ztráty na životech, například Rota Nazdar byla zlikvidována při prvním nasazení.,jen pro zajímavost v rámci jednotky senegalských střelců. Zvláštní také je, že kromě zranění v boji a infekcí je častou  příčinou smrti i množství sebevražd, utonutí, vražd a náhod. Celkový počet mrtvých mezi legionáři je přibližně 9000.

Daleko největší význam měly legie propagandistický jako podpůrný argument pro Masarykovu touhu po jeho vlastním státě, který chtěl vymámit na prezidentu USA Wilsonovi. To se mu nakonec podařilo. Argument o legionářích umírajících pro samostatnou vlast obstál.. Že pro Masaryka a spol .jejich záměru nejlépe vyhovovalo co nejvíce a nejdrastičtěji mrtvých legionářů,  je jasné. A že je proto posílali na jistou smrt cíleně, je také jasné. Sami vyžadovali, a to přes italská varování a protesty, nasazování legií proti českým jednotkám vojsk Rakousko-uherské monarchie s vědomím toho, že zajatí legionáři budou popraveni podle vojenského práva jako dezertéři. Jen legionářům tuto drobnost nesdělili.Popraveno „rakušany|“ bylo 46 zajatých legionářů . A  masarykovci náležitě těchto exekucí propagandisticky využívali.

Triumvirát Masaryk, Baneš a Štefánek sám také vytvářel úmyslně podmínky pro dramatické masakry, jako byl na Doss Alto, kde byla podle mého názoru záměrně posádka opevnění vydána v plen nepříteli bez spojení, bez velení a s vlhkou municí. Takto se vytvářela hrdinská gloriola legií in memoriam.

A pokud  legionáři z protiprávního donucení nechtěli bojovat, následoval drakonický trest. Přes veškeré proklamace byla situace v italských legiích neutěšená a hrozil jejich totální rozklad. Vojáci se bouřili a utíkali. Proto italský velitel Andrea Graziani nařídil popravu 8 chycených uprchlíků v Barberánu. Nemohl dopustit provalení informace, že čeští legionáři jsou ve valné většině „legionáři“ z donucení, kteří bojovat v legiích nechtějí. Tak jim zavřel hubu navždy. Bratři zastřelili bratry a beze jmen je zahrabali k hřbitovní zdi. Dal jsem si tu práci a jména popravených jsem vypátral. Jsou to Kelbler František, Malík František, Slovák Alois, Šmat František, Zábranský Alois, Doskočil Josef, Němec František a Němec Josef.

Jednoho parného poledne před pár lety jsem přijel do Barberána Vicentina, abych navštívil místo jejich exekuce a hromadného hrobu. Hřbitov jsem našel i místo popravy s krásným výhledem na vinice v údolí. Jen po hrobu osmi Čechů ani památky. I ta osmička na vratovém pilíři chyběla. Tak aby se na těch osm popravených a tuto epizodu nezapomělo, připomínám ji.

Byli tedy legionáři  bojovníci za samostatnou vlast či zrádci? Tak i tak. Ale ve valné většině to byli chudáci, které semlela doba. Chudáci, kteří byli bezohledně zneužiti Masarykem a spol. v cizím zájmu. Poválečné pomníky mrtvým a „trafiky“ živým, bylo jen farizejské držhubné cílevědomých egocentrických sobců, kteří z vlastního plezýru vymodelovali stát, který vytržen z bezpečnostních svazků a vržen do rozvrácené Evropy, byl za 75 let své existence 50 let fašistickou a komunistickou totalitou.

To bychom si měli uvědomitnejen s výročím popravy 8 "dezertérů", ale i s blížícím se 100 výročím konce I.světové války a s tím souvisejícím hodnocením československých legií.

Jirka B.