Feuilleton golfový

12.10.2019 19:17

Feuilleton golfový

Po třech letech jsem se opět zúčastnil golfového turnaje. Byl to závěr letošní sezony mého (letos již bývalého) golfového klubu. Proč bývalého? Zhruba po čtvrt století mého golfového angažmá jsem usoudil, že mé herní schopnosti jsou natolik devalvovány nedostatkem tělesné integrity a času, že se na hřiště dostávám sporadicky, spíše vůbec. A tak jsem se před třemi lety, kdy jsem byl členem vítězného družstva závěrečného turnaje klubové sezony, usoudil, že je čas přestat tehdy, kdy je člověk na svém osobním vrcholu. A hrát jsem přestal.

Letos jsem převedl své klubové členství na vnučku a svůj kontakt s golfovým světem maličko obnovil tím, že ji semo tamo doprovázím na trenink. Doprovod mít musí, je jí šest.

Stejně tak jsem vozil na treninky a turnaje před čtvrt stoletím své dcery i ostatní drůbež z našeho klubu. Pár let jsem v těch letech neměl víkend volný. Byl to krásný život, plný zážitků.

Možná jsem již psal, jak jsem pomohl v karieře naší nejlepší golfistce Kláře Spilkové, když jsem provázel coby mentor flajt šestiletých holčiček na dětském turnaji na Líšnici a měl jsem řešit jejich golfové problémy. A právě výše jmenované jsem vyřešil golfový obrproblém, když se jí začalo chtít při hře na záchod. Ano, poradil jsem jí, že si má odskočit do přilehlého kukuřičného pole. Banalita, ale kdybych poradil špatně, nebo vůbec, mohla naše šampionka třeba na golf plně zanevřít.

Nebo si pamatuji, jak se děti z našeho klubu dělili při sobotních lekcích o trenéra s nyní americkou reprezentantkou, tehdy ovšem českou předškolčkou Jesiccou Kordovou. A ta nyní hraje světové golfové turnaje nejvyšší kategorie. Ale o ní později.

Vraťme se k dnešnímu turnaji. Nechal jsem se k účasti přemluvit. Byl krásný den a náš flajt ve složení dcera, zeť, vnučka a já jsme zahráli krásný golf. Asi jsme nevyhráli (výsledky ještě neznám), ale ušli jsme to s výkonem potěšujícím a hlavně, vnučka obešla celé hřiště, já také a přežil. No, jak to popsala dcera, tatínkové vzali své holčičky si zahrát a všichni jsme si to užili.

A zpět k Jessice Kordové. Po Alexu Čejkovi se do světové špičky dostala i česká rodačka Jessica. A proto, že na svůj původ nezapomněla a po světě šíří i povědomí o českém jazyce a české slovesné kultuře, možná by stálo za to, aby jí k nějakému blížícímu se 28. říinu bylo propůjčeno nějaké státní vyznamenání za zásluhy o šíření povědomí o českém národu a jazyku, neboť hlavně v oblasti linguistiky zaznamenala značnou odezvu. Posuďte sami:

www.youtube.com/watch?v=2BMrJdh_Utc

Jirka B.