I houby jsou strategický materiál

04.09.2022 18:00

I houby jsou strategický materiál

Včera jsem byl na demonstraci za to, aby mělo Česko jakous takous naději do budoucna. Mně osobně lidsky i odborně odpudivý předseda vlády blazeovaně spláchnul protest 70 tisíc (podle mne 100 tisíc) občanů hodnocením, že to byly proruské síly a intelektuálně se pochlubil, že on si užil krásné odpoledne s manželkou na koncertu evropské (unijní?) hudby.

Trochu mi to připomenulo Marii Antoinettu, která krátce před svým zheftnutím revolucionáři a před svojí následnou popravou hodnotila situaci způsobem „ Nemají chleba? Tak ať jedí koláče!“.“

Dotaz reportéra: „Pane premiere, na Václaváku demonstruje 70 tisíc lidí z obavy o budoucnost Česka a jich jako občanů a chtějí Vaši demisi!“. Fiala: „ To je jen skupinka ruských švábů! Co je jim po budoucnosti Česka? Ať jdou místo demonstrace na koncert evropské hudby!“. (Parafráze.)

Ale to jsem trochu odbočil, byť jen trochu.

Kdybych byl zaprodanec v ruském žoldu a zkrachovalec, tak bych se při dnešní návštěvě lesa řídil ruskou (možná ukrajinskou) bajkou o tom, jak děd Jegor (Ihor) a babka Dagatka (Dahatka) išli za gribami (hribami) a hlasitě si o tom prozpěvovali, ale houby, když to slyšely, tak se schovaly. Proto děd s babkou lstivě začali prozpěvovat, že idou za malinoj, houby si odfrkly, vystrčily klobouky a už je děd a babka cpali do čemodanu.

Ale protože nejsem žádný zaprodanec ani zkrachovanec, při vstupu do lesa jsem, jako ostatně vždy, slušně a hezky česky pozdravil „Dobrý den, lese!“ a po nalezení každé houby jsem za ni lesu pěkně poděkoval slovy „Děkuji Ti, lese!“. Děláme to tak celá rodina a celá léta, minimálně od doby, kdy dcery byly batolata a učili se mluvit a zdravit.

Do lesa nás vyhnala zpráva z pátku, kdy jsme se dozvěděli, že lesy jsou těhotné houbami. Vyrazili jsme tedy v pátek před obědem na chvilku, ale našli jsme jen takový standard, asi čtvrt košíku. Dnes jsme se vydali dříve, asi okolo desáté, ale lesy už byly plné houbařů. Domácích byla asi třetina, Pražáků, soudě podle espézetek, asi dvě třetiny, na místech kde bývá u lesa zaparkováno pár aut, řekněmě dvě až tři, se tísnilo, myslím, 15 aut.

Vešli jsme do lesa, kde se na takových extra filmově pohádkových scenériích proháněly minimálně dvě rodiny. Tak jsme odbočili do míst, která by filmaři na pohádkové exteriery rozhodně nevybrali a za chvíli jsme nasbírali vrchovatý košík, konkrétně ten největší, kterým momentálně naše rodina disponuje. Protože jsme byli na dohled od jedné z houbařských rodin, prohledávající prosluněné mechovité paseky, viděl jsme, jak je dráždilo, že mi neustále přidřepáváme a děkujeme lesu a oni nic. Dokonce jsme cestou k autu nacházeli houby v místech kudy se naše houbařská konkurence hnala od parkingu na estetická mechoviště. Holt městský člověk není v přírodě doma.

Žena houby očistila a připravila k sušení. Dokonce jsem k těm houbám z lesa přidal pár hub, které jsem sebral v našem remízku v rohu zahrady, kdy nyní houby takém začaly růst, řekl bych, že jako divé.

Množství hub je takové, že zásoba nasušených vystačí minimálně do příští sezony, i kdyby byla až za dva roky.

Nálož hub mne potěšila, nejen proto, že sběr hub je takový „lov chudých“ a mne houbaření baví, ale letos jsem specielně rád, že sušené houby mohou s minimem nákladů maximálně zpestřit jídelníček v očekávaném bědném období. Houbová polévka na několik způsobů, bramboračka, zelňačka, frikas, houbová omáčka s ledasčím, cosi na houbách, či tradiční smaženice. Tu ostatně budeme mít zítra k obědu, neboť na smaženici ujíždíme. Letos jsme ji už měli párkrát, ale to bylo z hub z naší zahrady, zítra bude echt lesní.

To, že nesbírám houby lstí děda Jegora a babky Dagatky ovšem neznamená, že sběrem hub bojuji proti Putinovi tak, jako třeba Pekarová pletením svetrů na zimu. Já nehodlám rozhodně přilévat oleje do válečného ohně na žádné z válčících stran, jen se sběrem hub připravuji na bědnou šlamastiku letošní zimy, do které nás zatáhla naše vláda v čele s Fialou. Tedy abych nezvyšoval Fialovy „zásluhy“, on nic sám nevymyslí, jenom plní rozkazy, které vydávají jinde. Jen ten „náš“ Fiala a spol. jsou v tom lokajství snad ti nejaktivnější a nejservilnější z evropských těch, co jsou po ruce. A tak jsem na tu vládu přestal spoléhat a hledám cesty k záchraně sám, či společně se svými. A to doporučuji všem. Věřte, že i houby jsou strategický materiál.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.

P.S. Pamětníkům pro připomenutí, ostatním pro poučení: Konec šedesátek, Saze a Houby, houby, houby