Dneska to bude takový hokej

15.03.2017 19:40

Dneska to bude takový hokej

Když se něco takřka nepostřehnutelně mele, když se létá od pankejtu k pankejtu, ze strany na stranu, když se něco nestačí sledovat, tak se říká  “To je ale hokej!“. Takže dnešní „Pelé mele“ bude také pěkný hokej.

Proč se říká “To je hokej!“, jsem si uvědomil, když jsem byl pozván dcerou a zeťem, abych s nimi jel na hokej do Hradce Králové. Nebyl jsem live na hokeji drahně desetiletí, tak jsem jel. Na některé významné zápasy v hokeji se dívám v televizi. Tam je to takové učesané, člověk vidí z nadhledu nejen puk, ale i může sledovat akce v celku. Živě jsem na utkání play-off hokejové extraligy seděl v druhé řadě na modré čáře. Viděl jsem asi 3/4 hřiště, 1/3 dobře. Přesto jsem zaznamenával hlavně trmu vrmu, kdy několik hráčů u sebe majšlovalo holí a kdesi mezi nimi bylo lze předpokládat puk. Byl to zkrátka onen příslovečný "hokej". Atmosféra byla velkolepá, půl Hradce bylo v dresech a s válečným malováním červeno-černo- bílým na tvářích, na začátku hymna, pan biskup požehnal mužstvům. O přestávce olbřímí klobása a fronta na WC. Vrtá mi ale hlavou, proč Trávníček, kultovní postava Moutfieldu, v jehož barvách a s názvem hrál hradecký tým, byl kapitánem hostujícího Litvínova.

Jinak hlavně šukám po zahradě, jak by napsala naše paní Božena. Bojuji na ní hlavně proti černým krtkům, kteří páchají škodu a podrývají nejen mou autoritu, ale i půdu pod nohami. Ale letos jsem vyhlásil také boj proti imigrantskému plevelu, který se roztahuje a páchá škody na zahradě a objektech poslední dva, tři roky. Před pár lety se u nás na zahradě objevil první exemplář a já jsem netušil, jak je nebezpečný. Žena se ho dokonce zastávala, jak je krásný a užitečný. Za tři roky je jich plná zahrada, zbavit se jich lze velmi obtížně a jen a jen škodí. Roztahují se, kde to jen lze, ničí nejen zahradu, ale kolonizují i barák. Koukají z kdejaké skuliny, trhají beton i zdivo. Letos jsem se rozhodl s těmito parazity rázně zúčtovat. Jo, jedná se o divizny, aby bylo jasno.

V zologické zahradě v Jihlavě trojice dětí ve věku 5, 6 a 8 let ukopala a ukamenovala plaměňáka. Vlezly do ZOO tajně, v zimoviští utloukly ptáka a zase ZOO přes plot opustily. Jednak je na pováženou, jak se mohou tři malí kluci toulat bez dohledu po městě, a druhak co v nich je za zlobnou náturu a výchovu, že mají potřebu bez skrupulí lézt do cizích objektů a tam surově ubít živého tvora. Myslím, že zde by měla nastoupit sociálka a zaměřit se na kvalitu jejich výchovy v rodině. A myslím, že by stálo opravdu za to začít se zabývat i etnickým původem. Dokud bude vládnout „politická korektnost“ a bude se mlžit a nebudou se brát v potaz morální a etické rozdíly mezi jednotlivými etniky, pak se nenajde ani cesta k integraci, ale ani cesta, jak žít nekonfliktně vedle sebe. A nepůjde-li to ani spolu, ani vedle sebe, pak to zákonitě dojde do stavu, kdy budou jednotlivá etnika stát otevřeně proti sobě a problém se bude řešit způsobem „Kdo s koho!“.

A teď ze světa. Nastala roztržka mezi Nizozemím a Tureckem. Nizozemsko vyhostilo turecké politiky, kteří na území Nizozemska chtěli agitovat pro Erdogana. Zábrana agitace je v souladu s nizozemskými zákony. Takže v pořádku. Navíc jsou dnes v Nizozemsku parlamentní volby, takže protiislámský výpad mohl být vládní stranou veden jako účelový. Není ale v pořádku, že světová media popírají smysl Erdoganova prohlášení, že Nizozemci jsou spoluzodpovědní za masakr muslimů v Srebrenici. Holandský kontingent vojsk OSN vydal 8000 muslimských mužů na pospas vojskům generála Mladiče a ta je popravila. Ano, Holanďané neměli dostatek sil a prostředků muslimy zachránit. Ale měli povinnost je alespoň bránit, což neudělali. Muslimy vydali bez alespoň náznaku odporu a jsou fotografie, jak si se Srby při této příležitosti připíjejí a druží.

V Libyi začíná dominovat Ruskem a Egyptem podporovaný generál Haftár. Myslím, že Rusko poté, co stabilizovalo Sýrii, pokračuje ve stabilizaci barevnými a ročně obdobnými revolucemi rozvráceného severu Afriky, konkrétně Libye. Myslím, že to bude konec chaosu, který tam zavládl poté, co Západ kryjící ropné zájmy předstíráním vývozu demokracie, svrhl nepodajného Kaddafího. Je otázkou, proč se Rusko  v tomto regionu prosazuje. Osobně si myslím, že je to daleko úspěšnější diplomacií, pragmaticky prosazující zájmy Ruska v tomto regionu. Jsou daleko citlivější k místní komunitě než Západ a nevnucují jim své direktivy, nýbrž se snaží symbioticky využít tamějších autorit ke svému prospěchu. Stabilizace Libye je potřebná a mohla by pomoci k regulaci imigrační vlny, která se dá očekávat i v budoucnosti patrně ještě s větší intenzitou.

Se situací v Africe souvisí i další odstavec. Dostal jsem složenku a prosbu, abych zaslal příspěvek na operace slepých dětí v Etiopii. Za 800 Kč prý vrátí zrak jednomu z nich. Nepošlu. Samozřejmě, že pokud se na to podívám z pohledu  zájemu o etiopského jedince, byl by to bohulibý počin. Ale dívám se na to pohledem širším. Jsem neustále bombardován vlezlými prosbami, abych přispěl africké komunitě na rýži,  vodu, vzdělání, zdravotní péči, sportování dětí, na kozu, na slepici,tranzistorák, na brýle, na všechno ostatní. Proč přispívat na společenství, která nejsou schopna se postarat o základní potřeby a přesto žijí, ale nejen žijí, ale dramaticky se reprodukují, a to z prostředků „humanitární“ pomoci?  Za posledních dvě stě let se africká populace zdesateronásobila, mnohde ztřicetinásobnila. Takže zásluhou „humanitární“ pomoci se zdesateronásobil či ztřicetinásobil počet strádajících, o které se svět musí starat. Nechme je žít přirozeně, ať se dokážou starat o sebe sami, nezasahujme do jejich populace uměle. Ať si „příroda“ sama vybalancuje optimum.

Nebudou pak hrozit zničující migrační vlny do vyspělých zemí, kde je populace, řekněme, vyrovnaná, zatímco tyto země, kterým máme pomáhat přežít, jsou v důsledku pseudohumánních zásahů přelidněné nad míru únosnou. Nás je akorát, jich je nadpočetně, to si uvědomme!

Myslím, že je potřeba starat se o vlastní komunitu, o vlastní rodiny, o vlastní národy, o vlastní kulturní společenství, které je perspektivně daleko ohroženější, než populace Afriky.

A na konec ještě něco z českého sportu. Novým trenérem fotbalové Sparty se stal „plukovník“ Petr Rada. V době naší mladosti jsme se dost často setkávali. Dokonce jsem mu byl i na svatbě a udělal jsem z ní docela pěknou komentovanou fotoreportáž. To ještě hrál s číslem 5 za Duklu.

Nyní o něm píší, že je to impulzivní rapl, se kterým není radno přijít do sporu. Že se nikoho nebojí a s nikým nepáře. A to prý má odjakživa. Tak to jsem asi jeden z mála, před kým byl „maličký“ Petr Rada ještě menší. Pamatuji se, jak jsem ho (ne)jednou honil okolo křesla a on přede mnou ve zcela propocené košili a vyděšený v panice zbaběle prchal. To je fakt a to je pravda. Byl jsem totiž jeden čas jeho zubním lékařem.

Jirka B.