Bože, jak hluboce jsem klesl?
Bože, jak hluboce jsem klesl?
Nepsal jsem 5 dnů. Samozřejmě to mělo dopad jak na návštěvnost, tak i na čtenost. Proto je na místě otázka:“ Bože, jak hluboko jsem klesl?“. A Bůh v zastoupení webnoďácké statistiky odpovídá: „ No, není to tak hluboko, jak návštěvnost, tak čtenost klesla postupně asi o polovinu, tedy ze 116 na 56 unikátních návštěv a ze 330 otevřených stránek na 124 v daném období 5 dnů.“.
Žádný děs a žádná panika, ale už je na čase opět něco napsat.
Takže, pár dnů jsem nic nenapsal. Důvodem byla lenost, trochu truc, zimní fujavice, nevůle v důsledku bolavého kolene a nedostatek času, způsobený několika přednostnějšími akcemi typu odhazování sněhu, rehabilitace kolene a hlavně jsem se pustil tak nějak postupně do očekávané rekonstrukce našeho obydlí. Při rozjezdu, který se odehrává v suterénu a zároveň přízemí domu, rozjíždíme rekonstrukci bývalé ordinace na takový vejminek. A tak připravuji rekonstrukci temné komory na koupelnu a „personálního záchodu“ na sprchový kout. Začal jsem otloukáním odfouklé omítky a jejím znovunahazováním. No, musel jsem znovu nabývat grifů a získávat cvik a zručnost, ale nahazování nebylo, alespoň zpočátku nic moc. Ale rozhodně jsem nahazoval i v té nejnešikovnější počáteční fázi lépe, než Obama prezidentoval a dosud prezidentuje USA. Rozdíl je v tom, že já jsem to nakonec zvládl a výsledek je uspokojivý. Obama i na konci své vlády dělá příšerné lapsy. A to už je ve fázi „chromé kachny“.
Já jsem také v současnosti ve fázi chromé kachny po operaci kolene a chodím rehabilitovat a „cvičím a cvičím a když už jsme to nakousli, tak cvičím, jak šroub“, jak se zpívalo v jedné písničce.
Předepsaná rehabilitace je spojení dvou epoch. Temný dávnověk je reprezentován použitím práva útrpného, kde mne „lámou přes koleno“ a „napínají na skřipec“. Druhá etapa je moderní elektroléčba pomocí pulzujících magnetů. To se jen půl hodiny leží s nohou v jakémsi forrichtungu a na výsledku makají střídající se protony, neutrony a elektrony, vlnící se kloubem. Jak je to funkční, to tedy nevím, dvakrát jsem touto procedurou omylem prohnal kreditku v kapse na koleni kalhot a ona zůstala funkční.
A když už jsme já i Obama chromé kachny, domluvili jsme se se ženou, že bych mohl na oslavu konce Obamovy prezidentské kariery v sobotu upéct kachnu. Strčil jsem tedy onoho ptáčka v sobotu dopoledne do trouby a frakcionovaně s postupným zvyšováním teploty jsem ho pekl tři hodiny. Na konci procedury byla kachna krásně vypečená do zlatohněda a křehoučká. Podávali jsme ji s od léta sterilovaným domácím cukýnovým zelím a bramborovým knedlíkem, a to pod specielním názvem „Barackův konec“. Kar byl výborný. Kde je té lahůdce konec.
Obamův odchod mi připomněl, že to byl první Barack Obama, kdo vyslovil větu „Assad musí jít !“. I tady se Obama seknul. On jde a Assad je stále prezidentem. Při té příležitosti jsem četl na Literárkách jakýsi itinerář vývoje počátku syrského konfliktu. To bylo tak: Při demonstracích byli zbiti a zatčeni tři protiassadovští studenti. To vyvolalo rozruch, kdy bylo zabito demonstranty šest policistů. Assad chtěl uklidnit situaci a dal studenty propustit. Jenže mezi tím „opozice“ vyhodila do povětří autobus s několika desítkami vojáků. Incident obě strany tajily, neboť se ani jedné nehodil. Demnostrace pokračovaly a mezi demonstranty se vydali američtí diplomaté, aby jim vyjádřili podporu. Situace se zaktivizovala. Poté do demonstrantů a do policistů začali střílet neznámí ostřelovači a zabíjet na obou proti sobě stojících stranách. A tehdy byl Assad prohlášen za krvavého diktátora a Obama pravil, že „Assad musí jít!“.
Porovnáme-li si s tímto průběh pozdější ukrajinské „revoluce“, je scénář, včetně tajemných ostřelovačů, střílejících jak do demonstrantů, tak do policie, stejný i na Majdanu. Takřka přes kopírák.
Chybí jen, kdo pro obě národní mutace psal scénář a kdo měl režii.
A propos, když už jsme těch odchodů. To mi připomíná rozlučku, kterou uspořádali obdivovatelé Ondry Schapirů u Karlova mostu. Cca dvacet pět dospělých a deset zavlečených dětí si jich zazpívalo ódu, tedy spíše kuplet „Good bye, Andrew!, servilně vyjádřili obdiv nad Schapirovým počínáním a zatlačili slzu nad tím, že ztrácejí náčelníka-živitele. Jejich idol, ač pořadatelem zván, mezi ně nepřišel, prý neměl čas, asi balil. Holt už má padla, tak co by šaškoval. Tentokrát ho nenalákali ani „duhoví“.
Ostatně, jeho produkce v Praze asi nepatřila k vrcholům diplomatického umění. Nebyl ale diplomat, jen prominent, který si diplomatickou misi zaplatil vkladem více, než milionu dolarů na Obamův volební fond. Asi to nebyla dostatečně vysoká částka, když mu přiklepli Česko. A tak, zatím, co jiní konstruovali Majdany, on se musel spokojit s nepříliš trefnými vejci a jednobarevnými červenými kartami. Tak alespoň na ten závěrečný mejdan své klaky mohl ze slušnosti dorazit. No, „nepřišel, nepřišel, ..“, jak se zpívá v písničce „Zhasněte lampiony!“ . V originále navíc ani zdrcený „měsíc též nevyšel“, ale fakticky u nás byl ten večer takřka úplněk. Takže, že „Good bye, Andrew“, to nebude žádná škoda.
Diskusní téma: Bože, jak hluboce jsem klesl?
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.