Dobrý den, prsa ven, aneb prázdniny začínají

30.06.2017 20:25

Dobrý den, prsa ven, aneb prázdniny začínají

Dnešní „Pelé mele“ začnu po delší době zase stížností na nediskutování. Prostě čtete a nediskutujete. Dost to připomíná situaci, když je v hypermarketu nějaká promo-akce třeba na čokoládu a specifická skupina lidí hrstmi nabírá předváděné vzorky a cpe se jimi, ačkoli vědí, že si zboží určitě nekoupí. Tak trochu požitek parazitů.

Vůbec je zajímavý ten průběh návštěvnosti a čtenosti. Je v tom určitý opakující se algorytmus, kdy po napsání článku návštěvnost a čtenost výrazně stoupne, aby za dva dny obé kleslo, pak je dva dny dolní sedlo, poté se dostaví abstinenční příznaky čtenářů a ač není žádná nová publikace, návštěvnost i čtenost začne stoupat a nového příspěvku lační čtenáři začínají znovu číst již dávno publikované. A poté, když zavěsím nový článek, cyklus se opakuje.

No ta absence diskuze je pro mne obrazem určité zbabělosti čtenářů, kteří se bojí se veřejně projevit, aby si v případě, že úroveň osobní svobody v naší společnosti klesne ještě o trochu níže a začnou fest represe, mohli celí opocení strachy říci komisařům, že „Já nic, já muzikant. Já nic nečetl, nic jsem nepsal, nic jsem nepodepsal, já jsem loajální vládnoucímu režimu.“. Takové postoje jsou dost smutné. No, nic.

A teď k těm prsům. Ekonomka M.Šichtařová byla zveřejněna na sociálních sítích, kterak kojí. Prý to vedlo, kromě normálního přijetí fotky i k některým ostrým odsudkům. Paní Šichtařová to dění okolo fotky okomentovala oním  v nadpisu uvedeném sloganem. Já dodávám: Holt někteří ti oslizlí perverzníci to přijmou jako vyhledávané porno a vzruší je to k farizejské reakci. Ti normální v tom vidí přirozený úkon mateřství. Já v tom vidím spíše tu Madonu s Jezulátkem, pokud kojení na veřejnosti není femninistická demonstrace, což v tomto případě není.

A teď k těm prázdninám. Ráno hned po osmé jsem na ulici potkal žáčka s vysvědčením v plastovém obalu. Pak druhého a spoustu dalších. Aha, začínají prázdniny. Člověk, pokud není sám žákem, nebo nemá žáčka v rodině, už to tak nesleduje, tak mne to docela překvapilo.

Prázdniny o délce 2 měsíců zavedl osvícený císař Josef II, aby mohly děti pomáhat při sklizni na polích. Pragmatické rozhodnutí, kdy vlastně výuka dětí probíhala dále praxí.

Myslím, že teď už taková výuka k praktickému životu neexistuje a snaha naší degenerované oficiální společnosti nespočívá v tom, aby se dítě naučilo o prázdninách zatlouct hřebík, či vyplet záhon, to by ho mohlo unavit a společensky degradovat, ale aby se sociálně začlenilo do pokřivené společnosti falešných sluníčkářů a dobroserů a vzdělávalo se v parazitování v nějakém „hate-free“ spolku.

Já jsem ještě  tu pomoc při zemědělských pracech i  prázdninové vzdělávání  v jiných oborech zažil. Když si vzpomenu, tak někdy v šesti, sedmi letech jsem o prázdninách při sklizni na záhumenku stavěl snopy  vypadávající ze samovazu, taženého koněm, do panáků. Kdo z vás dnes ví, co je to samovaz, snop a panák?! Alespoň koně se těší oblibě, ačkoli pro jiné účely.

Také někdy v té době jsem v hospodě dříve v majetku, v té době už jen ve správě mého strejdy na tancovačce prodával z pultíku na kšírech cigarety, sirky a další drobnosti.

Nebo jsem o něco starší na chalupě tahal konve z řeky na zalévání zeleniny na zahrádce naší chalupy. To mi bylo asi deset, desetikilová konev v pravé ruce, desetikilová v levé, nabrat z řeky, odnést třicet nebo padesát metrů k záhonkům, vylít a znovu tak dvacetkrát. A ta zelenina nás živila celé dva měsíce. To bylo fitness centrum v přírodě.

V té době jsem měl první vlastní výplatu. V JZD jsem ručně sklízel na poli mák. Chodil jsem polem a ulamoval do košíku makovice. Myslím, že mzda byla asi 25 haléřů za hodinu. A na konci brigády tak nějak celkem 20, nebo 25 Kčs.

A další rok jsem takhle plel lány obilí na setbu od šverepce. Prostě jsem na těch desítkách hektarů chodil řádek po řádku s partou ostatních dětí a vytrhával plevel ovsík neboli sveřepec, lokálně zvaný šverepec.

Ty brigády byly většinou dopoledne a odpoledne jsem byl kovbojem. Prostě děti ze vsi vyhnaly krávy na pastviny a tam jsme trávili jejich hlídáním odpoledne. Já hlídal krávu dalšího z mých tamnějších strejdů. Hráli při tom pasení karty, kouřili, cpali se „nadrbanými“ lusky nebo třešněmi, pekli na ohníčku na poli vyhrabané brambory a napytlačené ryby, které jsme chytili při koupání v řece a někdy se také pěkně servali, jeden proti jednomu, parta proti partě. To bylo opravdové sociální začleňování městského synka do společenství vesnických dětí. A přirozeně jak hate free, tak hate full. Takový je holt život.

A od 15 let jsem byl třikrát na chmelu. Od ručního trhání k práci na kombajnu a poslední rok práce na sušičce.

A v 16 jsem s pár spolužáky dělal nádeníka na stavbě Strahovského stadionu. To bylo v roce 1968.  Takže vím, že je opravdu největší na světě. Nebo se mi to rozhodně zdálo, když jsem na zádech táhl v pětatřicetistupňovém vedru přes spartakiádní plochu padesátikilový pytel s cementem.

A v 17 letech jsem jezdil na tramvaji jako průvodčí. Jako nezletilec jen jako „áčko“ na druhém vlečňáku. Jako vlakvedoucí až o rok později.

To není chlubení, to je konstatování. Tak se o prázdninách chovala většina dětí a týnejdžrů. A rozhodně toho nelituji. To byla opravdová škola života.

A o to současná společnost svou pseudoprotektivitou vůči dětem tyto děti připravuje. A tak mnohé děti stráví prázdniny v příměstských táborech, kde do nich budou všelijaké dobroserské organizace za drahé peníze hustit sociální začleňování nejlépe do multikulturální hate free společnosti.

My se přirozeně začleňovali při řádění po lesích, dnešní děti se budou sociálně začleňovat plněním výchovných programů v prefabrikovaném „Pohádkovém lese“, a to pod řádným vedením a kontrolou specielně vycvičených lektorů.

Cítíte ten rozdíl? Nebo vám se to nezdá takové umělohmoté?

To je dnešní „Pelé mele“ celé.

Jirka B.