Editorial blogu před II. pololetím

03.07.2022 17:28

Editorial blogu před II.pololetím roku 2022

Letošní rok se zlomil do druhé půlky a já jsem se chtěl podívat, jak si na tom stojí tento blog v průběhu času. Tak jsem se trochu pohrabal v jeho statistikách. A zjistil jsem, že:

Za první pololetí roku jsem publikoval 71 článků, průměrná denní unikátní návštěvnost je z 277 počítačových adres a celkový počet denně přečtených (otevřených) článků na blogu je 633.

Porovnám-li to z dvěma předchozími roky, je to lepší, než v roce 2020 (225, 927), ale horší, než v roce 2021 (368, 1210). Takže nevím!?

Osobně si myslím, že stále má tento „můj“ blog smysl, protože si v průměru denně otevře 277 čtenářů a přečte si celkem 633 blogů. Tedy na jednoho čtenáře připadne denně zhruba 2,3 blogu. Každý článek je přečten zhruba 1614x.

Z toho bych usuzoval, že pravidelných návštěvníků bude při skromném odhadu něco okolo tisícovky.

Problém je ale trend. Jsem sice lepší, než jsem byl předloni, ale horší, než vloni. A odcházet se má na vrcholu.

Nevím, zda jsem schopen nějakého většího vzepětí atraktivity. Rostoucí věk a celková situace posledních dvou let není příliš nakloněna získávání nových podnětů, snad jen k hitu poslední dvouletky koronaviru se přidalo téma války na Ukrajině. Možná, že koronavirus mi v (blízké) budoucnosti opět nabídne možnost pravidelných týdenních koronareportů a k mým „válečným analýzám“, které, ač amater, sedí jak prdel na hrnci, možná přibude téma žehrání na hlad, zimu a celkový marasmus nejen naší, ale celé západní společnosti. No, možná budu psát o tom, jak uvařit polévku z vran, či veverek a jak podomácku terpentýnem (bude-li) léčit svrab a neštovice, byť třeba opičí. Dost pesimistický výhled. A to jen v případě, že bude elektrický proud.

Navíc, kromě nedostatku nových témat, již nemám ten drajv a udržovat v běhu sám blog je náročné, neboť si nemohu dovolit delší pauzu. Nepublikuji „na hlavní třídě“, ale na zadním dvorku, kam si hned tak někdo nenajde cestu, tudíž si nemohu dovolit příliš dlouhé pauzy mezi jednotlivými články a liknat. Tudíž je mi milý každý věrný čtenář.

A tady navážu tématem diskuze. Přesto, že denně vstoupí na můj blog takřka 300 čtenářů, diskuze je minimální, takřka nulová. Nechápu to. Přesto budu dál připojovat pod články diskuzní prostor a čekat, že někdo najde odvahu a osmělí se vyjádřit svůj názor k tématům, ať podpůrný, či odpůrný a rozjede diskuzi. Vždyť o diskuzi ve společnosti jde, jen ta posouvá názory a celospolečenský pohyb většinovým směrem.

Vzpomínám, že na BBLN jsem měl desítky, stovky a jednou i přes tisíc diskuzních příspěvků pod článkem. A když čtu např. pod mnohými plytkými články na blogu i-dnesu ty mnohdy zcela jalové, ale četné diskuze, jen tiše závidím. Ne kvalitu, ale kvantitu. Uvažoval jsem, že se vykašlu na blogování a začnu na idnesu diskutovat, ale je mi jasno, že v tom „salonním“ prostředí bych dlouho nevydržel a byl bych tradičně vyobcován. Takže mi nezbývá, než psát dál a doufat, že „mí čtenáři“ (psáno po vzoru Mozartových „mých Pražanů“) najdou odvahu a třeba své názory předhodí vplen diskuzi. Byl bych šťastný a byla by to vzpruha.

Takže poněkud malátný kráčím vzhůru do druhého pololetí 2022.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.

P.S. A když už jsem zmínil toho Mozartova „Džona do vany“, tak připojím arii komtura jako připomenutí, že takové lehkomyslné a namyšlené počínání, kterým se vyznačuje současná západní společnost, nemusí projít tak lehce, jak si mnozí současní západní papaláši představují. 

(No vida a článek má i poslání.)