Celou dobu se léto flákalo, ale teď topí

15.08.2020 20:43

Celou dobu se léto flákalo, ale teď topí

A také kropí. Takže dnešní „Pelé mele“ začnu o „Bulharsku“. Bulharskem nazývám zeleninovou zahrádku, kterou jsem vloni a letos na jaře zvelebil po způsobu zeleninových zahrad bulharských zahradníků tak, jak jsem si je pamatoval z dob mého dětství. „Bulharsko“ má premieru a celkem se osvědčilo. Ze začátku ředkvičky a salát, pak jsem sklízel dost pěkného česneku, cibule nic moc, alespoň taková ta „jarní“ se vede, pěkný pórek, hodně paprik, ale jsou drobné, hrášek už byl odrbán, fazole standard, patizony nic moc, mrkev a petržel luxusní, celer teprve ukáže, co z něj bude, kedlubny gigant jsou gigantické, zelí, kapusta a ostatní listová zelenina podpořily obrovsky kolonie běláska zelného, okurky nakládačky i salátovky živoří pod knutou plísně, která povětšině decimuje i rajské, daří se cukýnám, které jsou všestranně použitelné. Suma sumárum, úspěch tak ze 70% a poučení do příštího roku, jak na to lépe.

Je to obrovská výhoda mít možnost využívat zahradu v kuchyni. Řídit jídelní lístek podle toho, co najdu na záhonech, nebo natrhám na stromech. Třeba ve čtvrtek jsem byl, ostatně jako jsem téměř každý den, postaven před úkol, co k obědu. Vyrazil jsem do zahrady a bylo z toho následující menu: pikantní bulharská fazolková polévka na kyselo a k tomu kynuté knedlíky se švestkovo-mirabelkovou klevelou. Kromě domácí zeleniny a ovoce jsem použil jak do polévky, tak na ochucení druhého chodu domácí bílý jogurt. Oběd byl servírován na terase s výhledem do zeleně. Jó, důchodci ti si žijou!

Zvýšeným úsilím jsem, a to je další domácí téma dnešního „Pelé mele“, vyčistil vodu v bazénu na téměř křišťálový vzhled, takže v uplynulých i následných horkých dnech si užíváme konečně čistého bazénu. S udržováním čisté bazénové vody máme tradiční problémy, jednak je bazén otevřený, jednak starý, což obnáší ne úplně odstranitelnou minerální vykrystalizovanou vrstvu sedimentů na stěnách, jednak proti směru převládajících větrů je zařasený rybník, odkud větry a déšť inokulují náš bazén násadou spór, jednak ne vždy mám čas a možnost dostatečné péče. Takže na leteckých mapách je tradičně náš bazén nejzelenější v okolí. A letos, když konečně máme bazén jak křišťálovou studánku, tak ty mrchy fotografovat neletěj a neletěj. Věřím, že tentokrát bychom byli nejmodřejší.

A nyní „Pelé mele“ mezinárodní. Přiletěl do ČR americký ministr zahraničí Pompeo, aby nám „doporučil“ s kým obchodovat a neobchodovat, abychom si „zachovali suverenitu“. Myslím, že tím dost podráždil Němce, kteří si takové mistrování Česka nárokují sami. Aby z toho nakonec nebyla koloniální válka. Je při tom jasné, že vůbec nejde o strach o naší svobodu a demokracii, ale o boj o trhy a odbytiště.

V podstatě o kšeftu a odbytištích je i tažení proti ruské vakcíně proti Covid – 18 Sputniku 5, je to politicko-ekonomická zášť maskovaná do rádoby vědeckých obav. Prý chybí 3. fáze klinických zkoušek. Možná jí Rusové provedou dostatečně obsáhlým oočkováním dobrovolníků z řad zdravotníků, učitelů a pracovníků silových složek tak, jak oznámil Putin. Myslím si, že Rusové nejsou tak hloupí, aby si nějakou nebezpečnou vakcínou zlikvidovali klíčové profese. Rusové nejsou nějací burani a hlupáci ze zemljanek.V kosmu byli první, Gagarin byl občanem SSSR, mnohé jejich technologie jsou na světové špici. Není radno jimi pohrdat, obzvláště z pozic nijak špičkových. A ani Čína není už dávno zemí hladových rolníků v plátěnkách, montérkách a s rýžovým kloboukem na hlavě.

Je jasné, že Česko svojí polohou, velikostí a ekonomickou a politickou silou musí počítat s určitými spojenectvími. Ovšem spojovat by se mělo tak, aby posilovalo a ne vazalizovalo. Zvláště nevazalizovalo u velmocí, které jsou samy v úpadku. Podle mého názoru v krachujícím západním světě je nejvýhodnější spojenectví se státy V4 a dalšími státy bývalého Rakouska-Uherska, které ještě nejsou v takovém sociálním srabu a mohou se stát kristalizačním centrem „normálního“ světa.

V předchozích odstavcích řečené souvisí také s povolební situací v Bělorusku. Tedy poslední téma dnešního „Pelé mele“ se bude týkat tamního problému. Nevím, nakolik byly zfalšovány tamní volby, ale rozhodně ne o mnoho desítek procent. Myslím, že Lukašenko volby vyhrál. To, co se v Bělorusku děje, je jen uměle vyvolaný pokus o převrat pomocí nové „barevné revoluce“. I scénář je podle jednoho mustru tak, jako v listopadu 1989 u nás, o měsíc později v Rumunsku, později v arabských zemích, na ukrajinském Majdanu apod. U nás to byl virtuální mrtvý Šmíd a bití davu nikdy nerozkrytými červenými barety, v Rumunsku masakry civilistů nařízené Ceauseskovými generály, pozdějšími vůdci revoluce, na Majdanu mrtvé na obou stranách zařídily podivné oddíly patrně najatých žoldáků. Pak začaly mediální masáže a aktivizace davů mnohdy nepravdivými a přehnanými informacemi. V Bělorusku je to na jedné straně brutalita silových složek a na druhé odklon silových složek od Lukašenka, demonstrovaný svlékáním uniforem a objímáním se policistů s demonstrantkami. A pak vždy následovalo objebvení se připravených „lidových“ spasitelů a vítězství lidu za pomoci “světového demokratického mínění“. A skončilo to likvidací domácího průmyslu a zemědělství a vstupem do globálního světového obchodu v roli námezdní síly a závislého zákazníka.

Uvidíme, jak to v Bělorusku dopadne.

Neznám běloruskou situaci nějak podrobně. Ale Bělorusko nějak žilo a nijak zvláště neživořilo. Nemyslím si, že by Lukašenko dosahoval diktátorské úrovně některých islámských vládců, kteří „světovému demokratickému společenství“ nevadí. Ale Bělorusko je na západní hranici Ruska a to má svoji cenu. Nepřál bych Bělorusům situaci, která nyní vládne na rozdělené Ukrajině, v Sýrii, Lybii a podobně.

Mimochodem, o zfalšovaných volbách se hovořilo i u nás v době socializmu. Že komunisté nemohli dostat 99,7 % hlasů. Chtěl jsem zjistit, jak dopadají volby opravdu a jak je komunisté falšují. Vloudil jsem se tenkrát do volební komise a zjistil jsem, že komunisté (tedy kandidáti NF) opravdu dostali 99.7% hlasů a nic falšovat nenuseli. V našem tisícihlavém okrsku jsme jim hlas nedali tři, jeden známý nynější podnikatel, někdo neznámý a já. Škrtal jsem zcela veřejně před zraky ostatních členů komise a žádné sankce jsem z toho neměl. A bylo to ve dvou po sobě následujících volbách v letech 1981 a 1986. Klidně věřte, nebo nevěřte. Zvláště vy, kteří jste tehdy měli volební právo si vzpomeňte, koho jste volili.

A to je dnešní „Pelé mele“ celé.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.