bylo jedno, jak se systém, v němž žijí, nazývá. Chtěli cestovat, jezdit k moři, bez front si koupit auto a pomeranče, nečekat dlouhá léta na byt, atd. atd. - a to všechno jde i v socialismu. Jinými slovy: Na tom, kdo člověka krmí, vpodstatě nezáleží, hlavně když ho krmí dobře a tím, co mu chutná. V roce 1968 se zdálo, že k tomu konečně dochází, ale kam by tahle pozvolná změna dospěla, se už bohužel nedozvíme. Já jsem žádný "cíl" neměla, a slova "kontrarevoluce" nebo "reforma" mi vůbec nepřišla na mysl, protože jsem nic reformovat nechtěla. Mně stačilo, že se trochu popouští řetěz, a že jsem bez potíží dostala výjezdní doložku do Francie.
Byla argumentace okupantů o kontrarevoluci v ČSSR pravdivá, nebo nebyla?
22.08.2018 14:06
I v současnosti, stejně, jako již od okupace ČSSR v srpnu 1968 je hlavním důkazem lživosti ospravedlňování nutnosti zásahu proti ČSSR uváděn těmi jednoduššími kritiky okupace argument, že se okupanti odvolávali na nutnost potlačení neexistující kontrarevoluce u nás.
Takže byla u nás v ČSSR v průběhu Pražského jara 1968 kontrarevoluce, nebo nebyla? Byl obrodný proces zaměřen ve svém konečném cíli na nastolení kapitalizmu, nebo to byl opravdu jen pokus o reformu socializmu, tedy nastolení jakéhosi „socializmu s lidskou tváří“?
Tedy pokud se mne týká, má představa vývoje a konečný cíl společenského kvasu bylo "plíživé" nastolení normálního kapitalizmu tak, jak fungoval v prvorepublikové ČSR a jak fungoval v roce 1968 v Rakousku, NSR, Itálii a ostatních zemích Západní Evropy. Řeči a hraní si na reformu socializmu jsem od začátku považoval jen za „kouřovou clonu“ a jakýsi „oslí můstek“ ke svržení socialistického zřízení zde panujícího.
V současnosti málokdo z pamětníků a účastníků mluví o tom, že jeho cílem byla reforma a zlidštění socializmu. Drtivá většina se k reformě, ani k žádné „třetí cestě“ nehlásí. Dokonce v jedné zákulisní debatě jsem byl nařčen z toho, že jsem určitě v roce 1968 chtěl reformovat socializmus, takový že jsem zločinec.
Proto se chci zeptat pamětníků a účastníků roku 1968 zcela otevřeně a přímo: Chtěli jste v roce 1968 v ČSSR reformu socializmu, nebo jste chtěli jeho odstranění a nastolení normálního standardního kapitalizmu?
A pokud většina z vás odpoví, že za b/ je správně, což očekávám, pak zde opravdu o kontrarevoluci, k jejíž podpoře se tenkrát i v dalším průběhu hrdě hlásím, šlo.
Zde bych chtěl ještě upozornit, že kontrarevoluce není nic sprostého, nemravného, zpátečnického. Je-li revoluce zločinná, pak akce proti, tedy kontra revoluce, je věc úctyhodná.
Takže argumentace okupantů, že přijeli zabránit kontrarevoluci, byla a je správná. Možná tenkrát popírání takové argumentace bylo možno ospravedlnit „vypouštěním mlhy“, ale dnes popírání kontrarevoluce v ČSSR, tedy popírání pokusu o odstranění socializmu a nastolení kapitalizmu v Československu, je dělání blbců ze sebe samých.
Takže pokud okupanti jeli ve svém zájmu zabránit kontrarevoluci, měli důvod a pravdu. Správná argumentace odpůrců okupace není tvrzení, že zde žádná kontrarevoluce není (nebyla), ale na rovinu by bylo správné říci: ano, je (byla) zde kontrarevoluce, protože tu žádný socializmus nechceme, chceme zde normální kapitalizmus s jeho (bohužel už jen tehdejšími) společenskými a ekonomickými zvyklostmi.
Takže fakticky vzato, obhajoba okupace nutností potlačit kontrarevoluci je reálně pravdivější, než připosrané se schovávání za argumentací, že zde žádná kontrarevoluce nebyla a že šlo opravdu jen o reformu socializmu a nasazení mu na ksicht nějaké „lidské tváře“.
Řekněme si na rovinu: šlo tehdy o „kdo s koho“ a my, kteří jsme se naivně domnívali, že ta kontrarevoluce vyjde, jsme tenkrát dostali na frak.
Jirka B.
Diskusní téma: Byla argumentace okupantů o kontrarevoluci v ČSSR pravdivá, nebo nebyla?
Re: Já si myslím, že většině lidí
Jirka B. | 22.08.2018
Děkuji za reakci, paní Jarko. Ale abychom mohli jet do Francie, k tomu nemusel být rok 1968. Do Francie ( a také kamkoli jinam na Západ) jste mohla jet již od roku 1966, kdy stačilo cestu pokrýt finančními prostředky ( příslibem 10 USD na osobu a den, max. 220 USD na 21 denní pobyt v zahraničí), písemným pozváním se zárukou finančního zabezpečení, nebo prokázáním legálního příjmu ve valutách. Buď člověk dostal příslib, nebo si opatřil devizy od vechsláků a pozvání bylo fingované, nebo měl tetu ve Vídni, nebo montoval rafinerie v Iráku. Kdo chtěl, západní měnu si zajistil. Výjezdní doložku pak dostal každý s výjimkou nositelů státního tajemství (vyšší komunisté, vojáci z povolání, příslušníci VB a StB), kriminálníků, nebo osob v přímém střetu s režimem. Pak se tomu říkalo tzv.Dubčekovy doložky, ale byly zavedeny za Novotného. Lidé toho ale moc nevyužívali,v podstatě neměli zájem, já byl v letech 1966-1969 na Západě třikrát a jednou v Jugoslávii, protože jsme to považovali za prioritu, tak jsme na to celý rok šetřili. Ročně pro naší rodinu 4x220 USD x 28 Kčs = 19360 Kčs = 10 otcových měsíčních platů. Všechno jsme to neutratili, asi jen tak půlku, zbylé valuty jsme buď vrátili, schovali na další rok, nebo prodali dál, spali jsme pod stanem a jedli paštiky, tak jsme utráceli jen za benzín do Spartaka , kempy a nějaké oblečení a výhodné komodity.Tolik k cestování. Pokud uvádíte, paní Jarko, že jste žádný cíl v roce 1968 neměla, tak můj cíl byl nastolení normálního kapitalizmu, který jsem při těch cestách viděl v Rakousku, Itálii a NSR. Tedy ta popíraná protisocialistická kontrarevoluce. A takových bylo v mém okolí většina, pouze "Rudý Voloďa" Špidla byl trockista.
Re: Re: Já si myslím, že většině lidí
Jarka Jarvis | 23.08.2018
O dovolené na západě vím jenom jedno: V roce 1966 jsme chtěli jet na svatební cestu do Itálie, ale nepustili nás. Mohli jsme vycestovat pouze k Dederonům, a o rok později do Jugoslávie (bylo mi 22, a s rodiči jsem už na dovolenou nejezdila). První, a zároveň poslední výjezdní doložku na západ jsem dostala až na jaře roku 1968; manžel byl služebně ve Francii, a já chtěla jet na 3 týdny za ním. Co se kontrarevoluce týče: To je slovo, pod nímž si každý představuje něco jiného. A nevěřím, že pasivní touha občanů po "lepším" se tak dá nazvat.
Re: Re: Re: Já si myslím, že většině lidí
Jirka B. | 23.08.2018
Cestování na Západ se řídilo zákonem 64/1965 a v podstatě jeho obsah a podmínky, za kterých se dalo vycestovat, jsem uvedl výše. U běžných občanů šlo hlavně o pokrytí cesty západní měnou a nespadat pod osoby výše uvedené k vyloučení z cesty pro rozpor se zájmem republiky. Proč jste nemohli vycestovat na svatební cestu do Itálie, to nevím, zdůvodnění "nepustili nás" je nekonkrétní. Ale jak uvádíte, o rok později Vás pustili do Jugoslávie, která patřila tehdy do stejné sorty, jako Západ. Také jste do Jugoslávie potřebovala finanční krytí směnitelnou měnou a také byla stejná omezení platící pro Západ, neboť přes Jugoslávii se dalo celkem bez problémů emigrovat, buď přes některou západní ambasádu, eventuálně přechodem přes regulérní, ev."zelenou" hranici , což se běžně dělo.Tato možnost "volného" cestování byla v ČSSR ze dne na den zrušena v říjnu 1969
Co se slova "kontrarevoluce"týče, nejde o to, co si kdo představuje, ale o jednoznačnou definici významu toho slova. Kontrarevoluce je opozicí revoluce. Tedy v oněch konkrétních historických souvislostech jde o "revoluci" proti "socialistické revoluci", tedy o zlikvidování stavu nastoleného "socialistickou revolucí". To znamená konkrétně v ČSSR a v roce 1968 návrat ke standardnímu kapitalizmu typu režimu na Západě, který by vycházel ze stavu 1.republiky.