Bob Čorba, sto chutí zahrady a okurčo

13.08.2021 21:46

Bob Čorba, sto chutí zahrady a okurčo

Čtení na víkend by mělo být klidné a pozitivní, čehož se chci dnes, po řadě „politických“ komentářů, držet. Takže dnes to bude spisek „Bob Čorba, sto chutí zahrady a okurčo“.

Jestli se vám zdá jméno Bob Čorba povědomé a máte dojem, že tak se jmenoval ten sígr z céčka na základce, tak o tom to není. Bob čorba je balkánská fazolová polévka a dnešní povídání bude o jídle.

Na zahradě nastala doba sklizně a proto jsem se rozhodl dnes vařit převážně z domácích ( a sousedovic) zdrojů, hlavně ze zeleniny a ještě k tomu na otevřeném ohni v černé kuchyni na zahradě v krbu.

Sousedovi se, na rozdíl ode mne, urodila spousta fazolí a tak nás opakovaně zásobil poměrně značným množstvím tohoto produktu. Něco už jsem zpracoval převážně zavařením v sladkokyselém nálevu, ale dnes jsem se rozhodl, že z nich uvařím moji oblíbenou bulharskou bob čorbu. Bob je fazole, čorba je polévka, na rozdíl od supy kyselá. Takže bob čorba = kyselá fazolová polévka.

Jak jsem vařil bob čorbu : Fazolové lusky jsem zakrátil o konečky a nakrájel na soustové kousky. K tomu jsem do hrnce přidal zbytky paprikových lusků všech druhů a barev, tedy bílé papriky z domácí provenience, červené papriky a kapie z obchodu, taktéž nakrájené na přiměřené kostičky, stejně tak mrkev a celer z našich záhonů včetně použitelné natě , třásně zelí, pokrálenou tykvičku cukýny, cibuli a česnek. Bylo toho dost, v syrovém stavu asi půl třílitrového hrnce. Pod zeleninu jsem nalil přiměřeně oleje a orestoval jako základ. Připravený mírně orestovaný základ jsem zalil vodou, osolil, přidal snítku máty, trochu octa, vegety, pár zrnek chilli pipperoni a polopodusil, polopovařil do poloměkka. Poté jsem přidal domácí plnotučný jogurt a doplnil na patřičnou hustotu vodou. Po ochutnání zkorigoval chutě tu citronem, tu cukrem, tu solí, či pepřem a chvilku povařil tak, aby vzešla dosti hustá sladkokyselá a mírně pálivá červenozelenobílá polévka. Byla výborná.

(Tady se musím přiznat, že jsem bob čorbu vařil již včera večer do foroty na dnešek, jednak aby se uležela, druhak jsem na ni měl chuť k večeři, neboť jsem byl doma sám. Dalo mi dost přemáhání, abych ty téměř tři litry nesnědl již večer, ale přemluvil jsem se, takže zbylo dost i na dnešek.

Dnes jsem rozleželou polévku ve venkovní černé kuchyni jen ohřál.)

Druhým chodem dnešního oběda jsem poeticky po čínském způsobu nazval „sto chutí zahrady“.

V podstatě to bylo cosi jako francouzské brambory, jen tam bylo hodně podušené zeleniny v nejširším sortimentu, který zahrada poskytla. V podstatě to byla stejná zelenina, kterou jsem použil do čorby, navíc ještě zelený hrášek z „pozdního sběru“ a kvanta listové kapusty, kterou sice na zahradě nemáme, ale které nám někdo v rámci barteru dal pořádnou otep. Takže pokrm mnou nazvaný „Sto chutí zahrady“: Výše uvedenou zeleninu jsem pokrájel na obrobitelné kousky, přidal na plátky nakrájené poddubáky z rohu zahrady, podobně nakrájené syrové brambory, orestoval na oleji, osolil, okořenil dle denní nabídky koření (grilovací koření, kmín, vegeta), podlil vodou a dusil v hlubší pánvy pod pokličkou. Když bylo podušeno, přendal jsem zeleninu vedle a na pánvi osmahnul na oleji točený salám s cibulí a když bylo osmahnuto, vrátil jsem zeleninu a brambory, promíchal a zalil zálivkou z vajíček rozkvedlaných s mlékem a sýrem a dal na oheň pod pokličku zapéct. Kdybych pokrm trochu nepřesolil, bylo by to tak na dvojku, tedy chvalitebné. Přesolené to bylo za tři, tedy stále ještě dobré.

Ve volném čase v tzv. technologických přestávkách jsem se koupal ve vedlejším bazénu. (To zdůrazňuji ze škodolibosti k naštvání jednoho blogera, co brojil proti domácím bazénům s příkladem, že když on se chce vykoupat, sedne na kolo a jede k jednomu rybníku na Vysočinu. Ale abych nebyl jen mstivě škodolibý, udělal jsem v bazénu dnes i dobrý skutek, zachránil jsem topící se včelu. Sice mne nebodla, ale ani nepromluvila lidským hlasem: „Děkuji Ti, Jiříku, až mne budeš potřebovat, tak si zavolej mravenečky!“.)

Jako poslední chod jsem připravil „okurčo“. Okurkový salát jen z okurek, protože se mi nechce dávat do salátu v paradajkové sezoně rajčata za 60 Kč kilo a moje rajčata, letos sice nic moc, skolila tento týden prudce plíseň a bude z nich nic. Naší vypěstovanou polní salátovku, sice křivou a s kolísavým průměrem, ale nevadí, my jí chceme na salát, jsem oloupal, nastrouhal na polojemno, osolil, ocitronoval, osladil, přidal pokrájenou „jarní“ cibulku a rozmíchal s domácím plnotučným jogurtem. Vyjmuta před servisem z lednice byla v poledním vedru osvěžující přílohou.

Takže to bylo dnešní moje dopoledne českého starobního rentiera.

Oběd byl ekonomický, ekologický a zdravý. Většina surovin lokální z vlastních zdrojů, dřevo na topení taktéž. Mám rád, když jsem alespoň částečně soběstačný vlastní tvorbou z vlastních surovin, když neplundruji zbytečně přírodu přesuny surovin  přes půl světa a neplatím za to horentní sumy, navíc naplním smysluplně čas. Dobrý to den.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.

P.S. Nějak se mi dnes protáhl den a ještě jsem nevečeřel. Ale v ledničce je zbytek bob čorby. Jdu na ni.