Čtyřicítka

Čtyřicítka

Předminulé Vánoce jsem dostal coby dárek meteostanici. Letos v březnu jsem ji konečně nainstaloval a sleduji počasí v místě takřka vědecky.

Včera jsem viděl něco v našich krajích nevídaného. Teploměr ukázal na naší zahradě čtyřicítku.

Což o to, krátkodobě to vedro celkem snáším, ale co když se to stane v našich krajích normou?

Myslím, že je s tím potřeba něco dělat. Samozřejmě, že můžeme apelovat na politiky, ale pochybuji, že tato skupina převážně myšlenkově a skutkově impotentních lemplů s tím něco udělá, když motivace k jejich činnosti je limitována přežitím volebního období. Je potřeba, abychom se činili každý za sebe podle zásady „Zachraň se, kdo můžeš!“.

Je potřeba počítat s tím, že meteorologické hodnoty budou stále extrémnější. Teploty v létě vyšší, v zimě nižší, přechodná období jara a zimy stále kratší a nezřetelnější, srážky řidší a přívalovější.

Je jasné, že příroda si poroučet nedá, je potřeba se přizpůsobovat a kooperovat.

Nevím, nakolik jsou na vině emise. Pokud ano, emise jsou produktem konzumu. Omezme tedy konzum. Nekupujme si věci „na jedno použití“, necestujme napříč světem jen abychom se mohli holedbat, že „my v tom Ňujorku byli“, nekupujme jogurty, které cestovali napříč Evropou, a přitom lze mít stejné lokální, nekupujme zeleninu vypěstovanou kdesi v Keni, nechtějme tak, jako ta zlá Maruščina macecha, jahody v lednu.

Ano, snižujme svoji uhlíkovou stopu, ale také, a to jde daleko rychleji, zvyšujme svoji kyslíkovou stopu. Ozeleňujme, nesekejme zahrady a zelené plochy na pseudoanglické trávníky, nedávejme přednost kůrovci před zdravím jehličnanů do totální likvidace lesů. Hledejme a vysazujme nové rostliny, které budou lépe prosperovat v teplejším prostředí. Zeleň bude nejen snižovat koncentraci skleníkových plynů, ale produkovat více kyslíku. Zeleň také bude zlepšovat kvalitu půdy, regulovat odpar vody, stínit a regulovat výkyvy teploty v krajině.

Je třeba podporovat ty zemědělce (lesáky a rybáře), kteří hospodaří s úctou k půdě a krajině a potažmo nepodporovat ty, kteří půdu a krajinu plundrují.

Stejně důležitým faktorem, jako je půda, je i voda. Vzhledem ke klimatickým změnám je potřeba počítat s tím, že dodávky vody do krajiny nebudou plynulé, ale přívalové. Proto je potřeba přívalovou vodu v krajině v co největší míře zadržet a postupně ji do přírody vracet dle potřeby. Znamená to zvyšovat retenci vody půdou, což souvisí s obsahem organických látek v půdě. Znamená to pro běžného občana kompostovat, pro zemědělce chovat zvířectvo a produkovat slámu, hnůj a močůvku. Obé pak zapravovat do půdy. V této souvislosti si přihřeji polívčičku. Starejte se, aby v půdě byl dostatek žížal, které udržují správnou strukturu půdy, a to bez vedlejších nákladů.

Je potřeba také zvyšovat retenční schopnost krajiny. Ve velkém přehradami a poldry, v malém jímkami, zahradními jezírky, bazény, mokřady, do kterých jímáme jak dešťovou vodu, tak použitou pitnou vodu upravenou například kořenovou čističkou k dalšímu využití coby vody užitkové.

Je jasné, že jiné možnosti osobní angažovanosti v přizpůsobování se změnám klimatu mají lidé ve městech, či na vesnicích, obyvatelé bytovek, či rodinných domků, bezzemci, či majitelé pozemků.

Myslím si ale, že každý má příležitost si najít svůj způsob vyrovnání se s klimatickými změnami. Stačí tuto nutnost přijmout za své a brát vážně. Je potřeba myslet globálně a jednat lokálně. Jinak těžko přežijeme.

Jirka B.