Já taky do Pekingu nepojedu

07.02.2022 22:04

Já taky do Pekingu nejedu

A pokud nebudu sledovat přenosy z olympiády v Číně, nebude to rozhodně z politických důvodů, ale z důvodu, že, jak říká s oblibou moje žena: „ Vždyť to dávají každé čtyři roky!“, už mne to nudí. Koukám se na to od Říma v roce 1960, pamatuji Bosákovou na kladině, přes Tokio, Mexiko, Mnichov, kde startovali dvě mé tehdejší spolustudentky „zlatá“ Duchková a Lišková, bojkotované Los Angeles., bojkotovanou Moskvu atd. atd.. Dokonce bych mohl začít vyjmenovávat Squaw Valley ( Ježíšku na křížku, abych se nedostal pod palbu genderově a rasově „korektních“, vždyť název Údolí indiánských žen už se nesmí, jako název genderově a rasově nekorektní, používat), Innsbruck, Grenoble, Sapporo a dostal bych se až k Pekingu.

A za tu dobu se olympiády přeměňovaly od sportovních akcí spojující prostřednictvím se- a u- tkávání se sportovců lidstvo na Zeměkouli na komerční akce a příležitost prezentace obchodních produktů včetně na ekonomice závislé politiky.

Už léta jsou olympiády monstrakce, které chtějí vnější okázalostí ohromit. Myslím, že to se Číně, která získala pořadatelství tím, že ostatní kandidáti pořádání akce ekonomicky nedokázali zvládnout, dokonale podařilo. Prezentovala tím sílu státem regulované tržní ekonomiky, kdy pod vedením Komunistické strany Číny během posledních 60 let prošla tato země cestu od zaostalé zemědělské země k průmyslově zemědělsko technologické světové velmoci č. 1. To je fakt a to se nedá okecat.

Ale mne už sledování olympiády fakt nebere, jednak už jsem jich viděl moc a také mi nevyhovuje složení sportů, například „uličnické“ lyžování na klandru, či pro diváka nudné a nekoněčně dlouhé šoupání kamenů po ledě, zvané curling.

Někteří jiní prý ale nebudou sledovat olympiádu v Pekingu z politických důvodů. Prý Čína nedodržuje lidská práva. Nevím, nebyl jsem tam, ale ani většina z těch, co budou bojkotovat, tam nebyla. A v dnešním virtuálním světě, kde je možno PR působením a marketingem lidem vnutit jakýkoli názor, jsem opatrný veřit čemukoli, co jsem si neprověřil, neošahal, neprostudoval a to vše z mnoha různých stran a zdrojů.

Co vidím, to je mohutný pokrok od Číny Rudých gard let šedesátých po současnost. Jiní vidí koncentrační tábory plné Ujgurů, tak bojkotují.

Situace okolo bojkotu mne přivedla alespoň k tomu, abych se začal zajímat. Takže nyní vím, že Ujgurové jsou turkický národ střední Asie a vyznáním muslimové, z nichž je okolo 8 milionů usazených v západním cípu Číny v provincii Sin Ťiang. Tam na hornatém severu zvaném Džungarie často kočují a na jihu v ploché poušťní Terimské pánvi jsou usedlí v roztroušených oázách. Ujgurové tvoří větší třetinu z 21 milionů obyvatel této velmi řídce osídlené provincie, která je velká 1, 6 milionů km2, což je více než 20x větší, než ČR.

Problém je, že Čína usiluje o osídlení a ekonomické využití provincie, zvláště využití objemných ropných ložisek. Tato snaha naráží na rozdílnost nátury a způsobu života Ujgurů a čínských Chanů, které vedou ke střetávání obou národů. Je zde určitá paralela se situací v USA v dobách dobývání „divokého západu“ a bojů mezi Indiány a bílými kolonisty. Dochází k násilnostem, terorizmu a iredentistickým snahám mnohdy podporovanými ze zahraničí a inspirovanými muslimskou vírou a částečnou podporou a vazbou na Islámský stát a Al Kaidu. USA po roce 2001 dokonce zařadila některé organizace čínských Ujgurů mezi teroristické.

Čínské úřady řeší situaci koncentrací Ujgurů v kontrolovaných sídlech, kde je Ujgurům údajně dáváno vzdělání a návyky, které umožňují Ujgurům snazší zařazení do rozvíjející se čínské vyspělé společnosti.

Část světové veřejnosti hodnotí takovéto jednání čínských úřadů jako porušování lidských práv a svobod a hodnotí čínské počínání jako genocidu ujgurského národa.

Relevantních informací z obou stran přichází málo a většinou zprostředkovaně.

A je velmi těžké zjistit pravdu. V dnešním virtuálním světě lze vyrobit a publikovat vlastně jakýkoli materiál a jakýkoli „důkaz“ a schopny jak technicky, tak morálně jsou obě strany střetu.

A nyní k bojkotu olympijských her v Pekingu.

Zpolitizování olympiád je nešvar, který se táhne od sedmdesátých let 20. století od olympiády v Los Angeles 1976 a Moskvy 1980. Porušuje a popírá to vlastní princip olympiád. Nevyslání sportovců se rovná vydírání za použití rukojmí.

Další stupeň bojkotu je poněkud pokrytecký bojkot olympiády, který se nazývá politický. Olympiáda se sice koná, ale jako by bez zájmu a s ignorací jisté části politického spektra světa. Zde je tedy otázkou, proč byla olympiáda přidělena Číně před čtyřmi roky širokou světovou veřejností v zastoupení delegátů olympijských výborů států světa a pak je v době konání částí těch, kteří pro Peking hlasovali, bojkotována.

Podle mne je takový bojkot jen laciné gesto, které nic nestojí a nemá žádnou váhu a slouží jen ke zviditelnění se bojkotujících politiků. Výsledkem jejich bojkotu určitě nebude nějaké řešení ujgurského problému.

Pokud by bojkotujícím politikům opravdu záleželo na objasnění a řešení ujgurského problému a na osudu Ujgurů, pak právě účast politiků na olympiádě a aktivní a koordinovaný apel a tlak na čínské kompetentní činitele a orgány přímo v Pekingu na místě a požadavek objasnění třeba navázáním rozhovorů, konfrontací a šetřením na místě by mohl vést k alespoň začátku řešení problému. Že se tak ze strany bojkotujících politiků nestalo, vidím jako promarněnou příležitost. A je otázkou, zda je to z lenosti, neschopnosti, kvůli nedostatku argumentů, nebo z neochoty exhibujících politiků se aktivně angažovat jinak, než planým tlacháním. Takže jen zbytečné teatrální gesto, že.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.