Blíží se prázdniny, začíná mi vonět asfalt a chytá se mne cestovní horečka

30.05.2017 19:59

Blíží se prázdniny, začíná mi vonět asfalt a chytá se mne cestovní horečka

Blíží se prázdniny a my opět vyrazíme, dá-li Pán Bůh, do Rumunska. Letos již třetí rok po sobě.

Jedním z cílů naší  letošní cesty bude oblast Banátu, kde se chceme podívat do českých vesnic, kde žijí od 19.století potomci českých kolonistů.

Kdo neví, kde leží Banát, tak je to území panonských plání mezi řekami Tisou na západě Murešem na východě a Dunajem na jihu. Celý Banát se nachází ve třech státech, severní Banát v jižním Maďarsku, „prostřední“ Banát v Rumunsku a jižní Banát v Srbsku. V Banátu žije mnoho národností, Maďaři, Rumuni, Srbové, Němci, Rakušané, Češi, Slováci, Cikáni a jiní. Jedno však mají všichni obyvatelé společné. Zálibu v paprice a paprikáši.

A ten jsem dnes v rámci přípravy na letošní rumunskou cestu vařil i já.

Bylo to zase „ vaření s mámou a tátou“. Ti, kdo čtou mé blogy, vědí, že "táta" a "máma" jsou dva do sebe zapadající pekáče a že s nimi vařím na otevřeném ohni v „černé kuchyni“.

Takže dnes jsem vařil banátskou kuřecí polévku se zeleninou ( rumunsky ciorba di pui la Banat, srbsky pileška čorba na banatski način, maďarsky Bansag tyúkhúsleves)  a banátský kuřecí paprikáš (Paprikasch de pui la Banat, Pileči paprikaš na banatski način, , Banság czirkepaprikas).

Výchozí surovinou byly tři kuřecí čtvrtky. Čtvrtky kuřete jsem vykostil a protože to neumím, po kuřecí pitvě jsem dostal  na jedné hromadě okrájené kousky kuřecího masa a na druhé hromadě hromadu kůže a kostí obalených kousky neobraného masa. Takže vlastně ideální suroviny pro oba pokrmy.

Do “mámy“ (připomínám, že to je ten spodní z pekáčů) jsem dal kuřecí kosterní ostatky, osolil, zalil litrem vody, přiklopil „tátou“ a dal na ohniště vařit. Mezi tím jsem si pokrájel kuřecí maso na kostičky, osolil, okořenil balkánským kořením, přikrájel nadrobno cibuli, přikápl olej a dal odležet do ledničky. Poté jsem si do foroty připravil jsem si cibuli a kořenovou zeleninu a počkal, až se maso v pekáčích uvaří. Poté jsem scedil vývar přes cedník a kosti se zbytkem masa dal vychladnout. Do vývaru jsem dal kořenovou zeleninu a za dolévání vody jsem vařil dál. Mezi tím jsem obral uvařené zbytky masa z kostí a  přidal do vařící se polévky. Nakonec jsem ještě přidal trochu mletého nového koření a nastrouhaného muškátového oříšku, přidal hrstku nudlí a nechal dovařit podle nudlí.

Poté jsem polévku slil z mámy do servírovacího hrnce a měl "mámu" a "tátu" volné na paprikáš.

V „mámě“ jsem rozpálil trochu oleje a vysypal do ni naložené kuřecí maso a cibuli. Pár minut jsem restoval a pak jsem na orestovanou směs vysypal dvě lžičky sladké papriky a dvě velké lžíce hladké mouky, chvíli to rozmíchával, aby mouka trochu zjíškovatěla, pak jsem to zalil litrem vody, rozmíchal a asi 20 minut nechal vařit.

Mezi tím jsem si ze dvou vajec, špetky soli a asi 15 deka hladké mouky rozmíchal takové řidší těsto, trochu hustší než na zavářku do polévky, trochu řidší, než těsto na knedlíky.

Když paprikášový polotovar za občasného promíchnutí asi 20 minut vařil, dochutil jsem ho, dolil trochou vody, to abych nahradil ztrátu objemu způsobenou pářením a když omáčka začala opět vařit, z těsta jsem na lžíci vyráběl takové noky velké jako větší kuličky-skleněnky a házel je do vroucího obsahu pekáče. Pak jsem „mámu“ opět přiklopil „tátou“ a vařil ještě necelých deset minut.

Když jsem „tátu“ odklopil, v omáčce plavaly knedlíčky (nebo že by to byly noky?) velikosti menších golfových míčků.

No a pak jsem to servíroval a bylo to dobré. A pokud chcete vědět, čím se banátská kuřecí polévka liší od té české, tak si do ni po nalití do talíře přidejte lžíci čerstvého bílého jogurtu. To je ta banátská nadhodnota.

Jirka B.