Dohráno

18.05.2017 21:15

Dohráno

Ve čtvrtfinále letošního MS v hokeji byl český tým vyřazen Rusy, kteří nás porazili 3:0.

Zajisté to nebylo tím, že by ruský národní tým uměl hrát hokej lépe, než ten náš, ale za naší porážkou zajisté stojí ruští hackeři, kteří  na Putinův rozkaz napadli fejsbukové profily našich hráčů a internetový hard a softvér našeho realizačního týmu. Ruské hokejisty také k výkonu pohánělo riziko nucených prací v pracovních táborech ruského prezidentského diktátora.

Zajisté výbornou pomstou za zmanipulované ruské vítězství bude ulička hanby, kterou  pro návštěvníky koncertů Alexandrovců u nás připravují hrdinové ze spolku Kaputin.

Je také výborné, že se o tom pančovaném vítězství ruských hokejistů nad námi nedozvědí na Ukrajině, kde bylo zakázáno sledování ruských televizních programů a v poslední době, tedy předevčírem, byly odpojeny z ukrajinského internetu z důvodu ochrany před závadnými informacemi i ruské servery.

Jak že to říkával soudruh Husák? Aha, nechť žije demokratizácia.

Nevím, zda ti Kaputinci zažili ještě reálný socializmus, natož léta šedesátá. Myslím, že stejně, jako hokej, se za tu dobu změnilo i Rusko. Ze sovětské sborné, která reprezentovala tehdejší SSSR, jsou postsovětské státy schopné postavit čtyři, či pět „sborných“, Ruskem počínaje, přes Litvu a Lotyšsko, Bělorusko až ke Kazachstánu. Ukrajina  v hokeji nějak zapadla. A změnila se i politika těchto států. A jen zamrzlí rusofobové to dosud nepochopili. Proto ten Kaputin.

Pamatuji dobu a byl jsem toho osobně účasten, kdy  kvůli hokejovým utkáním v ulicích Prahy „válčilo“ dvě stě tisíc lidí. To proto, že vítězství nad Rusy v hokeji byla malá náplast na sovětskou okupaci. Sovětskou okupaci, ne ruskou. Vždyť hlavními iniciátory srpnové intervence byli soudruzi z Ukrajiny, ne ruští, nebo běloruští. Třeba se to Kaputinci z tohoto sdělení dozvědí a svitne jim v lební dutině.

Takže pro připomenutí opět recykluji jeden už vousatý článek:

 

„Vy nám tanky, my vám branky“, aneb 2:0, 4:3 a Aeroflot navíc

 

Siréna ukončila třetí třetinu. Ruce hráčů v dresech s lvíčkem na prsou, který dnes má přelepenou hvězdu izolačkou, letí nad hlavu. Hokejisté Československa porazili „Rusáky“ už podruhé na tomto mistrovství světa. Dnes 4:3. Stockholmská hokejová hala jásá. Mezi diváky je plno čerstvých emigrantů. ČST proto zmateně ukončuje přenos. Milena Vostřáková na obrazovce pozvedá číši šampaňského a připíjí na naše vítězství. Podepisuje si tím ortel.

Beru bundu a rukavice a utíkám na tramvaj. Jedu slavit na Václavák. Je 28.3.1969 večer.

Trojka, která přijela na stanici k Moderně, byla už plná. Pomyslel jsem si, že na Václavák jede dnes snad celá Praha a přilepil jsem se na schůdky motoráku.

Tramvaj na Václavák nedojela. Už na Tyláku byl dav ve vozovce tak hustý, že nemohla dál. Lidé se vyhrnuli z vozů a přidali se k procesí, které se valilo k Muzeu. Já s nimi.

Co se dělo na Václavském náměstí, to se nedá popsat. Tisíce, desetitisíce, nakonec snad 200 000 lidí v euforii freneticky řvalo, jásalo, plakalo radostí, objímalo se a líbalo, zpívalo, skandovalo tančilo. Porazili jsme „Rusáky“. A hned dvakrát. Před týdnem 2:0, dnes 4:3.

„Do Stockholmu jela

jedna velmoc smělá,

rozhodnutí že vyhraje

Tarasova měla.“

Mistrovství světa ve Stockholmu bylo první měření sil okupovaného Československa s týmem sovětských okupantů. Ne na bitevním poli. Na ledové ploše. No, někdy se i ledová plocha může změnit v bitevní pole. A my vyhráli 2:0.

„Jaké bylo zklamání,

pro naduté Rusy,

když hned v prvním utkání

dostali dva kusy.“

Radost z vítězství byla veliká.Slavilo se převážně doma, ale někteří si troufli i do ulic. Normalizace již sice plíživě začínala, ale moc si proti slavícím fanouškům zasáhnout netroufla.

S napětím se očekával druhý zápas o týden později. Vítězství našich hokejistů 4:3 vyhnalo do ulic statisíce lidí. Všichni brali vítězství našich a porážku „sborné“ jako odvetu a satisfakci za srpen 68. Trochu naivně, ale upřimně a nadšeně.

„Cos to dělal, Tarasove,

že jsme zase vyhráli?

Zingerovi do svatyně

čtyři fíky nandali!“

Šel jsem s davem dolů po pravé straně Václaváku. Zpíval jsem, tančil jsem, objímal s cizími lidmi, s kuchařkami a servírkami z hotelů,šlapkami, fanynkami i s taxikáři na štaflech.Všichni skandovali hesla a mávali vlajkami. Exploze nelíčeného nadšení a štěstí.

Mezi tím jsem došel ke kanceláři Aeroflotu v dolní části náměstí. Před  ní na chodníku byly hromady navezených dlažebních kostek. Z vedlejší tiskárny Práce vyšli dva muži ve stejných prošívaných bundách a nažehlených montérkách. Přes rameno nesli zbrusu nové štafle. Štaflemi vyrazili výlohu Aeroflotu. Z tiskárny vyjel nákladní automobil a několik mužů na korbě nabízelo shromážděnému davu zapálené noviny. Kdosi hodil do výlohy první z připravených kostek. Útok na Aeroflot začal. Provokace tvrdého prosovětského komunistického jádra se povedla. Diskreditace většinové veřejnosti se zdařila, záminka byla vyrobena, výměna protagonistů Pražského jara a normalizace mohla začít.

Blížila se půlnoc. Zatím, co Aeroflot dole dosud hořel, zpíval jsem s davem u Domu potravin hymnu. Někdo jí o půlnoci krásně přitruboval na křídlovku

„Všichni stáli, když nám hymnu hráli,

ticho bylo skoro k nevíře.

Tarasov měl Brežněva a infarkt

a před sebou pláně Sibiře.“

Dav se dlouho po půlnoci začal rozcházet.Ti, co měli zahrádky si odnášeli thůje z takzvaných Štougalových sadů pod Koněm, na Tyláku jsem viděl kluka, kterak s modelem TU-154 na rameni rázuje na Vinohrady. Ten přes metr dlouhý model ještě před pár hodinami zdobil výlohu sovětské letecké společnosti. Zajímalo by mne, zda ještě ten model existuje a v čím majetku se nachází.

Druhý den na Václaváku na stromě visela výzva :“Žádám pána, kterému jsem včera půjčil křídlovku, aby mi jí laskavě vrátil!“ A telefonní číslo. Já jsem tam ztratil jednu pěknou koženou rukavici.

Druhý den „kontrarevoluční“ incident u Aeroflotu odsoudil hrdina pražského jara Alexander Dubček. Nebylo mu to nic platné. Za čas  s ním soudruzi zatočili.Nebylo mu nic platné ani to, že podepsal spolu se Svobodou a Černíkem takzvaný„Pendrekový zákon“, na jehož základě milicionáři a policajti bili zavírali demonstranty a stříleli do lidí v srpnu 1969. Tuším, že šest zabili. Do těch lidí, kteří si za ně před rokem lehali před okupační tanky.

 

Tak to je k dnešnímu čtvrtfinálovému vyřazení českého hokejového týmu sbornou Ruska všechno.

Jirka B.