Domácí zabijačka (1. díl)

14.12.2016 12:26

Blíží se období Vánoc a také období zabijaček. Přečetl jsem si na BBLN článek pana Drábka o skanzenu Středního Povltaví ve Vysokém Chlumci a protože mé kořeny jsou ve Středním Povltaví, i když "na dolnom koncu",vybavily se mi vzpomínky na tam prožívané časy mého dětství. A při pohledu na ty rustikální stavby a černé kuchyně v nich se mi vybavily domácí zabijačky. Takže sem dnes místo politiky dám vzpomínky. Ostatně, ona to je také politika. Je to návrat ke kořenům, vzpomínání na práci mých předků, nahlédnutí do kultury našeho národa. A držet se své rodiny, své obce a své kultury, to je sakra politika. Takže jsem recykloval serii svých starších blogů. Dnes první část.

Domácí zabijačka (1. díl)

Nebojte se, nebude řeč o tom, jak manželka zamordovala manžela nožem u kuchyňské linky. Bude to opravdu o domácí zabijačce prasete. K psaní o tomto tématu mne inspiroval článek o škvarcích, který vyvolal vzpomínky na to, kdy jsem já, městské dítě, zažíval  zabijačkové divadlo na venkově u příbuzných a jak si na toto vzpomínám. Možná se toto téma bude někomu zdát drsné, ale vepřové maso se opravdu nevyrábí v továrně a  vepřová kýta byla opravdu součástí živého tvora. Zajímalo by mne, kolik ze současných dětí vidělo živé prase v chlívku na vlastní oči a zda si umí představit, kde se vlastně ten řízeček na talíř vzal.

K úspěšné zabijačce je potřeba za prvé prase. Dnes jsou v módě jateční prasata o váze 100-150 kilo. Při domácích zabijačkách mého dětství mělo prase spíše ke dvěma metrákům. To proto, že kromě masa se očekávalo, že pašík zajistí majitele i dostatkem sádla na celý další rok.

Dále byl k zabijačce nepostradatelný řezník. Řezník se objednával podle řeznického umění. Musel mít řeznické sako a kalhoty se vzorem pepito a na hlavě čepici hadovku. V tašce si s sebou přinášel vlastní nářadí, pistoli, pečlivě zabalenou sadu nožů,ocílku, háky, zvonečky a řetězy na drhnutí štětin, kolébku na fašírování ovaru, nabíječku na jelita i jitrnice, mlýnek a podobně. Někdy si řezník přinášel i svoji zásobu zabijačkového koření, někdy nechal sortiment koření  na domácích. Dobrý řezník byl poklad a byl vyhledávaný. Ale někdy se i mistr řezník "ustřelil". Ale o tom níže.

Dalšími nepostradatelnými účastníky zabijačky byli pomocníci z řad domácích. Ti pomáhali při přípravě i samotném průběhu zabijačky. Tu něco podrželi, zamíchali, topili, krájeli a dělali spousty pomocných prací při zabijačce nezbytných..

Nezbytnými proprietami zabijačky bylo i vybavení a suroviny. K vybavení, kromě řeznického náčiní, patřily velké necky, taková „koza“ s rozporkou, na kterou se později prase zavěsilo, hrnce na horkou vodu, vaření a škvaření,pekáče, , dřevěné vály a stoly, lodny na odkládání masa a vnitřností, sekera a palice, provazy a řetězy, ale také třeba špejle na špejlování jelit a jitrnic, obaly na tlačenku a podobně. Potřebné suroviny byly jak nejedlé, třeba kalafuna na odštětinování, tak jedlé. Mezi jedlé suroviny patřila sůl, česnek, cibule, kroupy, slaná domácí buchta pečená předem jako náplň do prejtu, a nejrůznější zabijačkové koření. Jelikož se zabijačky konaly z praktických důvodů v zimě, býval po ruce i rum na zahřátí. Přechodem mezi jedlými a nejedlými surovinami byla voda a hlavně horká, která sloužila jednak na paření a umývání prasete, jednak k umývání nádobí a úklidu, jednak byla základem mnoha vyráběných pokrmu.

Nastal den D. Na místě se shromáždily síly a prostředky nutné k zabijačce. Z chlívku byl na provaze uvázaném za nohu vyvlečen pomocníky pašík. Většinou byl v očekávání příštího dost nervózní a divoký. Pak záleželo na šikovnosti řezníka, jak rychle ho usmrtí. Přiložil k pašíkově hlavě pistoli, která vypadala spíše jako pumpička na kolo, zmáčkl spoušť a do hlavy pašíka vnikl ocelový hrot. Někdy musel řezník rozdivočelé prase před  výstřelem omráčit ránou palicí. Nešikovný řezník, špatní pomocníci, rozdivočelé prase, vše mohlo způsobit nepříjemnosti a zkomplikovat zabijačku. Můj děda za protektorátu zabíjel na černo prase. Za to mu hrozil trest smrti. Prase zabíjeli normální nelegálně drženou pistolí, za což mu hrozil druhý trest smrti. Kromě toho se u něj na statku schovávali dva důstojníci, členové ilegální organizace Obrana národa. Za to byl třetí trest smrti. Při exekuci s sebou prase nějak cuklo a místo, aby kulka skončila v jeho hlavě, proletěla dědovi nohou. Dalo to dost práce přesvědčit doktora, že si nohu probodl vidlemi. No všichni solidárně drželi jazyk za zuby, takže ani na jeden trest smrti nedošlo.

Koukám, že jsme se nedostali dál, než k picnutí prasete a už je toho celá stránka. Tak aby to nebylo moc dlouhé a únavné. Rozdělím to na díly. Takže konec 1. dílu a pokračování příště.