Gréta jede lodí

16.08.2019 21:46

Gréta jede lodí, lodí výletní

Na svou misijní cestu do Ameriky se tentokrát vydala klimatická Greta tentokrát na jachtě. Chce tím bojovat proti emisím, které za sebou zanechávají letadla. Boj proti zbytečnému létání by byl chválihodný, kdyby ovšem nebyl propagován tak absurdním způsobem. Samozřejmě, že se doprava, ať osobní, tak nákladní nemůže odehrávat na bázi plachetnic. Ostatně ani stavba a provoz jedné plachetnice není nic ekologického, natož když si představíme tu flotilu plachetnic, která by byla schopna uspokojit dopravní poptávku.

Myslím, že omezení emisí letadel, ale dopravy vůbec, spočívá v omezení dopravy vůbec. Nechápu, proč se musí vozit denně zelenina a květiny pro obchodní řetězce z Afriky, proč musí putovat mléko napříč Evropou, aby se na druhém konci světadílu zkvasilo na jogurt a opět vezlo tisíce kilometrů ke spotřebiteli, proč dřevo pluje z Česka do Číny, aby tam z něj vyrobili papír a ten lifrovali zpět přes celou zeměkouli k další výrobě. Jak zelenina, tak jogurt, tak papír lze vyrobit regionálně.

Stejně tak je potřeba omezit turistické, politické, či obchodní cestování napříč kontinentem, nebo kontinenty. Spousta Čechů nezná třeba Drábské světničky za humny, ale má potřebu mít možnost ohromovat sousedy tím, že oni byli v Grand Canyonu. Stejně tak jsou ekologickými zločinci i politici, kteří permanentně pendlují do Bruselu a zpět, či na summity na ochranu ovzduší, a to nejlépe vlastními tryskáči. A přitom není problém vést politická, či obchodní jednání formou telekonferencí. A to je jen nepatrné poukázání na ekologické rezervy.

Ale současná společnost je divná. Místo systematické práce pořádá furiozní kampaně a z psychicky hendykepované šestnáctky si vytvoří zlaté tele, kterému se klaní, místo aby jí léčila.

Nevím, zda je příměr ke zlatému teleti ten nejpříznačnější, spíše možná je to děvče spíše v roli uměle vytvořeného krysaře z Hammeln, který za sebou strhává dav v zájmu mocipánů.

Tolik tedy na začátek dnešního „Pelé mele“.

Jetě se vrátím ke svému poslednímu příspěvku, kde jsem reagoval na páně Trizuljakův blog o táboře v Letech na idnes. Pan Trizuljak zaznamenal v diskuzi mnoho nesouhlasných příspěvků, z nichž většinu promptně smazal. Je to ukázka jeho argumentační nouze a toho, že ho pomalu začíná dohánět jeho minulorežimní minulost.

Tak zase proběhl duhový pochod hrdosti LGBT deviantů a jejich příznivců Prague Pride. Termín „deviant“ používám ve smyslu „deviace = odchylka od normy“, nedávám tomuto termínu žádné emotivní zabarvení, aby bylo jasno. Nevěnoval bych  tomu parádemarši žádnou pozornost, považuji to za exhibiční dobývání se do otevřených dveří a myslím, že naše většinová společnost je v otázkách sexu a sexuálních menšin otevřená a tolerantní nad míru ve světě obvyklou. Píšu o tom „pochodu hrdosti“ proto, že mne zaujalo, že se na pochodu účastnila i Česká pedofilní komunita a byla přijímána jak veřejností, tak i samotnou „LGBT“ komunitou dost netolerantně.

Domnívám se, že stejně, jako na průvodu adorované sexuální deviace, je pedofilie sexuální deviací v objektu sexuálního zájmu a tudíž by pedofilie úchylka měla být hodnocena stejně, jako deviace v objektu ostatní, neboť je to stejná osudová nadělenost, nikoli volba. A jsou-li adorováni homosexuálové, transsexuálové, masochisté, sadisté, proč by měli nebýt adorováni i pedofilové. Nebo naopak, jsou-li pedofilové sociálně dehonestováni, měly by být stejně dehonestovány i ostatní sexuálně deviantní menšiny. To je logika . Upozornění: Rozlišuji ve svém hodnocení pedofilní zaměření na jedné straně a sexuální násilí proti dětem na druhé straně, aby bylo jasno a abych vyrazil „argumentační trumfy“ těm, kteří by kladli rovnítko mezi pedofilií a praktickým sexuálním zneužíváním dětí. Tolik v dnešním „Pelé mele“ k Prague Pride.

V poslední době jsem četl dva články s tématikou potomků našich krajanů v Banátu. Nějaký obecný a nějaký s recepty jídel, která jedí v rumunské banátské vesnici Eibental. No, ta jídla jsem tam nejedl,ač jsem tam byl vloni na byt a stravu. A to ani v eibentalské hospodě U medvěda, kde jsem měl tu čest asi půl hodiny šéfovat. Viz https://karel-blog.webnode.cz/news/hospodskym-u-medveda/

Letos chystám okružní jízdu po Balkánu, takže se v rumunském Banátu, tedy konkrétně v Eibentalu, zase zastavím. A letos i v Češkom Selu, v české vesnici v Srbském Banátu. A pak přes Srbsko, Černou Horu, Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko Maďarsko a Slovensko domů. Snad to vyjde. A snad bude zase o čem psát.

A v dnešním „Pelé mele“ ještě párkrát o Rusku. Umění prokázali ruští piloti dopravního letounu s dvěstětřiceti lidmi na palubě. Po střetu s hejnem racků při startu vynechaly oba motory a piloti dokázali své umění, když přistáli „plachtěním“ několik kilometrů od letiště v kukuřičném poli. Havárie se obešla bez vážnějších zranění. Klobouk dolů před pilotním uměním posádky.

Další mistrný kousek předvedl pilot ruské stihačky, když odřízl neodbytného pilota americké stihačky, který si nad Baltem chtěl zblízka prohlédnout ruského ministra obrany Šojgu v ministerském dopravním speciálu. Zvědavý Američan si pak na manévr ruské stihačky, který ho zahnal, stěžoval. Inu „Každá sranda něco stojí, není pro ty, co se bojí. Doufám, že Tě nezkruší, když Ti daj pár za uši!“.

Třetí zpráva je závažnější. Při zkoušce raketového motoru ruské vojenské rakety na plošině v Barentsově moři vybuchl jaderný reaktor, který je součástí raketového motoru a je zdrojem tepla ohřívajícího vzduch, která vstupuje do náporového motoru rakety. Došlo k obětem na životech a nějaké kontaminaci moře a přilehlé pevniny.

Co z toho vyplývá? Vyplývá z toho to, že náš svět je prošpikován nebezpečnými zbraněmi, které jsou ať omylem, nebo záměrně, schopny vymazat lidstvo. Ty zbraně nejsou jenom ruské, ke stejné havárii jaderného reaktoru v pohonu americké rakety došlo již někdy před padesáti lety, stejné zbraně mají zajisté i Číňané, Indové, Severokorejci, Iránci, Izraelci, Britové, Francouzi, Pakistánci a Bůh ví, kdo ještě. Samozřejmě, že mír může být zajištěn i tak, že budeme všichni všechny držet na muškách svých Smith and Wesson, či Kalašnikovů, ale to je příliš riskantní. Myslím, že bezpečnější cesta je cesta vzájemné důvěry a spolupráce. Jinak fakt můžeme být každým okamžikem v prdeli i s matičkou Zemí. Na to bychom neměli zapomínat.

A na závěr dnešního „Pelé mele“ potěšující informace, že docela prší a rostou. Dnes jsem včerejším nálezem hub nasytil všechny strávníky, a že jich bylo, jihočeskou polévkou frikas a houbovými karbanátky s bramborovou kaší. Dnes jsme byli vpodvečer v houbaři prochozených lesích a za chvíli jsme našli plný košík. Takže k večeři byla smaženice a nyní zavařuji dušené houby jako polotovar k mimosezonnímu využití.

A to je dnešní „Pelé mele“ celé.

Jirka B.