Byla to jen stará rezavá čubka
Byla to jen stará rezavá čubka. Fakt už měla na mále, léta jsem nevěděl, co s ní, chtěl jsem se jí zbavit. Ale udělejte to, když jsme spolu prožili taková léta.
Ani nevím, jak jsem k ní přišel. Sbalil jsem jí někde ve stodole, ještě jako kluk, o prázdninách. Měla takové zajímavě oblé tvary a přímo vybízela ke hraní. Vzpomínám si, že jsem jí v kolně bývalého dědova statku zkoušel vázat řetězem k zadním kolům parádního landauru , abych vyzkoušel , jak se to dělá a na co vlastně taková čubka je.
Po prázdninách jsem odjel z chalupy domů a tu čubku jsem tam nechal. Pak jsem na ni narazil vždy jen čas od času. Když se ale naplnil čas a dveře naší chalupy se mi na věky zavřely a já tam přestal jezdit, vzal jsem si tu čubku s sebou a odstěhoval jsem si ji domů. Ani nevím proč. Snad z nostalgie. Nic moc jiného na ni nebylo. Stará zrzavá čubka.
Letos už měla fakt na mále, už jsem se jí chtěl definitivně zbavit. Prostě už léta byla k ničemu a jen překážela.Tak jsem jí pověsil na starý stejně zrzavý kovaný hák, aby na něm visela, než přijde čas jí odvézt.
Nakonec jí zachránila manželka. Nebývale tolerantně pravila, že tu čubku nemůžu jen tak zatratitit, když se s ní tahám po většinu života.
Svěsil jsem ji z háku a přemýšlel, co s ní. A jak jsme tak s manželkou lamentovali a licitovali, co s ní, najednou jsme dospěli k závěru, že jí dáme ještě šanci na druhý život.
Potřebovali jsme něco těžkého, co by průběžně napínalo lanko, na kterém bude viset protisluneční závěs stínící kryté venkovní sezení u domu. Hle, toť úkol hodný čubky.
Vzal jsem ji kartáčem na hrubo, trošku pošimral úhlovou bruskou, natřel odrezovačem, navoskoval proti korozi a pak jsme ji zavěsili.
Stará rezavá čubka, před dávnými časy prasklá a dávno mrtvým kovářem znovu přeplátovaná, prokoukla, stal se z ní zajímavý historický artefakt, navíc s příběhem mých předků a ještě jsem tomuto staletému kusu vtiskl nový smysluplný život .
Čubka už opět slouží, i když v jiném oboru.Jsem rád, že jsem se jí jen tak nezbavil. Konec konců, je to kus života mých předků i mého života.
Jo, že vlastně vůbec nevíte, co to ta čubka je? Aha. Tak čubka je přídatná smyková brzda, kterou povozník, sedlák, nebo forman za určitých okolností nasazoval na zadní kola vozu a fixoval řetězem k loukotím tak, aby se kolo nemohlo otáčet a při jízdě z prudkého svahu se jenom smýkalo. Tím se bránilo tomu, aby se vůz nezvladatelně rozjel a strhl koně v zápřahu.
Dokonce, a to si ještě pamatuji, stávaly u silnic takové „kapličky“ s vyobrazením čubky, starodávné dopravní značky upozorňující kočího povozu, aby nasadil čubku před klesáním. Jeda z nich byla u Nové Hospody před Pískem a druhá někde u Horažďovic, tuším.
Kdekdo má doma svoji „čubku“. Stojí za to dávat věcem druhý život. Ono totiž „starý“ vůbec neznamená „blbý“, nebo „zbytečný“.
Zdraví a přeje zdraví
Jirka B.
Diskusní téma: Byla to jen stará rezavá čubka
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.