Budete si přát injekci?

10.04.2017 19:10

Budete si přát injekci?

Byl jsem minulý týden u zubní lékařky. Prostě jsem potřeboval ošetřit kaz a zaplombovat zub. Před preparací kazu, tedy vrtáním, se mne lékařka zeptala, zdali mi má dát injekční anestézii, tedy ošetřovanou oblast znecitlivit. Odmítl jsem. Jednak je citlivost zásahu indikátorem vzdálenosti stěny kazu od „nervu“, což je pro další osud zubu dost podstatné, dále je každá injekce přece jenom nepřirozený zásah do organizmu a konec konců bolest je subjektivně vnímaný pocit a já ji snáším celkem statečně. Tedy spíše dokážu oddělit tělo od duše a zatím, co třeba tělo bolí, má duše bezbolestně bloumá vesmírem a já s ní.

Proč to ale všechno vůbec píšu? Ze zkušenosti vím, že většina lidí bolest snáší špatně a tu injekci na takovou prkotinu, jako je „vrtání zubu“ by chtěla. Proto bych je rád varoval, že pokud vypukne další světová válka a tuto možnost zhruba polovina expertů nyní připouští, nikdo vám žádnou injekci proti bolesti nedá, byť budete mít utrženou čelist, rozpárané břicho, spálené plíce, či budete zasypaní v troskách vašeho domu. A pomoci se nedostane ani vašim blízkým, rodičům, partnerům, dětem, vnoučatům.

My známe válku jen virtuální, z počítačových her, z klipů v mediích. Beng, beng, voják se rozprskne a jedeme dál. Ale tady hrozí reálná válka, s našimi roztrhanými těly, vnitřnostmi v náručí, s hořícími šaty, které ze sebe nemůžete strhat. Když by taková válka začala, nebylo by již pomoci. A bojiště by bylo u nás a civilních obětí je v moderní válce více, než vojenských.

Jedinou cestou je prevence. Nechápu ty, co mávají vojenským konvojům. Mávají poslům utrpení a smrti. Je potřeba dělat vše, aby válka nebyla.

Stále doufám, že globální válka nebude. Že představitelé tohoto světa mají rozum a vědí, že by na světě nebylo v globální válce bezpečné místo a že i oni by se po takové válce přesunuli ze svého blahobytu kožených křesel do davu bloudícího od jedné kontaminované studny ke druhé. Napoleon, Hitler vládli půlce světa a jak bídně skončili!

Stále doufám, že politika je jako divadelní představení, kde na jevišti upaluje Zikmund – „liška ryšavá“ nesmiřitelně Mistra Husa, ale pak v zákulisí mezi kulisáky a inspicienty spolu panákují a domlouvají se, jak to odehrát příště a další a další představení, dokud budou na repertoáru.

Že to vzájemné bububu je show pro nás diváky, kteří žmoulají vzrušením kapesníky, zatímco pro  aktéry je to denní chleba, o který nechtějí přijít.

Uvědomme si, že virtualita není realita a naopak.

Zní to profláknutě, ale usilujme o mír a braňme ho!

Jirka B.