Já odcházím, já už se loučím,

19.12.2015 17:56

Já odcházím, já už se loučím,

začíná jedna c&w písnička a já jsem na tom teď tak nějak stejně. Ne neodcházím tady z blogu, na to jsem tu zatím krátce. Odcházím s koncem měsíce a roku do důchodu.

Po více než čtyřech desetiletích, kdy jsem polovinu sloužil zdraví lidu v OÚNZ a polovinu jako OSVČ, zavírám svoji zubní ordinaci a končím se stomatologickou praxí.

Odhadem jsem za tu dobu provedl přibližně 200 000 vyšetření a ošetření u okolo 10 000 pacientů, udělal desítky tisíc zubních výplní, extrahoval stejný počet zubů a podobný počet zubů doplnil protetickými náhradami. Zástupům pacientů jsem z nutnosti přivodil bolest a násobně větším zástupům pacientů jsem od bolesti pomohl.

Zvykl jsem si, že jsem se díky své profesi zařadil spolu s katy a rasy mezi takzvanou zadní sběř. Kdybych chodil do hospody, sedával bych s Mydlářem a Antouškem někde u rohového stolu stranou, kdybych chodil do kostela, měl bych s nimi zvláštní lavici daleko od slušné společnosti.

Končím se živností, loučím se s pacienty a najednou zjišťuji, že mne, alespoň někteří, měli rádi. Litují, že končím. A překvapivě jich není tak málo.

Za všechna ta poděkování, která mi udělala radost, jedna citace na férovku: „Pane doktore, lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem k Vám chodila ráda. Ale když už jsem někam chodit musela, pak jsem ráda, že jsem chodila k Vám.“.

Děkuji všem svým teď již takřka bývalým pacientům za projevenou důvěru.

Jirka B.