In Memoriam Nicolae Ceaucescu

20.12.2019 14:36

In Memoriam Nicolae Ceausescu

V tomto období před 30 lety proběhl převrat v posledním satelitním státě zemí RVHP a Varšavské smlouvy v Rumunsku.

Živě si pamatuji, s jakým očekáváním jsem přijímal informace o vypunutí nepokojů v Temešváru 16.12.1989, o jejich rozšíření po celém Rumunsku včetně Bukurešti, jak jsem demonstroval před rumunským velvyslanectvím v Praze proti krveprolévání a stovkám, možná tisícům mrtvých, zastřelených rumunskou armádou, a veřejnou a tajnou policií Ceausescova režimu, o kterém přinášely informace hlavně západní media. Pamatuji si, s jakým zadostiučiněním jsem přijal pád Ceausesca 22.12., jeho potrestání, vytvoření Fronty národní spásy a vítězství občanské revoluce, byť s mnoha obětmi.

Jak jsem byl tehdy nadšený, jak jsem byl tehdy naivní.

Do Rumunska jsem jezdil poměrně často, a to jak za Ceausesca, tak po převratu. Tenkrát i nyní to byla a je země dosti prudkých kontrastů, země plná atraktivit, země, do které stálo a stojí vyrazit.

Za Ceausesca bylo zřejmé, že je to země totalitární, řízená (údajně) diktátorem, země sevřená jistým policejním aparátem, který měl velkou autoritu. Země, kde bohatství a chudoba jsou pár metrů od sebe, a to v takovém rozměru, který si neumí většina našinců představit. Zažil jsem třeba přímo v komunistické Bukurešti slum, kde nebyly vyjímkou dvanáctileté těhotné cikánky, kde jsme se zamotali do přestřelky místních, ze které jsme vyšli bez újmy, na rozdíl od jakéhosi muže, který před námi vypadl z průjezdu a prostřílen od pasu k ramenům napříč trupem krváceje potácel se dva metry před námi jako zombí, dokud jsme neuprchli o dvě ulice dál, kde v parku důchodci krmili holuby a hráli petanque, potvrzujíce, že Bukurešti se nadarmo neříká Paříž východu. Zažil jsem na hranicích s Maďarskem, že vojáci obestupovali vlak s napřaženými samopaly a rozebírali vagony, hledajíce diverzanty. Zažil jsem v horách místní, kteří nosili na nohách místo bot uříznuté pneumatiky připevněné k holeni drátem. Zažil jsem luxusní byt rumunského fotbalového reprezentanta, o jehož vybavení se nám v tehdejší ČSSR mohlo tak akorát zdát. Zažil jsem strach menšinových Maďarů z perzekuce za to, že s námi v horách promluvili, a také jsem zažil úplně uvolněnou atmosféru ne nepodobnou kalifornským centrům hippies v pohraničním městečku Vama Veche. Zažil jsem rozvoj a budování megalomanských staveb průmyslových podniků, kanálu Crnavoda – Konstanta, nebo přehrady Železná Vrata. Obrovská díla prý vybudovaná i za pomoci nucených prací. Zažil jsem i celkem luxusní turistické resorty na pobřeží, kde se setměním obsazovala palposty rumunská pohraniční stráž. A zažil jsem tam toho více.

Po revoluci jsem zažil určité ekonomické zlepšní průměru a roztažení ekonomických nůžek mezi chudými a bohatými. Zažil jsem výrazné zlepšení silniční infrastruktury. Zažil jsem množství vyrabovaných a zlikvidovaných průmyslových podniků a zemědělských farem a zažil jsem fungující loděnice v Mangalii. A zažil jsem opravdu nevšední vojenskou aktivitu nejen rumunských, ale i vojsk států NATO, která se každoročně při našich návštěvách přesunovala k hranicím Ukrajiny a zpět jak po souši, tak po vodě i vzduchem.

Zažil jsem po revoluci také, jak Ceausescovy megalomanské projekty, za jeho života světem posmívané a odsuzované, jsou nyní kruciálními hvězdami rumunského hospodářství. Ať energetické zařízení hydroelektrárny Železná vrata, tak např. přehrada Vidraru, petrochemický průmysl v Navodari a naftová pole u Pitešti a Ploešti, tak dopravně celoevropsky významný kanál Crnavoda – Konstanta, nebo zplavněný Dunaj v oblasti soutěsky Železná Vrata, umožňující transevropské plavební spojení Severní moře - Rýn – Mohan -  Dunaj - Černé moře. Nepřehlédnutelná je i silnice Transfagaraš, tenkrát Západem nazývaná „sen šíleného diktátora“, která byla postavena po roce 1968 jako věcný důkaz, že Rumnsko je odhodláno bránit svoji suverenitu v rámci socialismu i proti Sovětskému Svazu a ostatním zemím Varšavské smlouvy. Nyní je tato vysokohorská silnice považována za jednu z nejzajímavějších vysokohorských silnic světa a je trhákem nejen rumnunské, ale i evropské a světové auto-moto-turistiky.

Po revoluci jsem zažil také viditelné určité rozpaky Rumunů, mají-li hodnotit Ceausescův režim.

Oficiálně je Ceausescu vykreslován jako podunajský despota, diktátor, karpatský tyran, který byl odsouzen vojenským tribunálem za genocidu národa, za sabotování rumunského hospodářství, za střelbu do protestujících atd k trestu smrti a spolu s manželkou popraven.

Neoficiálně, jak nyní vychází už docela oficiálně z rumunských informací, byl poměrně silný vůdce Ceausescu odstaven „revolucí“, která byla záměrně rozpoutána cizími tajnými službami a za pomoci jejich rumunských rezidentů v rumunských politických a silových složkách. Tito rezidenti se poté stali vedoucími osobnostmi Fronty národní spásy a hvězdami rumunského politického porevolučního života. K získání moci použili podpory cizích rozvědek, zrady, lsti, zneužití justice, vražd, střelby do opozice, PR mediálního vytváření lživého obrazu. Nikolae Ceausescu se až do smrti domníval, že revoluci proti němu zosnovaly tajné služby Sovětského Svazu za jeho rezistenci vůči sovětské snaze o podrobení si Rumunska. Jak hluboce se mýlil, vyplývá ze současné situace, kdy Rumunsko je pevnou součástí EU a NATO a v podstatě slouží jako jižní křídlo protiruské linie Balt – Černé moře.

Průběh rumunské revoluce na konci roku 1989 docela dobře kopíruje průběh revolucí předchozích a následných. Schéma 1/ vyvolání konfliktu, 2/ gradace konfliktu, 3/ krveprolití burcující veřejnost,4/ objevení se spasitele, 5/ převzetí moci spasitelem, 6/ vítězství revoluce,. se dá najít ve všech revolucích ať sametových, jarních, či barevných. Je to propracovaný pracovní postup, žádná spontaneita.

Doplníme-li do schématu průběh rumunské revoluce, pak tedy:

1/vyvolání konfliktu: V třaskavé oblasti sedmihradského Temešváru byl vyvolán národnostní konflikt s maďarskou menšinou. Do protestujících bylo stříleno.

2/ gradace konfliktu: Střelba je bohatě diskutována v západních mediích a počet mrtvých je nadhodnocen a nepokoje se rozšiřují po celém Rumunsku

3/ krveprolití burcující veřejnost: vojenské a policejní síly střílí do protestujících a vypuká malá občanská válka . Situace je opět mediálně (dez)interpretována medii. Celkem je zabito asi 200 lidí, ačkoli zainteresovaná media uvádějí tisíce..

4/ objevení se spasitele: Generál Stanculescu, což byl Ceausescův generál, který původně nařídil střelbu do protestujících v Temešváru, přichází s nabídkou záchranné akce a odváží Ceausesca vrtulníkem do bezpečí posádky v Targovišti. Během letu však generál Stanculescu přechází s armádou na stranu revoluce. V Targovišti Ceausesca a jeho manželku zatýká a spolu s dalším spasitelem komunistickým bossem a agentem tajných služeb několika velmocí Ionem Illiescem sestavují a předsedají mimořádnému vojenskému soudu, narychlo odsuzují Ceausescovi v bizarním procesu k trestu smrti a osm paragánů zastřelí urychleně Ceausescovi u zdi kasáren.

5/ Převzetí moci spasitelem: Ion Illiescu oznamuje popravu Ceausesca a staví se do čela Fronty národní spásy. Později vykonává třikrát funkci prezidenta. Generál Victor Stanculescu je zradou a popravou Ceausesca „očištěn“ a stává se ministrem hospodářství a později obrany porevolučního režimu.

6/vítězství revoluce: Vedení popřevratové vlády je v rukách původci revoluce vybraných lidí a je nutné uklidnit davy, kterým není moc v rukách bývalých komunistů po vůli. Aby se nespokojení lidé vytlačili z ulic a zastrašili, je po „vítězství revoluce“ neznámými ostřelovači zastřeleno okolo 900 demonstrantů. Tito mrtví jsou mediálně připsáni na vrub příznivců Ceausescova režimu. Vše se zamete pod koberec a svoboda a demokracie zvítězila. A jedeme dál močálem černým podle bílých skal.

Proč musel Ceausescu zemřít? Pro smrt Ceausesca bylo několik důvodů, které úkolovaly vojenský soud k trestu smrti.

Ceausescu dokázal svým autoritativně diktátorským přístupem převést Rumunsko z agrární země do úrovně země průmyslově-zemědělské. Měl svoji celospolečenskou vizi na povznesení Rumunska a tu naplňoval, byť za cenu nemalého strádání rumunské společnosti. To vyplývalo z toho, že si na projekty půjčoval a své zahraniční dluhy splácel. Nynější rumunská společnost žije nezanedbatelnou mírou z výnosů Ceausescových projektů, jichž se Ceausescu sám nedožil. Ceausescu dokázal zachovat určitou Rumunskou nezávislost jak na zemích Západu, kde si půjčoval i splácel, tak na SSSR. Neúčastnil se okupace ČSSR, dal na jevo odhodlání se bránit varšavskosmluvní intervenci, v rozporu s oficiální sovětskou doktrinou udržoval dobré vztahy s Čínou. To vše mu u Rumunů přinášelo určitou autoritu a respekt a po revoluci by bylo patrně jen otázkou času, kdy by na porevoluční plundrování Rumunska reagovali Rumuni voláním po Ceausescovu návratu. Této možnosti bylo nutno zabránit, tak se sáhlo po justiční vraždě.

Druhým důvodem bylo to, že vybraní „spasitelé“ byli dlouhodobí prominenti Ceausescova režimu a museli se nějak očistit ze svých předrevolučních hříchů, včetně střelby do demonstrantů v Temešváru. Tak zradou Ceausesca převlékli kabáty a ze zlých komunistů se stali hodní antikomunisté. Museli tak udělat jednak v zájmu svých „pasáků“, jednak v zájmu vlastním, neboť v určitých fázích děje balancovali mezi tím být pověšeni Ceauseskem, nebo být pověšeni revolucionáři. To, že se nakonec z vrahů a zrádců stali demokratickými politiky, to je poměrně charakteristický výsledek současné společnosti, která je balamucena a ovládána medii, vhodným PR a neochotou myslet.

Takže to je na připomenutí Nicolae Ceausesca a třicetiletého výročí rumunských událostí prosince 1989 s přesahem nejen teritoriálním, ale i časovým, vše.

Jirka B.

P.S. Kdo by chtěl vidět záznam soudního líčení a popravy Ceausescových, ať si to na youtube najde sám. Celé to byla taková ubohá bizarnost, že i hledat je mi to odporné.