Co si přeji od nového roku 2020

03.01.2020 16:59

Co si přeji do nového roku 2020

Říká se, že člověku v mém věku stačí k životu tři věci: teplé jídlo, teplá postel na spaní a teplá voda na mytí. To všehno mám, tak co bych si tak ještě měl přát?

No, tak tedy k tomuto základu si přeji tu tělesnou, duševní a sociální pohodu, což dohromady podmiňuje podle definice WHO moje zdraví.

Tělesná pohoda je přiměřená věku, možná bych si ji představoval pohodovější, ale jsou na tom někteří vrstevníci daleko hůře a někteří už nejsou. Takže budiž.

Duševní pohoda trochu kolísá. Ne, že bych duševně strádal, myslím, že s kvalitou duševní kondice jsem na tom přinejmenším stejně, jako s kondicí tělesnou a dokonce si troufám říci, že snad v porovnání s porovnatelnou skupinou lépe. Osobně dobré, chmury mi nahání společnost.

Sociální pohoda je pro mne důležitá. Vezmu-li v úvahu, že „není hospůdky bez půtky“, nemám si na co stěžovat. Manželství a rodina funguje v přirozené sounáležitosti, přiměřeně se rozrůstá, fatální problémy nejsou. Stejně spokojený jsem v rámci obecního společenství. Ekonomicky nestrádám, včas jsme mysleli na zadní kolečka, takže naše přiměřeně výdaje svými příjmy pokrýváme. Jak potřeby nezbytné, tak i ty přiměřeně zbytné.

Takže personálně jsem, řekněme, spokojený. Pokud by to tak vydrželo, tak u mne dobré.

Tedy osobně mé přání do nového roku 2020 je, aby má uvedená osobní situace vydržela.

Proto se má přání  budou týkat spíše věcí celospolečenských.

Co mi vadí a co mi atakuje psychiku, je stav lidského společenství, konkrétně mé kulturní skupiny. Celospolečenské excesy, které kolem sebe vidím, mne děsí a vyvolávají dojem, že se část evropské, potažmo severoatlantické kulturní skupiny rozhodla spáchat kolektivní sebevraždu a bezohledně strhnout ty s touhou po normální společenské kontinuitě s sebou. Opouští osvědčené kořeny, zásady a principy a pouští se do nesmyslného voluntaristického flagelantského popírání toho, na čem naše společnost vznikla a co ji dovedlo na vrchol lidského dění. Nechápu to a děsí mne to. Tedy mé přání se týká toho, aby se lidé vrátili ke zdravému rozumu, začali myslet a nenechali s sebou manipulovat podivnými z čista jasna se zjevenými „věrozvěsty“, kteří je vodí, jako krysař krysy.

Další přání je, abychom se vyhnuli válce. Možná to zní jako kliše, ale není. Dnes je pátek a mír, možná už příští týdem ve středu, ve čtvrtek už to tak nemusí být. Střet mezi USA a Iránem, včera nepředpokládaný, je na spadnutí a krok od lokální války ke globální je krok kratší, než se může zdát. Je potřeba znalostí, zkušeností a odvahy se postavit těm, kteří válku ke své prosperitě potřebují.

Znalostí, zkušeností, dovedností a schopností, ba i té odvahy bude také potřeba k tomu, aby se společnost dokázala vyrovnat a přizpůsobit klimatickým změnám. Nečekejme na spasitele a jednejme sami v rozměrech našich schopností a možností. Je to záležitost ne direktiv shora, ale přístupu každého z nás. Je na každém jediném, zda bude konzumem devastovat, či šetřit přírodu. Je na každém z nás, aby pro sebe a pro své okolí činil opatření k zajištění vláhy, aby třídil odpad a recykloval, aby nejen omezoval uhlíkovou stopu, ale aby spíše rozhojňoval svoji kyslíkovou stopu, aby se choval ohleduplně k přírodě, aby ji neznásilňoval, ale kooperoval s ní. Přírodu nepřeperete, nedá se jít proti přírodě. Ale dá se profitovat ze spolupráce s ní. Jak spolupracovat, to nechť každý posoudí sám.

Shrnu-li výše uvedené hlavní problémy budoucnosti, společnou podmínkou úspěšného řešení jsou znalosti, zkušenosti, dovednosti, schopnosti, odhodlání a odvaha myslet a konat. Myslet globálně, konat lokálně.

Tak to je asi všechno, co bych si do příštího roku 2020 osobně přál.

Jirka B.