Chmelové počasí

20.08.2020 12:10

Chmelové počasí

V tomto období přelomu srpna a září takřka denně, když ráno vyjdu na zápraží, potáhnu vzduch a konstatuji : „Chmelové počasí!“ Kdo zažil chmelové brigády, ví, co tím myslím.

Přesto, že se občas dočítám, že chmelové brigády a brigády vůbec byly za minulého režimu vlastně vykořisťováním studentů, terorem nucených prací, nejsem toho názoru. Ba dokonce si myslím, že dnešní mládež je svým způsobem hendykepována, když je o tyto životní zážitky ochuzena. Na těchto brigádách jsme se my budoucí inteligence setkali s manuální prací, s manuálními pracovníky a pokud se jednalo o zemědělké brigády, pak jsme se my „městské děti“ měly příležitost seznámit s venkovem, takže jsme ve valné většině alespoň věděli, že kráva není fialová.

A kromě poznávání širší společnosti jsme na brigádách měli možnost poznat sebe sami v jakési zátěži, uvědomit si své postavení ve společnosti spolužáků a spolužaček a , konečně, seznámit se blíže i s těmi spolužačkami „blíže“. A to po dobu cca třech týdnů a já, konkrétně, tři roky po sobě. Coby chmelařský bažant jsem zažil i chmel v roce 1968, který se od dalších let lišil hlavně tím, že během brigády a v některých případech přímo z ní navždy v emigraci zmizelo pár kamarádek a kamarádů. Vzpomínkou na ně bych ukončil první téma dnešního „Pelé mele“.

Další téma dnešního „Pelé mele“ je povšimnutí si toho, jak světová pandemie ukázala slabotu světové ekonimiky, potažmo té naší. Krachy jedinců i společností ukazují, že ekonomika rozvinutého světa je křehké pozlátko stojící na umělém točení peněz. Výroba zbytečností pro spotřebu zbytečností, překupničení, ekonomická odvětví závislá na poskytování zbytných a nepotřebných služeb, zcelá zbytečná či přebujelá umělá odvětví typu šoubyznysu, sport coby hnací motor hazardního sázkového megaodvětví, život na splátky. Nic gruntovního, kvalitního, bezpečného, solidního.

Pokud chce „vyspělá“ společnost z pandemie získat něco užitečného, měla by si uvědomit, že toto je cesta o pekel. Možná, že ne ještě teď, ale možná už příště. A že nějaké příště bude, to je na bíle dni.

Výše uvedená kritika pozlátkovosti naší ekonomické vyspělosti také souvisí s tím, že ono chrlení zbytečností je velkou zátěží Matky Přírody. Drancování zdrojů, ničení životního prostředí, fyzická a psychická expolatace naší lidské společnosti. Z našeho lidského pohledu bychom měli zvolnit a začít žít přirozeněji v souladu s přírodou. Uvědomit si, že mnoho z toho, co považujeme za nezbytné, je vlastně zbytečné. A mnoho toho, co považujeme za zbytečné, je vlastně nezbytné. Je zbytečné mít na sociálních sítích tisíce přátel, když devadesát procent z nich jste nikdy neviděli, dalším jste v podstatě ukradení a jen promile z těch lajkujících by vám reálně podala potřebnou pomocnou ruku. Jak obrazně a ještě méně fakticky.

A abych jen planě neteoretizoval, něco z praxe. Jsme zahlceni PET lahvemi. Sice pečlivě třídíme plasty, ale velká žlutá popelnice nám na měsíc nestačí. Ani náhodou a ani nejen nám. Takže další odstavec dnešního „Pelé mele“ bude návod, jak množství použitých PETek snížit.

Většinu PET lahví přineseme domů jako obaly nápojů. Obsah vypijeme, PETku dáme do tříděného odpadu. Pokud ovšem vezmu jednu PETku a do ní naliji doma uvařený čaj, ochucený dle libosti, a dám po snížení teploty zchladit do chladničky, pak získám nejen vhodný nápoj z recyklovatelných domácích zdrojů (voda přijde potrubím a vylouhovaný čaj využiji v kompostu), ale zároveň s každou další dávkou čaje šetřím jednu PETku, která by byla nutná na dopravu nově koupeného nápoje.

Další možnost je nákup plně sycených minerálek a přírodních vod a jejich ředění vodou kohoutkovou na požadovanou „gazírovanost“. Tak se z jedné PET lahve plně sycené vody vyrobí dvojnásobné množství vody jemně perlivé. A jedna PETka se ušetří.

A co mne také hrozně vadí? Laminované, lakované obaly a barevné tiskoviny na běleném papíře. Neustále se hovoří o mikroplastech, které zamořují naše životní prostředí a při tom se zbytečně laminují obalové materiály, které slouží jednorázově, krátkodobě a zbytečně. A lakované a barevně potištěné papíry? Nejem, že laminace a lakování znásobuje spotřebu energie, ale dost barev obsahuje toxické součásti a likvidací potištěných papírů se dostávají do životního prostředí. Ve tři hodiny odpoledne na Štědrý den zabalíte do třpytivého vánočního papíru dárky, v deset večer je z nich pod stromečkem natrhaná hromada odpadu, který se buď spálí, nebo naskládkuje, nebo zrecykluje na další papír, ale toxické prvky, či mikroplasty z něho v životním prostředí zůstanou.

A proč to v dnešním „Pelé mele“ připomínám? Je tu chmelové počasí, konec léta, za chvíli tu budou Vánoce. Zkuste letos zabalit dárky do obyčejného baličáku. Přidejte ke svým dárkům obdarovaným bonus v podobě menší ekologické zátěže.

A to je dnešní „Pelé mele“ celé.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.